Článek
V pouhých 19 letech vstoupila mladičká Anneliese do Hitlerových řad. Po vypuknutí druhé světové války byla přijata do hnutí NSDAP, kde byla dlouhou dobu aktivní členkou. To vše dělala proto, že měla vyšší cíle a nechtěla zůstat jen obyčejnou řidičkou tramvaje. Svého povýšení se dočkala až roce 1944. Získala práci, kterou považovala za dostatečně užitečnou pro svého vůdce. Po několika měsících činnosti byla jmenovaná jako dozorkyně v koncentračním táboře Neuengamme na předměstí Hamburku. Věděla přesně, co se od ní očekává. Tím vším byla krutost a absolutní oddanost Hitlerovi. V tomto směru byla Anneliese Kohlmannová skutečně znalá. Proto jí na zaučení v táboře stačil pouze jediný týden.
Měla přezdívku Bubi
Později byla přeložena do koncentračního tábora Tiefstacku, kde mohla plně uplatnit své získané zkušenosti z předešlého místa. Tato mladá žena byla velmi přísná a trestala vězeňkyně i za malé prohřešky. Byla k nim neúprosná, uvězněné ženy mlátila, týrala a nebála se používat i krutějších metod. Nosila kalhoty a uvězněné ženy brzy poznaly, že Kohlmannová dokáže být velmi zlá a zákeřná. Nešetřila ani těhotné, ba naopak, na ty si zasedla mnohem více. Přezdívalo se jí Bubi, podle jejího krátkého účesu bubikopf.
Starší a těhotné ženy si později všimly faktu, že je dozorkyně trestala daleko surověji a mnohem více než mladé dívky. Ukázalo se, že mladé vězenkyně mají i jisté výhody. Některé z nich dostávaly větší porce jídla a měly i delší pracovní přestávky. Pro Annelii bylo však toto nadržování velmi nebezpečné, a to z toho důvodu, že kdyby to někdo z jejích nadřízených zjistil, sama by čelila krutému trestu.
Pro záchranu života oblékla vězeňský stejnokroj
Nemohla si ale pomoci, mladé dívky ji přitahovaly natolik, že jim nedokázala odolat a dokonce se přistihla i při myšlence na lásku. Ženy, které přežily hrůzy koncentračního tábora, vyprávěly o častých nočních návštěvách Kohlmannové u jedné z vězenkyň. Helena Sommerová, žena, která byla tou obětí, kterou si krutá dozorkyně vybrala a dokonce se do ní i zamilovala.
Některé ženy tvrdily, že vězenkyně neměla s projevy náklonnosti žádné problémy a domnívaly se, že si tím zřejmě chtěla zachránit život. Jiné zase hovořily o její neochotě k jakémukoliv kontaktu s krutou bachařkou. Některé měly podezření, že Kohlmannová byla skutečně zamilovaná natolik, že následně Heleně nabízela společný život po válce.
Když se v roce 1945 konečně blížil očekávaný konec války, tato krutá dozorkyně tušila, že pokud ji chytí a usvědčí, trest a následné vězení ji nemine. Proto se rozhodla k riskantnímu kroku. Ten také podniklo mnoho dalších dozorců, kteří se snažili si zachránit život. Oblékla si vězeňský stejnokroj a tajně věřila, že se jí podaří zmizet spolu s ostatními vězni, které propustili. To se jí však nepodařilo a byla odhalena. Následně vše bylo oznámeno vojákům, kteří tábor osvobodili. Takže zamilovaná tyranka nakonec skončila za mřížemi.
Musela kopat hroby pro oběti
Následně ji však čekal krutý trest, který si sama ani v tom nejhorším snu neuměla představit. Nejprve musela společně s ostatními vězni vykopat hroby pro oběti, které měli na svědomí nacisté. Poté nastalo dlouhé čekání ve vězeňské cele na soud, který dopadl příznivěji než se očekávalo.
Protože vyšetřovací soudci neměli dostatek důkazů, že by během svého působení v koncentračním táboře někoho zavraždila, byla odsouzena k pouhým dvěma letům vězení. Jelikož byla odsouzena až po dvou letech od svého zatčení, její trest byl vlastně již vykonán. Anneliese Kohlmannová tak mohla po soudu rovnou odejít na svobodu.
