Článek
Až do čtvrtka jsem vůbec netušila, že můj manžel má sadomasochistické sklony. A má, protože mě pozval na sledování duelu stávajícího prezidenta Bidena a exprezidenta Trumpa na CNN. Jak asi všichni víme, nejde o nic menšího, než je funkce příštího prezidenta Spojených států amerických. Čili o jeden z nejdůležitějších postů na téhle planetě.
Nebudu tady dopodrobna rozebírat, kolikrát Donald Trump lhal a jak unaveně a bez energie působil stávající prezident Biden, na to jsou povolanější. Každopádně to byla velice tristní podívaná a určitě napadlo nejen mě, to opravdu národ čítající více než tři sta čtyřicet miliónů lidí vygeneruje zrovna tyhle dva jedince?
Pan exprezident Trump s dobře dvaceti tunami másla na své pracně vyfoukané frizúře opět bezstarostně vypouštěl své bezostyšné lži do éteru, aniž by reflektoval byť na jeden jediný ze svých nesčetných malérů. Touto jednoduchou agresivní taktikou si vydobyl nominaci od svých spolustraníků a evidentně v ní hodlá pokračovat i nadále.
Sledovat výkon prezidenta Bidena muselo být pro jeho příznivce utrpení. Prý ho celý týden před debatou brífovali poradci a experti. To bych chtěla být jen muška malinká ve štábu demokratické strany během přenosu. Maně jsem si vzpomněla na pohádku o císařových nových šatech. To si nikdo z těch expertů vážně nevšiml, že je pan prezident poněkud bez šťávy? Že chvílemi působí jako zombie, které se špatně orientuje v čase a prostoru? Že je to zkrátka starý unavený muž, který už má nárok na odpočinek, zajisté zasloužený?
Nevšimli anebo se jaksi čekalo, kdo se to odváží říci jako první? Že císař nemá žádné krásné šaty, je nahý a basta! Že pan prezident Biden je určitě odvážný muž, má mnoho zásluh a mnoho vykonal, ale jeho čas v aktivní světové politice už vypršel? A přitom jde o tolik! Pomoc Ukrajině, problémy na Blízkém východě, situace je tak křehká a na pokraji velikého konfliktu.
Tak jsem si myslela, že třeba paní choť, první dáma Jill Bidenová by svého muže mohla vzít za ruku a říct mu, pojď už domů, už to nech být, už jsi dost udělal. Ale to ne! Rodina se za panem prezidentem sešikovala a žene ho dál.
Rozumný státník a nejen státník, zkrátka lidé, když končí, by se měli starat o své nástupce. Čili o někoho, kdo převezme otěže z ochablé ruky a dá věcem znovu pevný směr. To se však neděje. A to se tedy pak nedivme, že občas někde vypukne chaos. A tady hrozí pořádný!
