Letadlo vybuchlo a zřítilo se z výšky 10 050 metrů. Krásná letuška pád přežila jen díky zázraku

Vesna Vulovič byla v té době čerstvě začínající letuškou, která se této práci chtěla věnovat již odmalička. Vždy bylo jejím snem létat ve vzduchu a poznat svět. Po dokončení střední školy začala za velmi krátkou dobu pracovat jako letuška. K výbuchu letadla došlo v roce 1972, když letadlo přelétalo nad Československem. Příčinou této nehody byla nastražená bomba, kterou do letadla pronesl některý z cestujících. Naděje o tom, zda by mohl někdo z cestujících či posádky přežít, byly téměř nemožné. V troskách letadla bylo při pátrání nalezeno dvacet tři cestujících a čtyři členové posádky bez známek života. Stal se však jeden velký zázrak. Tuto nehodu přežila pouze jediná osoba. Tou byla mladičká letuška Vesna Vulovič.

Když Vesna dospívala, byla velmi zamilovaná do kapely Beatles. Proto se také rozhodla, že z rodné Jugoslávie odejde do Londýna. A právě ve Velké Británii potkala svého osudového přítele, se kterým se následně odstěhovala do Stockholmu, aby si našli lepší práci a uplatnění. Vesna tuto radostnou novinku oznámila svým rodičům. To ale netušila, že rodiče budou chtít, aby se okamžitě vrátila do Jugoslávie. Po svém návratu se následně setkala se svým přítelem, který byl zaměstnaný u letecké společnosti. V ten den měl na sobě navíc slušivou uniformu, která se Vesně velmi líbila. Proto si začala hrát s myšlenkou, že by si splnila svůj sen z dětství, a stala se letuškou.

Následně se tak stala členkou sekundární posádky letu 367 ze Stockholmu do Bělehradu. Tento let měl navíc mezipřistání v Kodani a Záhřebu. Vesna se měla připojit k posádce až v Kodani. Původně měla ten den letět jiná letuška, která se shodou okolností jmenovala také Vesna. Ve stejný den však někdo na dispečinku udělal chybu v plánu a Vesna Vulovič dostala za pokyn přestup na palubu tohoto letadla. Nevadilo jí to a začala se těšit na svou posádku, se kterou se velmi dobře znala. Navíc viděla příjemný benefit v tom, že pozná další nové město, užije si nákupy a luxusní hotelový pokoj. V Dánsku nikdy nebyla, a proto se těšila na své nové zážitky. Kapitán společnou prohlídku města odmítl a zůstal celý den na hotelovém pokoji. Ráno při snídaní byl i druhý pilot velmi zamlklý, moc nemluvil, a pokud něco řekl, tak mluvil pouze o svých dětech. ,,Přišlo mi to jako by tušili, že zemřou. Nemluvili o tom, ale vypadali tak," řekla v jednom ze svých rozhovorů Vesna.

Když v Kodani 26. ledna nastoupila tehdy teprve 22letá Vesna do osudového letadla, všimla si, že ho stále ještě uklízí uklízečky. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo cokoliv stát. Letadlo se posléze připravilo na vzlet, letušky zkontrolovaly cestující a připravily se na start. Vystoupali do požadované výšky a pokračovali směrem k určenému cíli. Vesna se nacházela v zadní části letadla, když se ozvala rána. Co bylo poté, už si nepamatuje. Neví vůbec nic. Podle všeho to vypadá, že právě v oné zadní části letadla měla být ukrytá časovaná bomba, která krátce po dovršení požadované výšky explodovala. Dodnes se neví, kdo ji na palubu donesl. Vesna si posléze matně vzpomněla na jednoho cestujícího, který se choval podivně. Nebyla však jediná, kdo si jeho pozornosti všiml. Všimli si ho i další členové posádky, dokonce i personál letiště v Kodani. Nikdo se však nepozastavil nad tím, že by se mohlo cokoliv stát.

Letadlo se ve výšce 10 050 metrů rozlomilo na dvě části, právě nad tehdejší československou obcí Srbská Kamenice a zřítilo se mezi stromy na zasněžený svah. Hodiny právě ukazovaly půl šesté, což byla doba, kdy se scházely rodiny u večeře. Najednou bylo v blízkosti rodinných domů slyšet divné praskání. Vyděšení lidé běželi z vesnice směrem k lesu, kde se právě stalo velké neštěstí. Již po cestě nalezli několik obětí, kterým už bohužel nedokázali pomoci. Z trosek letadla zaslechl Bruno Honke slabé sténání. Pod troskami letadla se nacházela světlovlasá dívka v roztrhané tyrkysové uniformě letušky. Byla zraněná, šokovaná, ale živá.

