George Patton chtěl být vždy obdivovaný. Své vojáky trýznil, o život ho připravila děsivá autonehoda

George Smith Patton, jak znělo jeho celé jméno, pocházel ze zámožné kalifornské rodiny, kde si užíval spokojeného dětství. Odmalička rád četl knihy, vzdělával se a zajímal se o politické dění v zemi. Miloval vojenskou historii a pravidelně navštěvoval vojenská muzea. To, že se zajímal o válku, nebylo jen tak.

Za první světové války totiž padl v boji jeho dědeček i strýc. Syn úspěšného právníka a politika se narodil 11. listopadu 1885 a vystudoval vojenskou akademii ve West Pointu v New Yorku. O jeho mamince nejsou známy další informace.

George Patton byl generál americké třetí armády, který se za druhé světové války podílel na osvobození několika západních měst v dnešní České republice. Vojáci pod jeho vedením vedli boje v daleké Africe nebo Itálii. Jeho armáda byla silná a neporazitelná. Všichni společně Němce vyhnali přes Francouzské území a zastavili ardenskou ofenzívu. S velkým nadáním rozeného válečníka se u něj projevovaly i jeho špatné stránky.

Byl natolik cholerický a nevyzpytatelný, že ke vzteku dokázal během několika minut přivést nejen své nadřízené, ale také podřízené. I tak ho vojáci zbožňovali a nedali na něho dopustit. Stal se jejich vzorem a vojenským otcem. George Patton ve svém životě zažil nejen velké triumfy, ale také strmé pády. Sám si užíval slávu, chtěl být obdivovaný a nikdy neseděl v koutě. Odmalička si přál být slavný, a proto se stal legendou již za svého mládí.

Patton byl přehnaně soutěživý člověk, který chtěl být všude jako první a vždy toužil strhávat pozornost jen na sebe. K tomu patřilo i jeho výstřední oblékání, prsteny a zdobené revolvery. Poprvé se proslavil na olympijských hrách v roce 1912 ve Stockholmu, kde v moderním pětiboji skončil na pátém místě. George Patton byl také velmi nadaným šermířem.

Mezi jeho největší počin patří návrh šavle pro americké jezdectvo, kterou pojmenoval jako Pattonův meč. 26. května 1910 se oženil s Beatrice Banning Ayerovou, dcerou bostonského průmyslového magnáta Fredericka Ayera. Tímto sňatkem si na svou stranu získal mnoho vlivných lidí.

Když vstoupily Spojené státy do druhé světové války, jeho kariéra začala raketovou rychlostí stoupat. George Patton zaujal vojenské velitele svým razantním vystupováním a úspěšným vedením mírových manévrů v roce 1941. Právě tímto počinem se dočkal svého povýšení a nasazení v několika dalších významných bojových akcích. Účastnil se také vylodění v severní Africe a bojů proti Afrikakorpsu. Vyvrcholením jeho velitelské kariéry však bylo vylodění na Sicílii v roce 1943, kdy vojenské jednotky rychlým postupem osvobodily Palermo a dostaly se do Messiny dříve než jeho britský sok Bernard Montgomery.

George Patton za svého vedení vojenské jednotky zároveň ukázal svou temnější stránku, když pod nátlakem fyzicky útočil na vojáky na bojišti. Přestože si svou stresovou reakci, kterou sám považoval za projev zbabělosti, uvědomoval, dokázal se omluvit a přiznat svou chybu. Jenže tím to nekončilo a někteří vojáci veřejnosti prozradili, jak se k nim šéf vojenské jednotky chová. Následná medializace velmi negativně ovlivnila jeho veřejný obraz. Navzdory tomu všemu neváhal a sám riskoval svůj život tím, že se postavil vůči nebezpečí, a to kdykoli to bylo nutné. Například jako první vyběhl z okopů, aby povzbudil odvahu vojáků k útoku.

Generál se zapojil do bojů v červenci 1944 a zavedl nebývalé bojové tempo. Jeho hlavní strategií byl útok a jeho tankové jednotky pokračovaly v postupu až do okamžiku, kdy jim došlo palivo. „Moji vojáci nekopou zákopy,“ hlásal Patton, jehož jednotky zneškodnily mnoho nepřátelských sil. Nejvýrazněji se projevil v prosinci 1944, a to během německého překvapivého útoku v Ardenách, kdy Němci ohrozili Spojence.

Patton následně rychle zareagoval, otočil své jednotky a okamžitě postupoval na východ. Jeho průlom německého obklíčení u Bastogne významně přispěl k porážce německých jednotek. Tento úspěch se považuje za největší vítězství generála Pattona. V měsíci březnu se podařilo vojákům 3. armády překročit Rýn a během následujících dnů úspěšně postupovali až do středu Německa. Ke konci dubna pak jednotky 3. armády dosáhly hranic západních Čech. Lidé v této zemi začali slavit a přáli si, aby to byla právě americká armáda, která západní města osvobodí.

Rozhodující zlom přišel 4.května, když generál Bradley dal Pattonovi souhlas k rozsáhlému útoku do vnitrozemí Česka. Americké divize vyrazily 5. května do boje a tentýž den obsadily příhraniční města Domažlice, Tachov a Klatovy. Poté 6. května již předsunutá jednotka 16. obrněné divize projížděla ulicemi Plzně, kde je lidé vítali s praporkem v ruce. Patton byl připraven osvobodit i Prahu, ale Eisenhower nezískal podporu amerického prezidenta Harryho Trumana. Právě proto byl postup 3. armády zastaven.

Osvobození Prahy tak Američané přenechali Rusům, přestože jejich jednotky stály od českého hlavního města mnohem dál než Pattonova armáda. Patton se v červnu 1945 vrátil do USA, kde jej veřejnost bouřlivě vítala. Netušili však, že jeho život nebude mít dlouhého trvání. V Plzni následně v říjnu 1967 vybudovali po generálu Pattonovi most, který je hlavním pilířem plzeňské dopravy.

Dne 9. prosince 1945 se Generálu Pattonovi stala osudnou tragická dopravní nehoda. Jeho štábní vůz narazil do vojenského nákladního auta a Patton se při srážce uhodil do hlavy. Tímto nárazem utrpěl těžké poranění míchy a mnoho dalších zlomenin. Slavný vojevůdce ochrnul a 21. prosince 1945 na následky zranění zemřel.

Zdroje: National Today, Military.com, Army Times