Článek
Na premiéru filmu Vlny jsem šla s vysokým očekáváním a musím říci, že se naplnilo. Filmu se velmi dobře podařila vykreslit revoluční nálada a nadšení z uvolňování atmosféry. Přelomový rok 1968 znám sice jen z vyprávění, ale revoluční rok 1989 jsem zažila coby vysokoškolský student z Albertova dost intenzivně na vlastní kůži. Musím pochválit, jak se ta studentská atmosféra očekávání, doufání, ale i strachu a odvahy, podařila do filmu naprosto skvěle dostat. Přesně tak jsem ji prožívala i já. I když to bylo v trochu jiné době a za jiných okolností, ta nálada tu byla stejná. O to víc mě pak zasáhla představa, že by se poslání tanků a notiček z Moskvy mohlo opakovat i v roce 1989. A já zažila stejné zklamání jako aktéři filmu a tudíž v reálu mladí lidé z roku 1968, kteří byli původně plní naděje na změnu. Nám, studentům z roku 1989, se to naštěstí nestalo, ale ti z roku 1968 v tom zklamání museli žít dlouhá léta.
Rádio jako cool medium
Film Vlny také dobře doložil, jak byl pro tehdejší dobu rozhlas důležitý. To, co jsou pro dnešní týnejžry sociální sítě, bylo vlastně tehdy rádio. Médium pro každého běžné, bylo spolu s tištěnými novinami hlavním zdrojem aktuálních informací a také zábavy a objevovaly se tu populární hlasy z éteru. Pro některé posluchače to byli z dnešního pohledu celebrity.
Díky velice dobrému a uvěřitelnému výkonu známých herců se tak podařilo už na začátku filmu velmi rychle diváky přesvědčit, že rozhlas je dostatečně cool i pro mladé, pro studenty, lidi kolem 18 let, kteří ve filmu hrají důležitou roli.
Výborný byl nápad zvolit jako hlavního hrdinu mladého člověka, protože s ním se dnešní mladí mohou lépe ztotožnit. A i proto také doporučuji všem rodičům, aby stejně jako já, vzali do kina na film svoje pubertální a starší děti. Vpád Rusů do cizí země tu totiž máme za humny a to spojení filmu se současnou realitou, se vašim dětem prolne jaksi automaticky. Bez dlouhého vysvětlování na hodině dějepisu.
Moc se mi líbilo také střídání dobových záběrů s těmi natočenými a myslím, že to se tvůrcům také velmi povedlo. Film je svižný, má spád, je dynamický. Například obsazení Československého rozhlasu vojáky působí velmi dramaticky a já jsem se tedy nenudila ani minutu. Chvílemi film působí až jako thriller.
Filmu chybělo více popisných a vysvětlujících titulků pro mladé
Co bych ale filmu trochu vytkla, že mohl obsahovat víc údajů se jmény důležitých aktérů, víc textového popisu s vysvětlením, o jakou historickou situaci se právě jedná. Je mi jasné, že autoři a filmaři, kteří měsíce trávili nad historickými reáliemi, přesně vědí, kdo je Jiří Dienstbier (hraje ho Vojta Kotek), Jan Petránek (Petr Lněnička), Luboš Dobrovský (Martin Hofman) či Milan Weiner (Stanislav Majer). Bohužel to ale netuší hlavně mladší diváci, kteří si například Dienstbiera či Dobrovského už nemohou pamatovat jako důležité polistopadové politiky, kteří tehdy v roce 1968 hráli v rozhlase důležitou roli.
Jiří Dienstbier na fotografii v roce 2009
Chyběl mi prostě doplňující text. Ten bych klidně přidala i pod záběry na tehdejšího prezidenta Antonína Novotného nebo také na Ludvíka Svobodu či k záběrům s Alexandrem Dubčekem. Pro dnešní děti je to přeci jen doba velmi vzdálená. Doufám, že na film jich půjde co nejvíce, ale obávám se, že si mnoho z nich dohledávat tyto údaje po zhlédnutí filmu už nebude.
Hlavní podstava není žádný disident ani hrdina
Co mi přišlo na filmu ale skoro nejdůležitější bylo to, že přestože hlavní hrdina (vymyšlený technik Tomáš, kterého hraje Vojtěch Vodochodský) udělal ve svých krocích i zásadní pochybení (stal se na nátlak agentem STB, prozradil státní bezpečnosti jednu důležitou okolnost, a ohrozil tak spolupracovníky), není ve filmu jednoznačně odsouzen, není pranýřován, odstaven. Udělal totiž naopak zase mnoho zásadních věcí pro možnost vysílat zpravodajství v důležitém okamžiku okupace 21. 8. 1968 a myslím, že takových lidí zahnaných do kouta, kteří udělali v době totality mnoho různých přešlapů a byli k nim dohnáni okolnostmi, je mezi námi stále ještě spousta. A my bychom je neměli šmahem odsuzovat. Z našeho pohledu lidí, kteří žijí léta ve svobodném světě bez cenzury a STB a v inkriminované době se nemuseli rozhodovat nad životně důležitými věcmi, by se nám to totiž velmi lehce kritizovalo. A je fajn, že to film nedělá.
Film doporučuji a pokud bych mu měla dávat hodnocení, tak 9 z 10.
FILM VLNY
Drama, 131 minut, scénář a režie: Jiří Mádl
Premiéra: 15. 8. 2024
Pokud chcete dostávat upozornění na moje texty, zaklikněte na začátku článku +sledovat.
