Článek
Tak nám to s tím sestavováním vlády nějak drhne. Žádné vysněné rozhazování dekretů okamžitě po volbách, do snu o samoděržaví vtrhnul nevítaný element.
Jeden by si mohl myslet, že emoce se po volbách pomalu zklidní a nastane všední den. Stará vláda pomalu doslouží a mezitím se sestaví nová. Ale to ne, vypukl nám tady parádní zmatek a nevypadá to na brzké zklidnění. Pidistrany drží mocného šéfa pod krkem jako pitbulové a ač ten se kroutí a snaží se sevření uvolnit, stisk nepovoluje.
Jeden by se mohl i dobře bavit, kdyby ovšem nešlo o hodně. Jenom si to představme, pan Turek se skutečně stane ministrem zahraničí! Jaká krása! Na mezinárodním fóru se bude pochopitelně objevovat v dokonale padnoucích oblecích, vyleštěných botkách a z jeho symetrického účesu nebude trčet ani vlásek. Pravděpodobně zvolí mužný luxusní parfém a bude tak trochu vonět i drahými doutníky. Možná za ním bude lehce povlávat jemný odér benzínu. Toho nejlepšího, pochopitelně.
Když už jeden odhlédne od meritu všeho toho, co je pan Turek schopen tak bezstarostně vypouštět do éteru, určitě ho zarazí i stylistická vytříbenost a myšlenková hloubka páně adepta na reprezentaci naší země. Jenom muška jedna zlatá malinkatá bych chtěla být při eventuálním setkání s diplomacií takové Saúdské Arábie, či zástupců jiných barevně odlišných (rozuměj méněcenných) národů.
Že by nám tím pan ministr mohl nahnat body třeba u Izraelců, je bohužel vyloučená věc. Jeho časté koketování se symboly třetí říše jako jsou lágry, plynové komory a rychlý proces se všemi odpůrci na pouličních lampách, taktéž náhodné zvedání pravice k říznému Heil Hitler bude bezpochyby představovat nepřekonatelný problém. Zapomenuta bude pomoc Československa nově vznikajícímu židovskému státu, veškerá důvěryhodnost bude fuč.
Taktéž v Německu, našem veledůležitém sousedovi a partnerovi si asi budou drbat hlavu. Pozvat či nepozvat toho pána, který jak neřízená střela vykřikuje všechna ta fuj hesla, o které slušně vychovaný Němec ani nezavadí? Ošívali by se i v takovém AfD.
O Francouzích ani nemluvě, ti dodnes s hořkostí vzpomínají na hajlující německé vojáky v pokořené Paříži, na neslavný úprk vlastní armády z Dunkerku. Přes všechny proklamace o spojenectví mezi kdysi na smrt znepřátelenými národy je to někdy tanec na tenkém ledě a pan ministr zahraničních věcí členské země EU se svou oblibou v nacistických reáliích by tak akorát sypal sůl do sotva zacelených ran.
Dnes mají v USA prezidenta z opačného tábora, ovšem označit jednoho z jeho předchůdců za negra schopného tak leda pokoutného prodeje drog na nádraží, je u pána, který sotva prolezl do sněmovny v deseti miliónové zemi přinejmenším troufalé, a to nekomentuji naprosto skandální obsah jeho slov. Takže na nějaké výjimečné vztahy z USA bychom mohli rovnou zapomenout.
Moc nám toho už na mapě světa nezbývá. Velká potíž je ovšem v tom, že tolik pozemšťanů prostě není bílých a ti bílí mají dost často problém s nacismem, to by měl jeden prostě pochopit! Kam se pak má nebohý Filip vrtnout?
Avšak žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. I kdyby se Motoristům jejich „nejikoničtějšího představitele“ do této reprezentativní funkce přece jen nějak podařilo protlačit, na mezinárodní společenství výmluvy typu – on není rasista, on je jenom debil - asi moc působit nebudou. Představuju si to asi takhle: Pan Turek se poprvé zúčastní nějakého mezinárodního summitu. Bude zřejmě už tak nějak známo, copak jim tam posíláme za ptáčka. Možná mu tam povolí i na chvíli cosi povídat a pak ho elegantně vytlačí do nějakého rohu s dobrou whisky. Anebo se do jednacího sálu ani nedostane. Provedou ho totiž garáží s nějakými drahými hračkami a to bude stačit. Filípek si přijde na své, pohraje si a pěkně popovídá s přítomnými řidiči. Pánové mezitím nahoře v salónech všechno dohodnou. Vlk se nažere a koza zůstane celá, všichni budou spokojeni.
Až na to, že Česká republika se v té garáži octne též.
