Listopadová předvánoční Paříž. Praktické rady pro ty, co rádi cestují po vlastní ose

Letadlo létá z letiště Václava Havla docela často, ale radím vám (a létavci to určitě vědí), kupte si letenky dostatečně dopředu za menší peníze. Naše cestovatelská rodinka letěla na letiště Orly. Už léta jezdíme sami bez cestovky a baví nás si hledat dopravní spoje, ubytování a místa, na která se chceme podívat. A snažíme se to dělat ekonomicky. Takže vězte, že z letiště se sice dá jet pohodlně metrem, ovšem do centra za 4 lidi zaplatíte za jednu cestu tisíc korun. No a nebo si dáte práci a najdete si blízkou tramvaj, která je opravdu mnohem lacinější (pro 4 lidi necelých 200 korun) a pak teprve přestoupíte na metro. Lístek do centra metrem pak přijde také na necelá 2 eura na osobu. Na fotografii jsem vám vyfotila místní plánek s vyznačením trasy tramvaje (T7) z letiště k metru vnitřního okruhu (je to hnědá trasa z Orly Sud do Villejuif Louis Aragon).

V historickém centru je jízdné jednotné (necelá 2 eura), takže se můžete pak po památkách snadno přesouvat tímto dopravním prostředkem a nebo na stejnou jízdenku vlaky RER. Síť metra a vlaků je opravdu neuvěřitelně hustá. Sice vám chvilku trvá, než si najdete v těch 16 linkách ty svoje přestupy, ale je to mj. dost velká zábava.

Ubytování seženete přes ubytovací platformu celkem snadno. Pokud ale chcete bydlet přímo v centru a nechcete za to dát velký obnos, musíte chvíli pátrat. Mně se podařilo sehnat slušné a čisté ubytování v menším apartmánu v 15. pařížském obvodu kousek od Eiffelovky na 4 noci pro 4 lidi za 600 euro. Což je na samotné centrum Paříže velmi dobrá cena. Takže se to při troše snahy opravdu dá.

Pokud se vám tedy zadaří s ubytováním v blízkosti centra, tak spoustu památek si obejdete pěšky a také zbytečně neutratíte za jízdné (čím dál jste od centra, tím je to dražší a třeba pro 4 lidi je to pak poměrně velký finanční rozdíl). Kousek tak máte Eiffelovku, Sochu Svobody (to je menší sestra té americké), projdete se podél Seiny, dojdete na Trocadero, Invalidovnu. To vše se dá obejít pěšky v centru asi za půl dne.

Na Eiffelovku doporučuji zařídit rezervaci přes internet, protože jinak bývají fronty. Vstupy na věž jsou v nohách věže a vy máte na rezervačním lístku přesný čas. Čekali jsme díky tomu asi jen 15 minut. Jinak ve frontě bez rezervace bych si tipla čekání tak na 1-2 hodiny. Vyjeďte si výtahem určitě až úplně nahoru, protože to, co uvidíte, bere dech. Obrázky, které vám přikládám, určitě také působí velmi pěkně (i když jsou focené jen z mobilu), ale ten pohled ze shora je prostě neuvěřitelný. Stejně tak v době před adventem působí krásně i rozzářená věž, kterou jsem pro vás vyfotila.

Co vám určitě dále doporučuji, tak je návštěva Louvru. Je to jedno z nejslavnějších muzeí a opět je výhodné si pořídit lístek dopředu přes internet. Vchod je ve tvaru prosklené pyramidy, kam vás v daný objednaný čas pustí.

Muzeum je nádherné a každý tu chce vidět, samozřejmě, Monu Lisu. Co mě zaujalo, že fotografování i pohyb u vystavených exponátů je naprosto volný a originální obrazy či sochy si opravdu prohlédnete velmi zblízka (jen u Mony je trochu jiný režim, protože ta je neustále v obležení dychtivých diváků, a tak je raději za sklem).

Muzeum je členěno do 4 základních částí a je jasné, že tolik exponátů na tak obrovské ploše nejste schopni si za jeden den prohlédnout, a navíc po zhruba 4 hodinách chození po muzeu jste už úplně vykoukaní. A tak nezbývá než si říct, že sem musíte dorazit minimálně ještě jednou, ne-li vícekrát. Což jsme si řekli a vydali se dál.

Katedrála Notre-Dame ještě byla stále po požáru zavřená a jak vidíte na fotografii, za katedrálou byly jeřáby a je to staveniště. I tak ale stojí za to se na ni podívat aspoň z venku a těšit se, až ji otevřou v celé své kráse.

Z dalších památek, kam se pohodlně dostanete třeba metrem, je bazilika Sacre-Coeur, ke které pak ale musíte vystoupat pěšky (nebo vyjet lanovkou) na vrcholek se slavným jménem Monmartre. Z vršku je opět impozantní pohled na Paříž.

Dovnitř se dostat není žádný problém, tady už rezervaci mít nemusíte. U vchodu jsme si hned zapálili svíčku s vírou, že se sem znovu podíváme (mně už se to tedy jednou splnilo, takže to funguje). Krásný bílý monument z travertinu je nádherný z vnějšku, a ještě krásnější zevnitř. Opět velmi doporučuji. A zkuste si schválně rozklíčovat hlavní nápis na stropu hlavní kupole… Seděli jsme s dětmi a koukali na ni snad hodinu.

Kousek od baziliky je slavné náměstíčko umělců Place du Tertre, kde bývají malíři, karikaturisté a také kavárna se sympatickým názvem La Boheme. Neváhali jsme a zašli na kávu a svařák do této typické pařížské kavárny.

Nebyli byste v Paříži, kdybyste se neprošli po slavném bulváru Champs-Elysées, který se v tuto dobu na konci listopadu rozsvěcí miliony žároviček po celé délce 2 km po obou stranách na všech stromech, které ulici lemují. A je to opět podívaná.

V horní části jsme si prohlédli další monument, a to Vítězný oblouk. Trochu jsme se těšili, že tu na tradičním místě uvidíme nějakou demonstraci, kterých Paříž zažívá každý rok mnoho, ale nepoštěstilo se nám. Lidé v oranžových vestičkách na fotce si tu jen zkoušeli nácvik na večerní dekorování záchranářů.

Na co nesmíte zapomenout, je také místní gastronomie. Pro nás byl jasný výběr žabí stehýnka. Ale raději jsme se několikrát číšníka optali, jestli jsou to opravdu „really“ stehýnka ze žáby. Tak prý ano. Chutnalo to jako velmi jemné kuřecí maso.

Čtyři dny na základní poznání centra, abyste zjistili, kde, co je a trochu se v Paříži zorientovali, asi stačí. Pokud ale chcete propátrávat další a další památky dopodrobna, je potřeba se sem vracet. Pro toho, kdo ale jednou v Paříži byl, tohle rozhodnutí určitě nebude problém. Protože to město si podle mne nejde neoblíbit. A tak se těším na naše další pařížské příště. A vám Paříž vřele doporučuji. A po vlastní ose je to ještě větší zábava…