Článek
Seděla na židli v kuchyni a byla velice pobouřená. A bylo jí to líto, moc líto.
„Tak tohle mi napíšou, jo? Tohle? A já se tak snažila! Ustoupila jsem, nabídla víc, než jsem chtěla. A byla jsem upřímná! No, tak to mám z toho teďka!“ ukončila rezolutně a podepřela si hlavu rukou.
Nechtěla jsem, aby se rozplakala. Bříško se jí už klene docela viditelně pod huňatým svetrem. Čeká holčičku, naši první vnučku a neměla by tedy plakat. Musí být veselá a pozitivní a hledět s důvěrou do budoucnosti, vždyť je to takový malý zázrak, další miminko v rodině.
Jenomže teď mi tu sedí a neví, jestli má brečet nebo se vztekat. Čtyři roky na univerzitě, několikrát nejlepší studentka roku. Přeskočila magistra a byla rovnou přijata na doktorandské studium. Další čtyři roky v nehostinném Coventry. Ovšem potom! S doktorátem v kapse, laboratorními zkušenostmi a aktivní znalostí dvou světových jazyků se o ni ještě poperou!
Avšak naše představy a vyhlídky jsou velmi často věc jedna a život praktický věc druhá. Ani naši nadějnou vyštudovanou vědátorku ty zatrápené biologické hodiny neušetřily. Tikat začaly znenáhla a potichounku, a nakonec už bušily hodně naléhavě. A zadařilo se!
Jenomže se to tak trošinku všechno sešlo dohromady, takže milá novopečená paní doktorka hledá práci s malým sladkým tajemstvím. A teď babo raď!
Cožpak o to, moudrých bab se v rodině sešlo hnedky několik. A každá z nich oplývala nějakou dobrou radou. Nakonec jsme se rozdělili do dvou táborů. Ten první doporučoval zatloukat a zatloukat, dokud nastávající matka nebude mít pracovní smlouvu v kapse.
Druhá skupinka radilů se usnesla na vyjevení pravdy, pokud možno ještě v průběhu pohovorů. A tak se nakonec i stalo.
Paní adeptka na zaměstnání absolvovala pohovor první i druhý. Poté i jazykové a logické testy. S panem šéfem si padli do noty. Dostalo se jí ujištění, že dosaženým vzděláním i výsledky testů je zdaleka nejslibnějším uchazečem. Nejlepší moment vyjít s pravdou ven.
„Oni se vždycky začnou tak hloupě smát, jako by to byla kdovíjaká komedie. A já je začnu ujišťovat, jak budu pracovat i s dítětem, že se budu snažit jít do práce co nejdřív, i když mi to rve srdce. Ale co mám dělat? Tak já byla poctivá, nechtěla jsem nic zatajit a oni mi napíšou tohle?“ máchne rukou směrem k počítači.
Tam je v poště uložen mail s výsledky výběrového řízení. Děkujeme za vaši účast a námahu, blablabla, ale neodpovídáte našim požadavkům.
Nedivím se jejímu trudnému rozpoložení. Je to nad slunce jasné. Nejlepší výsledky se rozplynou jak pára nad hrncem v momentě přiznaného těhotenství. Neobstála jste, zní verdikt. Jak podlé!
Přiznám se, hlasovala jsem pro upřímnost. Dobrá, i když dost těžká zkušenost. Takže, milé dámy, moje rada zní: Zatloukat, zatloukat, zatloukat!