Bruno působil za druhé světové války jako zdravotník a přesně věděl, jak dívku udržet naživu do doby, než se k ní dostanou další záchranáři. Několik dnů strávila letuška v bezvědomí, a to v pražské nemocnici ve Střešovicích. Vesna utrpěla velmi vážná poranění hlavy, zlomeniny obou nohou, několika žeber, pohmožděné obratle a mnoho tržných ran. Následná léčba a rekonvalescence trvala několik dalších měsíců. Poté byla Vesna Vulovič letecky převezena do nemocnice v Bělehradu. Při letecké cestě zpět do Jugoslávie jí lékaři doporučili uklidňující injekci, která by ji pomohla cestu lépe překonat. Tuto pomoc však odmítla s tím, že se létání nebojí, protože si na osudnou nehodu nepamatuje. Později se dozvěděla, že ještě v Praze jí ošetřující lékař informoval o tom, co se stalo a donesl jí noviny. Ani to si nevybavila, protože ihned upadla do bezvědomí. Nepamatovala si ani co se dělo v následujících dnech a týdnech.

Při vyšetřování nehody se následně zjistilo, že letušce zachránilo život to, že se nacházela právě v zadní části tohoto letounu. Výbuch pravděpodobně uzavřel dveře do přípravny a následně ji podtlak nemohl z tohoto letadla vytáhnout ven. Lékaři posléze dospěli k závěru, že její celoživotní zdravotní problém s nízkým krevním tlakem způsobil, že jí dekomprese vzduchu neprotrhla srdce, na což by okamžitě zemřela. Vesna následně prozradila, že o svém nízkém krevním tlaku věděla, a to i ve chvíli, kdy se ucházela o místo letušky. Jenže aby prošla lékařskou prohlídkou, musela předtím vypít více šálků kávy, aby se ujistila, že její krevní tlak je v pořádku. Nechtěla o svou vysněnou práci přijít.

Prohlídka trosek také vyloučila možnou střelbu na letadlo, ale potvrdila stopy výbušniny. Pravděpodobně se jednalo o akci tehdejších ustašovců, kteří za druhé světové války fanaticky bojovali za nezávislé Chorvatsko. Po válce v těchto teroristických akcích pokračovali i proti samotné Jugoslávii. Proto byl také její pokoj v bělehradské nemocnici pod nepřetržitou policejní ochranou. Ochranka se u dveří střídala každých šest hodin a kromě rodičů a lékařů nesměl nikdo dovnitř. Úřady se obávaly, že ji pachatelé bombového útoku vypátrají a pokusí se ji zabít. Jako jediná totiž dokázala identifikovat podezřelého muže, kterého viděla na letišti v Kodani.

Když se Vesna dostala z nejhoršího, začala na sobě tvrdě pracovat, aby byla co nejdříve zdravá. Každý den, několik hodin poctivě rehabilitovala, plavala, posilovala a za několik měsíců mohla odhodit berle. Nejvíce se těšila na to, až se zase vrátí k létání. Po zdravotní i psychické stránce se cítila velmi dobře, ale letecká společnost JAT byla jiného názoru. Její místo bylo nyní v kanceláři, kde vydržela následných osmnáct let. Vdala se, ale její manželství se nevydařilo. Po deseti letech se rozvedla. Ačkoliv Vesna toužila po rodině, nikdy neměla na vztahy štěstí, a proto neměla děti.

Ke konci svého života žila v ústraní a vyhýbala se společnosti. Nikdy však nezapomněla na Srbskou Kamenici, kam se často vracela. Na místo této tragédie pravidelně pokládala květiny a setkávala se s lidmi, kteří jí zachránili život. Letuška se v Jugoslávii stala národní hrdinkou. Někteří jí dokonce nazývali čarodějnicí. Za přežití leteckého neštěstí a pádu z velké výšky získala ocenění Guinnessovy knihy rekordů, které jí předal její hrdina Paul McCartney, kvůli kterému se stala letuškou. Přestože se jí podařilo přežít, nikdy se nepovažovala za šťastnou. „Všichni si myslí, že mám štěstí, ale mýlí se. Kdybych měla štěstí, nikdy by se mi tato nehoda nestala,“ řekla na závěr svého rozhovoru. Její smrt na ní nakonec čekala u ní doma. Vesna zemřela 23. prosince 2016 ve věku 66 let. Traduje se, že důvodem úmrtí bylo selhání srdce, neboť dříve prodělala několik infarktů.

Zdroje: Nytimes.com, BBC.com, Theguardian.com