Článek
Patřím ke generaci, jíž se činnost StB naštěstí netýká, a tak jsem jí donedávna nevěnovala nijak zvláštní pozornost. Až do okamžiku, kdy se moje maminka díky shodě velkých náhod teprve před pěti lety dozvěděla, že je její jméno evidováno v Archivu bezpečnostních složek. Hodně vyděšená hned tento archiv kontaktovala a vzápětí obdržela písemnou zprávu, že se k její osobě dochovaly archiválie ve sbírce „Svazku kontrarozvědného zpracování“.
Napínavá detektivka
Zároveň byla informována, že si dokumentaci může osobně prostudovat v badatelně tohoto archivu v Praze. Rozhodla se proto, že do Prahy zajede a spis si prostuduje. Vzhledem k tomu, že jsme jeli s ní, věděli jsme, jak moc celou situaci prožívala a jak se bála, co se nakonec vlastně dozví.
Když se asi po hodině, která pro nás byla napínavější víc než nějaká detektivka, vrátila, byla velmi rozrušená a rozhořčená. Informace, které o ní agenti StB na Moravě, kde tehdy žila, shromažďovali několik let, jí skutečně šokovaly. Ihned vydedukovala, že část z nich znali pouze její nejbližší přátelé, část byla naopak zcela smyšlená.
I na WC…
Dochovala se přitom jenom část spisu, další byla „zablokována“ či skartována. Po dnech nejistoty, proč mohla být sledována jako mladá dívka, konečně zjistila důvod. Tím byl fakt, že před listopadem 1989 vycestovala do západního Berlína, odkud si podle spisu přivezla „západoněmecké nahrávky hudební kultůry“ (cituji přesně). Berlín skutečně navštívila, žádné nahrávky hudební kultůry si však nepřivezla. Spis také zmiňuje, že u sebe měla 300 západoněmeckých marek.
Zcela konsternována byla z faktu, že byla sledována i na WC. Dalším důvodem šmírování byl fakt, že se údajně měla stýkat s „osobami StB zájmu“, včetně jistého S.D. z Paříže. Žádného takového muže však nikdy neznala, ani se s nikým jiným z Paříže nesetkala. Co se údajných styků týče, souhlasilo pouze jméno jednoho renomovaného historika, s nímž maminka jako redaktorka kulturního časopisu spolupracovala.
V obklíčení agentů
Dozvěděla se, že vážený pan doktor byl „rozpracován pro podezření z nepřátelské činnosti“. V podrobně vedeném spisu též souhlasila jména některých známých umělců, s nimiž se jako redaktorka díky své práci seznámila. Postupem času zjistila, že někteří z nich jsou evidováni jako agenti StB a že léta nevědomky žila v obklíčení agentů StB.
Kdo to byl?
Od té doby ji neustále trápí otázka, kdo ji vlastně sledoval a především, kdo na ni donášel velmi důvěrné informace. Byla to spolužačka, od které si koupila oněch 300 marek, nebo populární herečka, s níž se spřátelila? A nebo to byl nějaký donašeč z redakce, čemuž by nasvědčovaly informace o onom historikovi? A nebo snad všichni dohromady? Pravdu se už asi nikdy nedozví…
Zuzi Bémová
