Zamyšlení nad dělohou aneb proč je u nás mateřství penalizováno

Otázku si kladu po televizním rozhovoru s úspěšnou chiruržkou Barborou East a po výstupu na Lvech oceněnou filmařkou Dariou Kashcheevou. Oboje proběhlo během posledních pár dnů a obě mluvily prakticky stejnou řečí. Lékařka děti má, filmařka ne. Názory mají ale obě takřka totožné.

Úspěšná chiruržka a špičková specialistka na rekonstrukci břišní stěny k situaci lékařek u nás v rozhovoru pro DVTV říká: „Jako společnost jsme stále nepřijali fakt, že žena může pečovat o dítě a současně chodit do práce. Je to buď všechno, nebo nic. Řada žen v chirurgii kvůli tomu zůstává bezdětných.“ A dále řekla: „Ženy vždycky budou mít dělohu, na tom se nic nezmění, dá se ale změnit řada věcí kolem. … Mateřství je u nás penalizováno.“

Mladá filmařka a držitelka studentského Oskara a nyní i Českého lva se pak nechala slyšet: „Kdybych se rozhodla, že budu matkou a budu muset zvládat dvě směny, točit a pečovat o dítě, budu zvládat obě stejně dobře? Proč vůbec musím vybírat mezi mateřstvím a tvorbou? Jen proto, že jsem se narodila s dělohou?“

Z důrazných slov obou výjimečných dam o výlučně ženském orgánu jasně vyplývá, že se situací u nás jsou hluboce nespokojené. A že musí rozmýšlet, zda vůbec budou mít děti, a když už, jak to s nimi zvládnou. Jsou obory, jako například ten můj (ve vzdělávání) kde není tak strašně časově složité skloubit práci na plný úvazek od-do a mít zároveň děti. I když asi všechny vícenásobné matky vědí, že kombinace zaměstnání plus domácnost plus dvě děti, je v určitém věku ratolestí dost vražedná a čas na sebe si musíme krást po kouskách.

Kolem sebe ale, samozřejmě, vidím, že i pro běžné ženy, nejen pro ty s výjimečnými schopnostmi, skloubení kariéry s rodičovstvím stále ještě není moc komfortní. Například částečné úvazky? Nic moc. Nižší ohodnocení práce žen obecně, které vyplývá ze statistik už opravdu dlouhodobě a ještě stále jsme se z toho nevyhrabali. Velká převaha mužů ve vedoucích pozicích. Stačí se podívat na naši vládu, kde mezi saky jen tak sukni neuvidíme. A určitě by se našla ještě další a další ženská témata.

Ale zpět k našim dvěma výjimečným dámám a k ženám, které chtějí dělat u nás v Česku v zatím spíše „pánských oborech“, kariéru. „Stážování na chirurgii většinou začíná otázkou: ‚Tak kdo z vás, pánové, chce dělat chirurgii?‘ Přihlásí se dvě holky, načež od vyučujícího chirurga-muže uslyší: „Měly byste si to raději rozmyslet a jít na kožní nebo na oční‘,“ vypráví doktorka Barbora East, která si i přes tyto „dobře míněné rady“ zvolila všeobecnou chirurgii. V jednom rozhovoru pro magazín Reportér pak špičková lékařka a bývalá česká sportovní reprezentantka vyjmenovala i všechny možné „protiženské“ argumenty v chirurgii, které už od mužských kolegů jako mladá slyšela: „Malý mozek, nedostatek 3D představivosti, emoční nestabilita, neschopnost dělat dostatečně rychlá rozhodnutí… Vtipný byl argument o nedostatku fyzické kondice. To se vrcholovému sportovci dobře poslouchá!“

Přidám ještě nádavkem tu část projevu filmařky, která už nebyla na Lvech slyšet, protože byl přerušen režií přenosu, a který naznačoval, jakým směrem jít: „V severských zemích se postupně stává standardem počítat v rozpočtu filmu s náklady na chůvy nebo dětské koutky během jeho výroby. Na některých festivalech se zřizují dětské koutky, aby matky mohly svoje filmy prezentovat. U nás si to žena ale musí zařídit sama, nebo hlídání děti zaplatit ze svého honoráře, čím se její honorář automaticky výrazně sníží a klesnou se tím i její životní podmínky.“ Celý projev filmařky si můžete přečíst na FB stránkách FAMU zde.

I já mám ve svém okolí či v příbuzenstvu ženy, které mají buď zkušenost s podmínkami mladých matek s dětmi ve firmách cizinců a nebo pracují v náročném zaměstnání. Jedna z nich dělá v americké firmě, která ovšem podniká na území naší republiky. A tak když firma velmi chtěla tuto mladou maminku pár týdnů po porodu zpět do práce, zajistila ji chůvu vedle v kanceláři, aby mohlo být miminko matce na blízku a mohlo být kojeno (v USA mají matky velmi krátkou mateřskou). Pokud s tím obě strany souhlasily, proč ne. Ta druhá, která pracuje v české nemocnici a je určitě ještě vytíženější různými směnami, než ta první, se ničeho takového zatím ve prospěch svého mateřství nedočkala. Není tu ani dětský koutek, ani jesličky, ani nemocniční školka.

V Česku e tohle opravdu ještě běh na dlouhou trať, i když myslím, že zrovna v lékařském oboru se podmínky budou měnit rychleji, než třeba v oboru filmařském. A mladým lékařkám, ale i filmařkám, to budu velmi přát. Už jen z toho pohledu, že na některých fakultách (například na 2. lékařské, jak na to nedávno upozornil v České televizi prof. Pafko) mezi studenty už nyní v některých ročnících jednoznačně převažují ženy. A protože ty pak budou určovat pracovní standardy, myslím, že se v tomto oboru změn dočkáme již brzy. Jak to bude v oborech jiných, například v politice, je zatím ve hvězdách. Nicméně mladým dámám přeji, aby si své místo na slunci vybojovaly, a to i mnoha lidem a názorům navzdory.