Článek
Lidovecký sjezd jsem nijak nesledovala (i když to navzdory předpokládanému nudnému průběhu prý byla nakonec docela švanda), ale zaregistrovala jsem spokojené povolební vyjádření bratra „Honzy“ Kasala i pana čerstvě zvoleného prvního místopředsedy Pavla Bělobrádka. Ne že bych tedy čekala, že snad na tomto sjezdu dojde k ideovému zemětřesení a z lidovců se pod tlakem žalostných volebních preferencí rázem stanou progresivní zastánci všeobecných lidských práv , rozuměj lidských práv pro všechny lidi. To opravdu ne, avšak to, co se řinulo z úst těchto dvou matadorů mě docela zarazilo. Staří dobří lidovci, všem navzdory!
Pan Kasal ve svých odpovědích neopomněl zdůraznit odvěký lidovecký boj za spořádanou rodinu. A aby prosím nedošlo k žádnému omylu, hnedky vysvětlil, že se jedná o svazek muže a ženy, jejichž nejsvětějším úkolem je počít co možná nejčetnější potomstvo. Poté upozornil, že i k jeho rodné straně již dolehla nutnost jistých společenských změn, ovšem zde, milí bratři a sestry, zde si musíme dát pozor! Hlavně se neukvapovat, vše musí probíhat pomalu a jistě, po řádném prozkoumání.
Bohužel jsem se z rozhovoru už nedozvěděla, kdo vlastně případné změny a jejich vývoj bude zkoumat. Vláda, poslanecká sněmovna, senát? Anebo se tohoto nesnadného úkolu chopí stateční bratři a sestry? Mám tak trochu strach, že zatímco budou lidovci bádat, život si nikým neregulován najde cestu sám. A taky že už dávno našel.
O jedné své známé jsem si dlouhá léta myslela, že je to naprosto důvěryhodná a navýsost spořádaná osoba. Pracovitá, svědomitá, poctivá paní, na kterou je spoleh. Přijde do nebe, myslela jsem si. Ujala se totiž dvou chlapců, o které se rodina již nemohla postarat. Vychovává je hned od momentu, kdy opustili porodnici.
Jenže ouha, žádné nebe nebude. Milá paní totiž žije ve spořádaném svazku, chtělo by se napsat, nikoli však s pánem, ale s další paní. Tak co teď, babo raď!
Co naplat, že obě dámy své chlapce milují a pečují o ně, jak jen mohou? Co naplat, že když o svých chlapečcích mluví, láska z nich jen sálá? Co naplat, že je ze všech svých sil připravují na lepší život, než jaký by měli jako chovanci dětského domova? Jenže spořádané prostě nejsou a kdyby se stavěly na hlavu, tak nejsou a nikdy nebudou! A basta! Měly si to se svou orientací dobře rozmyslet, že jo!
Tak to já tedy do nebe asi přijdu, protože podle všech měřítek spořádaná jsem. Hezky pěkně vdaná už hodně let, a to prosím za toho jednoho jediného, taktéž spořádaného manžela. Máme tři děti, což je lehký nadprůměr, i když pochlapit jsme se tedy mohli víc, uznávám. Všechny tři děti taktéž pod čepcem, začínáme sklízet úrodu vnoučat. Nečerpáme žádné podpory.
Takže potud ideál. Jenže! Jenže nic není tak křišťálově čisté, jak už dokázal jistý klasik. S manželem se jistě milujeme, ale dokážeme se taky pěkně chytnout. Snažili jsme se, ale určitě jsme při výchově dětí nasekali spoustu chyb. Přes má ústa někdy, no spíš častěji, projde opravdu nepěkné slovíčko. No a boží jméno beru nadarmo celkem pravidelně. A to je jenom to, co přiznám. Ovšem, jsem hetero!
A víte co, milí bratři a sestry! Já ani nechci být spořádaná, a to vaše selektivní nebe mě neláká. Já chci být s lidmi, kteří mají srdce, jsou hodní a myslí též na druhé. Co je s nimi legrace a nemají v hlavě jen mamon. Nesoudí druhé a žijí si spokojeně své životy a nikomu neubližují. A je mi úplně fuk, koho si vybrali na své cestě životem.
Tak, já asi potáhnu k čertu a vy si jděte do toho svého vydezinfikovaného nebe. Už se asi nesejdeme.
