Článek
V minulých dnech jsme se z tisku dozvěděli, že tři poslankyně už nehodlají dále kandidovat do poslanecké sněmovny. Přemohl je pocit zmaru nad desítkami hodin strávenými posloucháním obstrukčních, nikam nevedoucích proslovů. Do poslanecké sněmovny zřejmě přišly s nějakou vizí, která se tam během nekonečného plkání rozplynula jako pára nad hrncem. A doma čeká rodina.
Je to pro nás všechny ztráta, nakonec i pro ty, kteří jejich odchod komentovali na sítích dosti nevybíravě. Avšak nejvíce pro ženy v podobném postavení, totiž pro pracující matky s dětmi. Vzhledem k tomu, že ve dvousetčlenné poslanecké sněmovně je zastoupeno čtyřicet osm žen, což je pouhých 24 procent, je to úbytek dosti citelný.
A přitom se už začínalo dařit! Tak například se na mnoha veřejných místech vedle toaletních papírů začaly objevovat i hygienické potřeby pouze pro ženy čili vložky. Malý krůček pro lidstvo, obrovský pro ženy! Není to vůbec tak směšné, jak by se mohlo na první pohled zdát. S jakou samozřejmostí se po léta saturovaly potřeby povětšinou mužské, a nejen ty hygienické!
Ale ano, uznávám a nechci situaci nijak zlehčovat. Mnoho společností i státních institucí matkám vychází vstříc. Flexibilní pracovní doba, možnost práce z domova. Základní problém to však neřeší. Co když nějaká matka chce být raději s dítětem a kariéra je jí, navzdory společenskému tlaku, ukradená?
Takové myšlenky mě napadaly, když jsem pozorovala svoji snachu. Seděla u počítače, diskutujíc živě se spolupracovníky, přes rameno ležérně přehozené spící mimino. Měli mítink. To už je ovšem minulost. Z miminka je batole a home office se stává noční můrou. Batole si přes rameno přehodíte tak leda na pět vteřin, pak už ho to přestane bavit. A nudící se chodící mrňous je jedna z živelních katastrof.
Tak co teď? Na školku je moc brzo, jesle nejsou k mání. Takže chůva. A to není levná záležitost. Většina platu padne na ni. Matka musí pracovat, aby pak mohla zaplatit hlídání. A pokud by chtěla zůstat se svým batoletem a kariéru budovat nechce, pak to všechno ztrácí smysl. Leč ekonomika je neúprosná, z jednoho platu, byť vysokoškoláka, se rodina utáhnout nedá.
Upřímně řečeno, já nevím, kolik mladých matek upřednostňuje kariéru před časem stráveným s malým dítětem. Ze svého okolí znám spíše případy, kdy by ty ženy raději zůstaly doma s dětmi, jenže to nejde.
Tlak ekonomický, a nakonec i ten společenský je neúprosný. V médiích se spíše dočítáme o nedostatku jeslí a školek, o vytváření dětských skupin. V podstatě jde o to, šoupnout dítě co nejdřív do nějakého zařízení, aby se matka mohla uplatnit na pracovním trhu. Myšlenka se zdá býti ušlechtilá, máme přece rovnoprávnost a ženám se musí pomáhat.
Jako obvykle je situace poněkud složitější. Malé děti bývají v zimních měsících často nemocné a potom stejně zůstávají doma. Kam potom s nimi? Ne každý má babičky a dědečky ochotné hlídat. Nastává věčný kolotoč, práce, jesle, školka, nemoc, doma, věčný stres.
Já bych řešení měla. Podle mého soudu by se měla matkám těch nejmenších dětí přiznat taková pomoc, aby si mohly dovolit nějaký čas zůstat doma. Ale jistě, na to náš chudák stát nemá prostředky. Tak to bych taky měla řešení. Co se takhle podívat na ty finanční proudy, které tečou do zdravotnictví a školství, aniž by se pořádně vědělo, kam přesně a výsledky rozhodně neodpovídají vloženým prostředkům? Co se takhle mrknout na neprůhledné společnosti obchodující se zdravotními potřebami, například? Co se takhle zamyslet nad strukturou celého dotačního systému?
Vím, je to tak trochu fantasmagorie. Po staletí máme nastavený systém hodnot a v něm mateřství a výchova dětí rozhodně nezaujímají přední místo. Vždy to byla ženská práce čili práce méně důležitá. Časy se však mění a stále více otců se ve výchově potomků angažuje. Stále více se o mateřství a odpovědnosti obou rodičů diskutuje. Teď to jen protlačit do veřejného povědomí a zajistit i odpovídající společenské a finanční ocenění rodičovství.
Odchod tří poslankyň vůbec není dobrá zpráva. Avšak musíme být trpělivé a vděčné i za dílčí úspěchy. Vložky dobrý!
