Článek
Veliká radost přišla do našeho domu. Narodila se holčička. Po třech klucích bucích rodu česko-gabonského jsme přivítali děvčátko zase tak namíchané, že jsme těsně před narozením uspořádali soutěž o její podobu.
Velice jsem si přála, a určitě jsem nebyla sama, aby naše princezna byla jako její předčasně zesnulá babička, maminka pyšného otce, skotská rusovlasá zelenooká víla. Aby nám připomínala její něžnou krásu a líbeznou povahu. Jenomže děvčátko dostalo do vínku tolik genů, že doteď nevíme, kam se to vrtne, i když už je ten malý chroustík na světě.
Takže volba první je rusovláska se sněhovou pletí a zelenýma očima, babička Lynne, větev skotská. Poté modroočka blonďatá. Po naší česko-slovenské větvi. Anebo blondýnka se zelenýma očima. Anebo rusovláska s očima modrýma. Anebo ebenová s očima jako čokoláda, po anglicko- barbadoském dědovi, tatínkovi tatínka, Chrisovi. Anebo úplně jinak.
Ohromně jsme se tím bavili, avšak já jako samozvaná strážkyně rodinného krbu jsem začala pociťovat jistou stísněnost. Zkušenosti s vnuky cizokrajného vzhledu už mám, máme již zmíněná tři Čechogabončata, protože náš nejstarší si z univerzitních studií v Kanadě přivedl svoji africkou spolužačku a nyní žijí tady. Jsem pořád tak trochu ve střehu, ale kromě pár opravdu blbých reakcí se nic závažného nestalo, lidé jsou spíše milí a zvědaví.
Kluci se narodili jako úplně bílí a postupně hnědli a hnědli, až dnes ten nejstarší nejvíce nese rovníkové africké geny, krátké tuhé kudrnky, temně hnědé špagetové oči, široké lícní kosti, plné rty. Druhý a třetí v řadě užší, spíše evropskou tvář, kudrny bujné a rozvolněné, veliké kulaté oči a plné rty. Mně jsou podobní, ne to mně, překřikujeme se v rodině, ale já vím své. Nejvíc jsou podobní mně a basta!
Držím v náručí tu naši novorozenou vnučku. Spokojeně vrní, maminka ji zrovna nakojila, bříško plné, tři pleny pokakané a počůrané najednou, úkol splněn, může si na chvíli odfrknout.
Copak tě asi čeká, princezno naše? Budeš trochu rozmazlená, to je jisté. Tři bratranci se už na tebe těší. A mám ti přát, abys byla bílá, ať už rusovlasá či blonďatá, zelenooká či modrooká? Protože budeš mít jednodušší život?
Kašli na to, děvče moje! Buď si jaká chceš a jak velí příroda! My tě budeme vždy milovat, třeba fialovou! Budeš to pořád ty, ať s výraznější podobou barbadoskou či anglickou, skotskou nebo českou, či slovenskou. Anebo též kozáckou či maďarskou! Tohle všechno máš v genech, dítě naše! Tak jen hup do světa a neboj se ničeho!
