Článek
Máloco mne v poslední době tak oslovilo jako závažný článek Sabiny Slonkové (kterou mimochodem nesmírně obdivuji za to, co dělá), nazvaný „Přijímačky na střední školy - řízené týrání dětí“. Místy jsem dokonce měla pocit jako bych ho napsala já sama. Přesně takové situace a pocity totiž v poslední době kvůli svým dětem zažívám.
Je jich prostě moc
Sabina Slonková například kritizuje problémy, jimž čelí rodiče kvůli přijímacím zkouškám na střední školy. Stát totiž ignoroval demografickou vlnu a nezajistil dostatečné kapacity, a tak mnozí žáci nemají šanci dostat se na školu, kterou si vybrali. Hrozí proto, že jedna generace nadějných studentů nedostane možnost studovat jenom proto, že je jich prostě moc.
Náš syn si vybral obor IT na dobré průmyslovce, avšak reálná možnost, že se na ni dostane, je v lepším případě 50:50. Aby obstál u přijímacích zkoušek, především z obávané matematiky, platíme mu doučování, takže zůstává ve škole navíc řadu hodin týdně. Můj táta, který vždy v matematice exceloval, se mi přiznal, že zkusil příklady vybrané na přijímačky vypočítat, ale jsou tak těžké, že má co dělat, aby je zvládl. Musím ale zmínit, že to má jednu výhodu. „Dědeček“ teď do noci počítá a bezvadně si tím procvičuje mozek.
Nic se nezměnilo
Sabina Slonková také připomíná výrok bývalého ministra školství Balaše, že se na „téměř sadistickém přístupu státu během přijímacího řízení nic nezměnilo“. Žáci jsou tak nadále týráni a ponižováni nepovedeným systémem. Navzdory tomu, že politici neustále slibují jeho reformu, ministerstvo nevymyslelo žádnou koncepci a vizi vzdělávání pro budoucnost. V řadě evropských zemích přitom žádné přijímačky zkoušky nejsou.
Ale moc je i dětí, které potřebují lékařskou péči, zoufale chybí pediatři, dětští psychiatři a psychologové či zubaři. Na vyšetření se čeká celé měsíce a není bohužel žádnou výjimkou, že pak vážné psychické problémy dětí, u nichž varovně narůstají deprese a úzkosti, skončí sebevraždou. Ve srovnání s tím je málem bezvýznamnou záležitostí naše marné úsilí, zajistit synovi potřebná rovnátka. Přestože jsme obvolali půl republiky, výsledek je tristní.
Sabina Slonková v této souvislosti zmiňuje, že se u nás kvůli silné populační vlně a nedostatku lékařů každoročně zavírají celá dětská oddělení v nemocnicích a v některých regionech dojíždí rodiče s dětmi za lékařem desítky kilometrů.
Všechno zlé je k něčemu dobré
Při všech starostech mám to štěstí, že mi finančně i jinak pomáhá s dětmi právě moje kamarádka, která je nemůže mít. Už několikrát se mi svěřila, že ji to už tak moc netrápí jako dříve. Kolem sebe vidí rodiče, nešťastné ze závislosti svých dětí na sociálních sítích, zoufalé rodiče, jejichž děti se poškozují, berou už v mládí antidepresiva, léky a stále častěji i drogy. A na svém pracovišti často vidí, jak hrozivý dopad to na ně má.
Zdroj:
