Nejdřív tužka a mozek, pak teprve ChatGPT. Před umělou inteligencí musí děti umět použít tu vlastní

Zatímco v českých školách a v médiích se řeší, zda české děti budou dobře umět používat AI, proč už nedávat klasické domácí úkoly, které stejně za děti napíše a vyřeší ChatGPT, kolik dětí a  k čemu AI používá, tak ve světě jsou s otázkami kolem umělé inteligence už trochu jinde.

Neptají se, zda umělou inteligenci používat. Ptají se, kdy je správné s AI začít jako s nástrojem ve výuce, do jakého věku to naopak není vhodné a jakými otázkami kolem AI se zabývat nejdřív. Aby pak dítě umělo využívat AI zdravě a ve svůj prospěch tak, aby ho to nepoškozovalo. A to jsou podle mne otázky, které bychom si měli co nejdřív začít klást i u nás.

Sama se o AI zajímám už docela dlouho a jakmile byla možnost seznámit se před pár lety s ChatGPT, hned jsem s tím začala a pak se učila využívat i vylepšené verze. Souběžně s tím mi bylo jasné, že žáci (obzvlášť ti starší) nebudou pozadu. Což také začali poměrně brzy dokazovat při různých úkolech. Je to jasné, každý se snažíme využít takové nástroje, které nám usnadňují život. Jak to ale u dětí dělat správně?

Jak už víme, české děti nezůstávají v AI vůbec pozadu. Nejčastěji používají AI k psaní slohových cvičení nebo referátů (42 %), případně na shrnutí nebo vysvětlení delšího textu (39 %). Ptají se, co mají dělat, sledovat, poslouchat nebo jaké věci si koupit (29,5 %). Výzkumnou zprávu o českých dětech a AI uveřejnili odborníci z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity letos (vyšli z více než 2600 odpovědí dětí a dospívajících mezi 9–17 lety).

A také víme, že pozadu nejsou ani čeští učitelé. Podle průzkumu TALIS (2024) využívají umělou inteligenci častěji než jejich kolegové ve většině zemí OECD. To, že během posledních 12 měsíců použili AI při své práci, uvedlo 46 % českých učitelů. (Průměr zemí OECD je 36 %.) A troufám si říct, že od zveřejnění tohoto průzkumu, tedy za uplynulý rok a půl, tento podíl ještě výrazně vzrostl.

Z dat už je tedy známo, že české děti i učitelé AI používají. Následovat by tedy měla otázka jak zajistit, aby české děti díky AI nezlenivěly, aby nenechávaly vše vyřešit jen AI. Aby jejich myšlení neochablo. Jak to udělat, aby české děti uměly AI využívat efektivně, ale aby jen slepě nekopírovaly, co jim generativní umělá inteligence vytvoří. Ale také, aby s AI nezačaly zbytečně pracovat předčasně nebo nevhodně.

Je jasné, že to vše bude učitele čím dál tím více nutit změnit ve školách styl práce. Určitě začnou být důležitější ústní projevy žáků a práce psané rukou, různé projekty a také přímá práce ve škole. I když i ta domácí je samozřejmě nutná.

Zatímco ještě nedávno jsme se bavili o úkolech v tom smyslu, že žáci mají různé domácí prostředí a tudíž různé možnosti, jak domácí úkoly vyřešit, nyní už je to jinak. Přístup k ChatGPT má prakticky každý, čili jakýkoliv úkol typu slohová práce nebo řešení několika slovních úloh z matematiky, pro něj bude otázka pár minut.

Také si budeme muset klást otázky, kdy takový nástroj dáme vlastně dítěti do ruky. Podle mne je první stupeň školy poměrně brzo. Na prvním stupni se děti učí číst, psát a počítat a do těchto základních dovedností by podle mne tak zhruba do 10 let AI zasahovat rozhodně neměla vůbec. Co by se ale mohly naučit nejdřív je, jak AI vlastně funguje. Kde bere zdroje ke svým odpovědím, že není bezchybná a je potřeba ji kontrolovat. A také, že za nás nevyřeší všechno a není vhodné je používat ke všemu.

Myslím také, že se ve školách budeme brzy zase více vracet k tužce a papíru a k aktivnímu samostatnému vyhledávání na internetu. AI nesmí dětem vzít možnost samostatného myšlení a načerpání základních znalostí, které pak umožní kriticky přemýšlet.

