Článek
Tak nás zase čeká sněmovní maraton v podobě schvalování zákona o možnosti korespondenční volby. Opozice je odhodlána nasadit veškeré prostředky, aby přijetí zákona když už ne znemožnila, pak hodně zkomplikovala.
Připravují se spacáky, hygienické potřeby, energetické drinky. Sepisují se sáhodlouhé projevy, shromažďují se argumenty. Do debaty zasáhl pochopitelně i Institut Václava Klause, který je korespondenční volbou velmi pohoršen. Jak jinak. Pan poslanec Nacher mimo jiné projevil veliké obavy o důstojnost voleb. Jde o budoucí směřování země, čili občané by se měli osobně dostavit do volebních místností, schovat se za plentu a poté vhodit lístek do urny. Nejlépe v národním kroji. Jiná volba je nedemokratická a celkově podezřelá.
Pan Okamura považuje korespondenční volbu za nedemokratickou a protiústavní, neboť není zaručena tajnost hlasování. Vláda se podle něj chce dopustit tohoto zločinu na demokracii, jen aby se udržela u korýtek. Tedy z úst pana Okamury to zní vážně báječně.
Korunu všemu nasadil pan bývalý předseda vlády Paroubek. Podle něj ti zlotřilí a vychytralí spoluobčané, kteří se rozhodli pro život v zahraničí, většinou ve vyspělých zemích, si užívají života v luxusu, tak co by vlastně ještě chtěli?
Jsem jenom zvědavá, kolik dalších argumentů opozice vynalezne, aby zdůvodnila svůj zásadní odpor vůči korespondenční volbě. Přičemž ovšem tomu nejzásadnějšímu se vyhýbají jak čert kříži. Totiž že u občanů pobývajících v zahraničí hnutí ANO ani SPD pšenka nekvete.
Co však vážení opoziční poslanci při své argumentaci úplně opomíjejí, je volební právo dotyčných občanů. Je to jedno z nejzákladnějších občanských práv. Dnes je však praxe taková, že je mnohým našim spoluobčanům v podstatě znemožněno. Mluvím z vlastní zkušenosti, Syn vystudoval v Montrealu, je český občan a na každé volby by musel do Ottawy. Dcera je na univerzitě v Británii a do Londýna na zastupitelský úřad je daleko. A při ceně jízdného v Anglii je to pro studenty, kteří financemi zrovna neoplývají, neřešitelný problém.
V zahraničí studuje a pracuje mnoho našich občanů. Ať už dlouhodobě či na kratších pobytech, například v rámci programu Erasmus. Budou zbaveni svých občanských práv jen proto, že by třeba vhodili volební lístek do obálky v džínách? Zatím jsou tito lidé trestáni za to, že se vydali do cizí země za vzděláním či za prací. Mohu ujistit pana Paroubka, že to vůbec není jednoduché. A o luxusu se ve studentských čtvrtích opravdu mluvit nedá. Možná by se pan expremiér divil, jak nuzně mnozí z nich žijí a jak obracejí každý cent, než ho vydají. Nakonec, hodně mladých lidí studuje v cizích zemích také proto, že hledají něco, co jim domácí podfinancované vysoké školy nemohou nabídnout. Nebyl náhodou pan Paroubek též předseda vlády České republiky? Copak se za jeho úřadování asi tak s českým školstvím pohnulo? Troufám si říci, že nic moc.
Taktéž starost pana poslance Nachera o budoucnost této země postrádá logiku. V zahraničí většinou studují a pracují mladí lidí a lidé v produktivním věku. Mnozí z nich plánují návrat. Kam se však vrátí? Do země, na jejíž budoucnosti se roky nemohli podílet? Je přece v našem zájmu, aby se lidé se zahraničním vzděláním, se svými vědomostmi a zkušenostmi vraceli.
To by ovšem musely ustoupit osobní zájmy zájmům země. Což se nestane. Zase budeme svědky trapného předvádění se, přehlídky exhibujících řečníků, kteří jsou schopni poslouchat jen sebe a své šéfy. Zase se budou střetávat osobní egoistické záměry, obalované do nestoudných lží a pusté demagogie.
Jedno je však na celé šarádě pozitivní. Všichni to budou moci sledovat v přímém přenosu a učinit si vlastní názor. Třeba i o tom, co je komu prospěšné.
