Nádherný kousek Slovenska, který musíte vidět

Turisticky nejatraktivnější jsou ve Slovenském ráji určitě Suchá Belá a Prielom Hornádu. Podíváme se nejdřív na tu prvně zmíněnou oblast (a na tu druhou časem třeba také). Protože jsem si to tu už od dob střední školy zamilovala, musím se sem znovu a znovu vracet. A tak i vám mohu teď zprostředkovat čerstvý dojem z tohoto krásného kousku Slovenska.

Suchá Belá je roklina nacházející se v Národním parku Slovenský ráj a atraktivní je především tím, že překonáváte všemožnými způsoby celou dobu koryto potoka, které se jen velmi mírně upravuje od spadaných stromů. Buď jdete přímo potokem po kamenech, po kmenech stromů nebo jdete po dřevěných žebřících a v těch nejatraktivnějších místech jsou také kovové žebříky s velkým sklonem, řetězy a stoupáky. Navíc tu překonáváte často spadané stromy či kusy stromů, které sem voda na jaře přinesla. Správci se přitom snaží roklinu nechat v původní stavu tak, jak ji příroda různě vším možným zanáší, stromy jen odříznou a nechají, jak leží.

Začátek rokliny je pozvolný, jdete víceméně potokem a přeskakujete z kamene na kámen nebo jdete po dřevěných žebřících či lávkách zhruba metr nad vodou.

Nejkrásnější vodopád se nachází před polovinou trasy, kterou středně zdatný turista projde zhruba za dvě hodiny. Jmenuje se Misový. Atraktivní ovšem není jen samotný vodopád, ale hlavně to, jak ho zdoláváte. Zpočátku zde je soustava poměrně strmých kovových žebříků a pak v průrvě lávky, na které opět navazují žebříky. Protože jsem zde letos byla v turistické top sezoně, tak jsem počítala s tím, že tu nebudu sama. A protože mezi turisty jsme měli i menší děti, Misovými vodopády jsme se posunovali po žebřících a stoupácích směrem nahoru docela pomalu.

Další vodopád, který vás čeká, je Okienkový. Když vylezete po strmém žebříku, čeká vás nahoře přírodou vytvořené okienko, tedy okénko.

Korytový vodopád a Bočný vodopád se pak nacházejí hned za sebou zhruba za polovinou cesty. Korytový vodopád je přímo při cestě, k Bočnému si kousek musíte zajít.

Délka Suché Belé není velká, má necelé čtyři kilometry. Ale protože se vlastně stále pohybujete v jakési přírodní tělocvičně, tak tu překonáváte ledasco: skáčete po kamenech, chodíte po žebřících, stoupácích a lávkách, a tak čas strávený v roklině utíká rychle. Počítejte, že tu strávíte s přestávkami asi dvě až tři hodiny.

Záleží také, jak moc jste kochací typy. Pokud jste romantici, tak vás uchvátí prudké skály a do toho krásná zeleň rokliny se zvláštním světlem. Určitě stojí za to si po cestě také sednout třeba na spadlý strom a jen tak se kolem sebe rozhlížet. Pokud jste ale sportovci a chcete si roklinu vyběhnout, tak doporučuji vstát velmi brzy ráno nebo Suchou Belou jít mimo top sezonu, protože zájem o ni je docela velký.

A nakonec praktické informace pro ty, kteří se rozhodují, že by Suchou Belou navštívili: pokud chcete navštívit Suchou Belou, musíte projet městečkem Hrabušice (na jih od Popradu) a vydat se pak směrem Podlesok. Zde je kemp s občerstvením a hlavně s parkovištěm. Od parkoviště prakticky začíná již zelená značka směrem do rokliny. Vstup je zpoplatněný a za dospělého chtějí 1,5 eura a za dítě půl eura. Doporučuji slušné boty, v žádném případě ne otevřené, páskové a nebo obyčejné kecky. Děti Suchou Belou zvládnou, pokud se nebojí výšek a žebříků. Viděla jsem tu i děti staré kolem pěti let. Trošku fyzičku byste mít pro výstup měli a měli byste být i schopni se udržet chvíli na řetězech a zároveň zvládnout jít po kluzkých kamenech.

Když vyjdete Suchou Belou, máte několik možností, jak se dostat zpět do Podlesoku. Buď se můžete vydat hned dolů (pozor, roklina je jednosměrná) Glackou cestou, a to i na kolech, které tu nahoře půjčují. A nebo si ještě cestu prodloužit a můžete vyrazit (jako my) na další krásné místo, a to je Kláštorisko. Zde je občerstvení (pivo, limo, jídlo) a louka s možností se kochat výhledem na Tatry, které tu jsou jako na dlani. Zpět se pak lze vydat podél Hornádu, který je odtud asi půl hodiny cesty směrem dolů. Prielom Hornádu je další nádherná (a zároveň náročná) část Slovenského ráje. Zpět do Podlesoku je to proti proudu řeky asi hodina chůze. A zde opět máte pro vaši další zábavu a zvyšování fyzičky lávky, stoupáky a řetězy a také dřevěné žebříky či schůdky a dost členitý terén podél řeky.

Pokud se do Slovenského ráje vydáte, přeji vám krásné zážitky z cest a pokud už jste zde byli, budu ráda, když nám napíšete třeba i další tipy na krásná místa do komentářů pod mým blogem. A na závěr malá anketa: