Bitva o angličtinu pro prvňáčky a další cizí jazyky: budeme negramoti, zavládla tu idiokracie

Poslední dobou mám čím dál častěji pocit, že cokoliv, co je ve školství aspoň trochu kontroverzní téma, roztáčí díky sociálním sítím a médiím kolotoč velké hysterie, ve které se každý, kdo chodil do školy, stává odborníkem. Nyní zrovna na cizí jazyky.

Nedávno to byly špatně zvolené otázky v průzkumu ČŠI (a ano, byl to přešlap) a nyní je to zase oznámené zrušení povinné angličtiny pro prvňáky a volitelný druhý cizí jazyk místo povinného. Každý byl ve škole, každý druhý má doma geniální děti na jazyky, které umí anglicky i německy pomalu jako rodilí mluvčí a kvůli opatření, které tu nastavuje ministerstvo, se zřejmě podle těchto expertů brzy propadneme do jazykového pekla a shoříme.

Abych připomněla, o co jde. Ministr Plaga se rozhodl v rámci revize RVP ( čili toho, co se české děti budou učit) změnit rozhodnutí svého předchůdce Mikuláše Beka (u něhož to ovšem nebyl vůbec očekávaný krok), že v první třídě nebude pro děti angličtina povinná, a že druhý cizí jazyk (většinou jde o němčinu, španělštinu či francouzštinu), který se měl začít povinně učit od 7. třídy, bude nakonec volitelný.

Sama s tímto rozhodnutím vůbec nemám problém. To jsem už také napsala do svého posledního textu, který vyšel jen pár dnů před tím, než ministr Plaga ředitelům základních škol rozeslal dopis se svým rozhodnutím. O tom všem ale přitom informoval už nejen před volbami, ale také těsně po nich. Takže překvapení to bylo jen pro někoho. Já to už předtím slyšela nejméně dvakrát.

Je tu přitom mnoho škol (údajně zhruba polovina), které angličtinu učí už od první třídy. Některé děti se s ní setkávají dokonce už ve školce. Jde hlavně o seznámení s jazykem. Malé děti se však toho za hodinu týdně opravdu moc nenaučí. Zapamatují si možná názvy pár zvířat a nějakou barvu nebo číslo. O moc víc bych toho tedy neočekávala ani v první třídě.

Stejně tak druhý cizí jazyk. Ten je moc fajn, pokud dítě ovládá svůj mateřský český jazyk a je schopné se už trochu orientovat v prvním cizím jazyce. Anebo pokud je na jazyky nadané. A myslím si dokonce, že takových dětí, které jsou schopny druhý cizí jazyk studovat, je většina.

Máme tu ovšem jistou část dětí, kterým jazyky nejdou. Mají problém se čtením, se psaním, s porozuměním mluvenému slovu i psanému textu, tedy i s prvním cizím jazykem (angličtina) nebo dokonce s mateřským jazykem. A podle mne by bylo fajn, kdyby se naučily aspoň jeden cizí jazyk na obstojné úrovni a nepletla se jim hlava jazykem druhým. A aby tyto děti měly na výběr. Mezi trápením a zlepšováním.

Nicméně po ohlášení Plagova záměru se v médiích a na sociálních sítích začala svádět velká bitva o jazyky. Pro mne přitom bylo velmi zábavné sledovat, jak někteří lidé, jež sami neumí napsat do komentáře pod článek pár vět bez mnoha chyb v pravopise, vehementně všem prvňáčkům vnucují angličtinu a všem dětem bez rozdílu jazykovou zátěž v podobě druhého cizího jazyka od 7. třídy.

Často tito komentátoři a samozvaní obhájci několika cizích jazyků nepochopili, že děti mohou (pokud budou chtít) druhý jazyk na základní škole studovat i tak. Školy ho totiž budou muset nabízet a děti si ho budou moci zvolit jako tzv. povinně volitelný předmět. Povinně volitelný totiž znamená, že si něco zvolit budou muset. Buď právě onu němčinu, španělštinu či francouzštinu anebo něco jiného. Třeba rozšířenou matematiku, programování nebo třeba přírodovědný seminář. Podle toho, co škola žákům bude nabízet.

V komentářích pod články, které se po Plagově dopise ředitelům ohledně jazyků vyrojily, tak ke klávesnicím zasedli experti s kategorickými názory. Často se například vyskytoval názor, že když se děti nezačnou učit anglicky hned v první třídě, že to bude vlastně taková malá národní tragédie.

Všimněme si zároveň, že tito odborníci na cizí jazyky mají často problém s jazykem vlastním, tedy mateřským. Například zde v citaci níže u jistého diskutéra , který bojuje se shodou podmětu s přísudkem - celkem třikrát a také s čárkami ve větách - zde celkem dvakrát. Nutno ale dodat, že je to u podobných komentátorů jev velmi častý.

Jiní čtenáři se obávají, že když prvňáčci nebudou mít angličtinu, že z nás budou negramoti. Další jdou tak daleko, že by omezili výuku češtiny, protože je jí prý až moc a místo toho by posílili angličtinu. Další by dětem v první třídě dali do rozvrhu angličtinu každý den (a vůbec nehledí na to, že malé 6leté dítě udrží pozornost poměrně krátkou dobu a běžně mívá 4 hodiny denně. A z toho má ještě aspoň jednu hodinu výchovu, aby si odpočinulo.)

A ozval se i pan exministr. Plagovo rozhodnutí celkem očekávatelně kritizuje i Bek. Podle něj jde o krok k idiokracii. Rezignace na výuku angličtiny od 1. třídy a zrušení povinného druhého cizího jazyka nás podle exministra zařadí na chvost Evropy a znevýhodní české děti proti jejich vrstevníkům z jiných zemí.

Tuším, že zhruba za týden, za dva, po tomto rozhodnutí neštěkne ani pes. Jednohodinová dotace angličtiny v 1. třídě opravdu nic neřeší a školy, které na to mají angličtináře, si tu jednohodinovku, kde se malé děti naučí pár slovíček a zatančí si na anglickou písničku, dopřejí. A jiné (většinou malé školičky), kde je učitelka a ředitelka v jednom a má v malotřídce pár prvňáčků a pár druháčků, si s tím nebude muset lámat hlavu. A věřím, že druhý cizí jazyk si i tak zvolí valná většina druhostupňových dětí a ty, které mají s jazyky velký problém, si raději vyberou procvičování toho prvního. A budou spokojenější a budu umět využít v životě aspoň ten jeden cizí jazyk. No a slova radilů ze sociálních sítí? Slova o tom, jak jejich vlastní děti už dávno čtou Shakespeara v originále? Tak ty těmto dětem mohou být opravdu srdečně ukradená.

...

Zaklikněte si +sledovat na začátku článku. Píšu hlavně o školství.