My, bojovníci s větrem

Windsurfing

Co potřebujeme: prkno, plachtu, ráhno, stěžeň, trapéz (a evetnuálně foil).

Jak poznáte windsurfaře: když začne pofukovat, nervózně nejdříve pobíhá po břehu, na který posléze klade všechny své cajky. Čili prkno = board = desku, dále vybere vhodnou velikost plachty (čím víc fouká, tím menší plachtu), navlékne si trapéz (to je pomůcka, do které si plachtu posléze na vodě zahákne k pasu) a vyrazí. Pokročilejší z nás startují takzvaně ,,z vody“ čili ,,vodníka“ . To znamená, že plachtu z vody pomalu nevytahují, ale dají si ji nad hlavu, vyšvihnou se na prkno a vystartují. My ostatní ji vytahujeme díky provazu přivázanému za ráhno (to je ta část, za kterou se držíme rukama).

Princip windsurfingu (WS) podrobně vysvětlovat nebudu, ale pro pozorovatele začátečníky se pokusím stručně. Plachtu si dáme směrem, kterým fouká vítr. Ten poté do této plachty vlastně chytáme a opíráme se o něj při jízdě. Otočku ti lepší z nás zvládají halzou, což je plynulé otočení plachty při jízdě v ladné zatáčce a my ostatní musíme zastavit a obejít stěžeň (to je ta tyč, co trčí z prkna vzhůru). Jezdí se tam a zpět a při větším větru se pokoušíme jezdit tak, abychom se co nejméně dotýkali deskou vody. Pokud už jedete velmi rychle a už se jen lehce o vodu otíráte, dostali jste se do skluzu. Pak se už můžete považovat za jezdce a gratulujete si.

V posledních pár letech se rozmohl ještě trend montovat si pod prkno nohu čili foil. Vypadá to jako dlouhé kormidlo s křidélky trčící z prkna kolmo dolů do vody. Pokud to uvidíte u někoho na vodě, tak vězte, že jde buď o fajnšmekra, který už tento sport docela ovládá nebo o závodníka (ti už bez této nohy ani nejezdí) a nebo o sebevraha. Foil totiž umožní jezdit ještě rychleji, a proto pád z necelého metru při jízdě na vodu rovná se dopadu na beton. Pád do plachty rovná se díra v plachtě.

Kiteboarding

Co potřebujeme: board (desku, prkno), kite (draka), trapéz.

Jak poznáme kitesurfaře: na zádech či v podpaží si na pláž (v Česku na louku u vody) přinesou balík. Vytáhnou pumpu a nafukují si tam draka = křídlo = kite. Ten vypadá jako ohnutý paraglidingový kluzák. Pak natahají šňůry k baru (to není místo, kde vám nalejí, ale jde o krátkou tyčku), na kterém jsou posléze zavěšeni a připoutáni k drakovi. Potřebují přitom k této přípravě poměrně dost místa (na rozdíl od nás windsurfařů) a nevrle hledí na každého, kdo jim přes jejich šňůry chodí. Pro svůj start pak na pláži vždy shánějí asistenci, protože draka jim musí někdo nahodit do vzduchu. Většinou si ho kiteři nahazují navzájem a nebo k tomu využívají své partnerky obdivovatelky na břehu.

Začátečníky kitaře poznáte velmi snadno tak, že jejich prvních pár nahození v Česku většinou končí na stromech v okolí vodní plochy, u moře pak na piniích. Na spotech v cizině si ale většinou objednají instruktora se člunem a učí se kitesurfingu na vodě. Pohybují se přitom poměrně nebezpečně a bouchnutí draka o vodní hladinu hned vedle vás, když jste na vodě a jedete, působí jako rána z děla a většinou končí vaším infarktem.

Zdatní kitesurfaři pak vypadají velmi ladně a jezdí po vodě dlouhé šláky tam a zpět. Otočky mají snazší než my WS, protože jen zastaví a draka nakloní opačným směrem. Kitaři umělci pak dokáží nad vodou vykouzlit i různé triky, přičemž jsem si všimla, že mnohým z nich vůbec nevadí, když po výskoku či otočce ve třech metrech nad vodou skončí s velkým plácnutím dva metry pod vodou.

Také kiteři už si ke svým prkénkům montují nohu (foil) a výsledek je totožný jako u WS. Čili ještě rychlejší jízda a tím pádem ještě tvrdší pády. Pokud se vznáší díky foilu delší dobu nad hladinou, vypadají jako mimozemšťani.

Wingsurfing

Co je potřeba: prkno (či paddleboard), wing (čili křídlo).

Jak poznáme wingsurfaře: v českých vodách je to zatím poměrně vzácný úkaz. Na moři se už wingsurfaři začínají početně blížit kitařům. Jde o sport velmi mladý, ale rychle se rozvíjející. Prkno mají většinou širší a kratší než windsurfaři, ale na rozdíl od nás si k vodě berou pumpičku. Křídlo je totiž nafukovací. Winga drží uprostřed, při startu ho mají nad hlavou a máchají s ním (pumpují vzduch), aby se rozjeli. Z dálky pak wingsurfaře poznáte lehce. Vypadá totiž jako netopýr.

Většina začátečníků se s křídlem začíná učit nejdříve na paddleboardu (nafukovací plovák podobný windsurfingovému prknu, pohon je díky dlouhému pádlu, většina lidí už asi zná). Proto v Česku můžete na vodních plochách občas potkat začínající wingsurfaře, jak si nejdříve nafukují paddly a pak jakousi nafukovací plachtu. Tak to jste odhalili wingsurfaře.

Pokročilejší sportovci pak provozují opět jízdu na noze. Wing foiling je už úplná ekvilibristika a u nás je vidět zatím velmi málo. Na mém nejoblíbenějším windsurfařském spotu (spot = místo, kde se shromažďuje větší množství sportovců, kteří potřebují vítr, v mém případě Viganj v Chorvatsku) už je těchto borců poměrně velké množství. Kdo wing foiling ovládá dobře, působí na vodě opravdu skvěle a je to velká podívaná.

Snad se mi podařilo aspoň lehce nastínit rozdíl mezi těmito třemi druhy surfařů, trochu vás vzdělat i pobavit. Vězte, že dalších druhů vodních sportů, které potřebují vítr, je ještě mnohem víc. Ale o tom třeba někdy příště. Zatím vám popřeji hezkou dovču, a když některého z těchto milovníků větru uvidíte v Česku či u moře, třeba se vám je už podaří lépe rozeznávat. Takže větru zdar a aloha!