UNESCO například hovoří o human-centered AI, tedy o AI, která stojí na lidském myšlení, nikoli že ho nahrazuje. Dítě by se podle UNESCO rozhodně nejdřív mělo naučit bez AI psát, počítat a samo argumentovat. A měla by se určitě ve školách ponechat rozhodující role učitele.

Nedávno na toto téma vyšel text i ve The Washington Post, kde autorky Jenny Andersonová a Rebecca Winthropová píší o „agency-first approach“ – tedy přístupu, který staví na tom, že člověk má mít nad technologií kontrolu, místo aby se stal jejím pasivním uživatelem. Největší chybou škol je podle nich učit děti pouze používat nástroje AI.

Podle autorek není dobře učit děti nejdřív psát kvalitně prompty nebo poznat, kdy AI halucinuje. Podle nich by měly děti především rozumět tomu, jak AI funguje. Kdy jí důvěřovat, kdy ne, a zachovat si nad technologií kontrolu. Vědět, z čeho se učí, jak vznikají odpovědi, jaké jsou její limity a kdy ji raději nepoužívat.

Článek také připodobňuje dnešní užívání AI dětmi k používání mobilů a sociálních sítí. Děti se také nejdřív nenaučily, jak nebezpečné jsou závislosti na sítích a co je způsobuje, a to bylo chyba. Školy by tedy nejdřív měly učit o AI, o tom, jak funguje, rozumět jí a zachovat si nad ní kontrolu.

Nejdál je v zavádění AI do škol asi Singapur. Singapurské ministerstvo školství už má vypracovaný EdTech Masterplan 2030, což je transformace vzdělávání prostřednictvím technologií. Do středu vzdělávání staví žáka a pedagogický proces a zdůrazňuje hlavně odpovědné využívání umělé inteligence přiměřené věku a vývojové úrovni dítěte.

V Singapuru si mj. Masterplan také klade za cíl omezit přehnané spoléhání žáků na AI, zabránit tomu, aby AI nahrazovala vlastní přemýšlení a chce podporovat skutečné učení místo pouhého získávání hotových odpovědí.

Součástí výuky je v Singapuru také AI gramotnost, kde se nejdříve žáci naučí, jak AI funguje, pak jaké má výhody, jaká rizika, a teprve pak se ji učí využívat při učení. Za sebe myslím, že přesně tento postup s takto postupnými kroky je hodně důležitý a mohlo by se tak předejít chybám, které se staly třeba u nesprávného využívání sociálních sítí dětmi.

Inspiraci k řešení tohoto problému přitom není potřeba tak složitě hledat. Lidé, kteří pracují s technologiemi a AI už léta, a kteří patří v tomto oboru ke špičce už dávno pochopili, že děti nejdřív musí začít používat vlastní rozum a ten umělý jim umožnit používat později a jen jako nástroj. Říká se tomu Silicon Valley paradox.

Je to označení pro jev, kdy lidé, kteří vyvíjejí nejmodernější technologie a v jejich používání často nejvíce omezují  vlastní děti. Mnoho manažerů, programátorů a zakladatelů technologických firem jako jsou Google, Apple nebo Meta, omezuje dětem čas u obrazovek, odkládá první chytrý telefon, vybírá školy s minimem technologií, podporuje čtení knih, psaní rukou a osobní kontakt. Přitom právě oni vytvářejí technologie a často i pro děti nebezpečné algoritmy sociálních sítí, které pak používají miliony lidí.

Pro své děti totiž chtějí přesně to, co bychom měli chtít pro své děti my všichni. Aby nejprve rozvíjely soustředění, kreativitu, kritické myšlení, sociální dovednosti a schopnost řešit problémy bez technologické pomoci.

Pokud chcete dostávat přednostně upozornění na moje nové texty, zaklikněte si +sledovat.

ZDROJE:

https://timesofindia.indiatimes.com/life-style/parenting/moments/the-schools-silicon-valley-parents-are-choosing-for-their-children-have-less-to-do-with-technology-experts-explain-why-it-matters-for-the-future/articleshow/132280135.cms?utm

https://www.unesco.org/en/articles/ai-competency-framework-students?hub=67098&utm

https://irtis.muni.cz/cs/aktuality/novinky-a-clanky/eukoaireport

https://www.washingtonpost.com/opinions/2026/03/10/ai-schools-education-technology-artificial-intelligence/?utm

https://apnews.com/article/sweden-digital-education-backlash-reading-writing-1dd964c628f76361c43dbf3964f7dbf4

https://www.moe.gov.sg/education-in-sg/educational-technology-journey/edtech-masterplan/artificial-intelligence-in-education?utm