Článek
O víkendu jsem byla navštívit svoji tetu, která absolvovala na jednom ze zdejších oddělení speciální vyšetření. Jen, co jsme se sešly v malé kavárně v přízemí, nemile nás zaskočilo, v jakém stavu se nachází více než sto padesát let starý objekt slavného architekta Josefa Hlávky, patřící mezi nejdéle fungující porodnice na světe. Tím spíše, že se jedná o chráněnou kulturní památku s mimořádnou architektonickou hodnotou.
Bez ladu a skladu
Na chodbách objektu, připomínajícího nějaký chátrající starý anglický zámek, jsou bez ladu a skladu a umístěné oprýskané lavičky a různé stoly a stolky. Čekárny před ambulancemi jsou vybavené letitými, koženkou potaženými sedačkami, nezřídka různě potrhanými a slepenými.
Teta nám vyprávěla, že zde byla před dvaceti lety na operaci a od té doby se situace spíše zhoršila, než zlepšila. Ukázala nám chodbu na oddělení, kde byla hospitalizovaná. Evokuje retro éru socialistických špitálů, vedle zrekonstruovaných pokojů, vybavených laciným inventářem „co dům dal“, slouží jako jídelna pro pacienty. Kostkované voskované ubrusy připomínají jídelny čtvrté kategorie, personál servíruje pokrmy v nevzhledných tmavých platových boxech a v tak odpudivém nádobí, že strávníky předem přejde chuť je vůbec konzumovat. „Většinou to dopadne tak, že sníme minimum nebo vůbec nic. V neděli jsme měli kuře s brambory, namísto zlatavého kousku masa jsem se dočkala porce čehosi šedavě mazlavého, zalitého podivnou omáčkou. Odhaduji, že minimálně dvě třetiny jídla se vyhodí. Pacientky, které po operaci už tak velmi málo jí, dostávají bez ohledu na svůj stav velké porce. Kvantita převažuje na kvalitou. Jenom na vyhozeném jídle se tedy denně vyplýtvají obrovské částky, které chybí na to, aby se investovaly tam, kde je zapotřebí,“ stěžovala si naštvaně.
Tristní pohled
Z velkých oken v přízemní hale jsme také viděli, jak moc je rovněž zanedbaná kdysi nádherná zahrada. Tráva je neposekaná, což v době intenzívního výskytu klíšťat může mít pro pacientky, které chtějí posedět venku, fatální následky. Nádoby na květiny prázdné, zahradní inventář neudržovaný a špinavý. Tristní pohled na někdejší architektonický a zahradnický skvost.
Porodnická klinika byla sice zrekonstruovaná a VIP klientele nabízí nadstandardní služby, než se však dostane dovnitř, absolvuje cestu panoptikem ošklivosti.
Nabízí se také otázka, proč nejsou k dispozici nadstandardní služby a pokoje i klientkám ostatních oddělení zdejší gynekologické kliniky se špičkovým lékařským personálem.
Moje teta by si ráda zaplatila za soukromí a zároveň přispěla k tomu, že by se získané finanční prostředky mohly použít k další rekonstrukci „Apolináře“. Namísto toho musela svůj pobyt doslova přetrpět. „Nebýt skvělého personálu, už by mě zde nikdo znovu nedostal,“ svěřila se nám zklamaně.
Zuzi Bémová
