Ladislav Chudík byl obětí domácího násilí a chtěl spáchat sebevraždu. Pomohla mu role doktora Sovy

Ladislav Chudík se narodil 27. 5. 1924 v obci Hronec na Slovensku. Jeho tatínek byl mistrem ve válcovně a maminka pracovala jako žena v domácnosti. Otec byl na svého syna velmi přísný a maminka byla ta, která se malého Ládíčka vždy zastávala. Nikdy mu neřekla jinak než Ládíčku nebo Lacko. Když byl ještě malý, měl jeden velký sen. Chtěl se stát strojvedoucím a jezdit nákladním vlakem, který bude vozit uhlí. Když dokončil základní školu, nastoupil na gymnázium. To následně dokončil s velmi dobrým prospěchem, a proto se rozhodl studovat na filozofické fakultě v Bratislavě.

Studia ho však nebavila a školu ukončil. V té době už věděl, že si zamiloval herectví, kterému se chtěl také pravidelně věnovat. To mu však hodně rozmlouval jeho otec, se kterým měl také kvůli svému snu velké rozepře. Otec nechtěl připustit, že by syn pracoval jako komediant a neměl by jistou a stabilní práci. Ladislav si však šel za svým a po několika možných pokusech si konečně splnil sen. V roce 1944 působil jako elév ve Slovenském národním divadle. Hrál v mnoha nezapomenutelných divadelních rolích. Nejznámější z nich je Macbeth ve filmech Sokolovo nebo Osvobození Prahy. Dokonce si zahrál postavu Ludvíka Svobody.

Na svou životní roli si musel chvíli počkat, ale přišla dříve, než čekal. Někdy se slovenským hercům nedařilo prolomit pomyslné hranice mezi oběma částmi tehdejší Československé republiky. Mezi ty, kteří to ale zvládali bravurně, patřil právě Ladislav Chudík, a to především díky své roli v nejsledovanějšímu seriálu tehdejší doby. Herec na venek působil klidně a vyrovnaně, ale v soukromém životě to neměl tak jednoduché.

Vždy patřil mezi ty hezké a pohledné muže, kteří neměli o ženy nouzi. Také se traduje, že jich v jeho posteli skončilo několik desítek. Ženy miloval, jejich společnost vyžadoval a žádnému styku s nimi se nebránil. Někteří si dokonce mysleli, že se s ženami cítí mnohem lépe než se svými mužskými kolegy. V jednom z televizních pořadů o sobě dokonce prozradil, že je ženami posedlý, ale nevadí mu to. Jeho kolegyně Magda Vašáryová o herci řekla, že má šlechetné srdce a plachý úsměv moudrého muže.

Herec měl dokonce několik vážných známostí už na gymnáziu. Ani jedna z těchto dívek ho neučarovala natolik, aby přemýšlel o společném životě. Do třiceti let byl považován za svobodného mládence. Ale to jen do chvíle, než mu cestu osudu zkřížila jeho první žena Helena. Ze začátku byl jejich vztah plný harmonie, radosti, úsměvu a lásky. To vše se postupem času vytrácelo a začal prožívat doslovné peklo. Po svatbě se totiž u Heleny začaly projevovat vážné zdravotní problémy.

Helena začala trpět epileptickými záchvaty, které se postupem času zhoršovaly. Následně se k nim přidala ještě těžká duševní porucha osobnosti. Svou nádhernou a charismatickou ženu nepoznával. Začala se mu neskutečně měnit přímo před jeho očima a on jejím stavem trpěl. „Jednu noc jsem slyšel velký rámus, dokonce rozbíjející se vázu. Viděl jsem moji ženu v takové podobě, že se mi málem zastavilo srdce. Byla z mého pohledu doslova nepříčetná. Uložil jsem ji na kanape, omyl jsem ji a kontaktoval jsem lékaře,“ popsal svůj nepříjemný zážitek Ladislav Chudík.

Když ji odvezli do nemocnice, lékaři zjistili, že má jeho žena nádor na mozku a musí být okamžitě operována. Po zákroku vše nasvědčovalo tomu, že bude Helena zase zdravá v pořádku. Jenže opak byl pravdou. Helena si vzala do hlavy, že ji všichni mají za blázna, a tak se ke svému manželovi a blízkým chovala otřesně. Přestala chodit do zaměstnání a stranila se všech lidí. Veškerá snaha pomoci byla marná. Nemocná Helena byla čím dál více nespokojená a doma se nudila. Děti společně neměli, a tak se bavila, jak uznala za vhodné.

Trpěla neustálou mánií stěhovat se z místa na místo, nic jí nevyhovovalo a nikde nebyla spokojená. Její manžel jí natolik miloval, že každému jejímu přání vyhověl. I přesto se na jeho hlavu snášely nadávky a urážky. Bohužel se s každým dnem Helenin zdravotní stav zhoršoval. „Došlo to tak daleko, že jsem uvažoval, že skončím se životem. Když s takovým člověkem zůstanete, je to vlastně taková postupná sebevražda. Když chce někdo druhému pomoci, musí pamatovat na to, aby sám nepadl,“ přiznal herec.

Před kolapsem a psychickým vyčerpáním ho zachránila až herecká nabídka role primáře Sovy. Jejich manželství vydrželo dvacet let, ale Chudík si s manželkou užil své. S Helenou se později rozvedl a ona tři roky poté zemřela. Druhý vztah mu naštěstí zcela změnil život a poznal svou pravou lásku. Tou byla právnička Alena, která si přítomnost vedle Ladislava opravdu užívala. V roce 1965 získal ocenění jako zasloužilý umělec, v roce 1982 byl povýšen na národního umělce a v roce 1999 se stal prvním laureátem Ceny Jozefa Kronera za celoživotní přínos umění. V období 1989–1990 zastával funkci ministra kultury Slovenské republiky. Se svou ženou Alenou žil spokojeně až do své smrti. Herec zemřel po těžké nemoci ve věku 91 let v Bratislavě.

Zdroje: Aha.cz, čtidoma.cz, Vlasta.cz, dotyk, idnes.cz