Článek
Filmovou hvězdou se stal velmi brzy
Cestu na výsluní odstartoval koncem dvacátých let minulého století. V roce 1920 vystudoval konzervatoř, kde se místo herectví věnoval studiu zpěvu. Po studiích zamířil Hugo Haas do brněnského Národního divadla, kde získal své první angažmá. K tomu mu dopomohl ředitel konzervatoře Leoš Janáček, který věděl o jeho skrytém hereckém talentu a donutil ho, aby si místo zpívání nastudoval spíše nějaký monolog. Když si nahrávku později vyslechl ředitel divadla, okamžitě se rozhodl a přijal Haase do angažmá.
V Brně vystupoval dva roky a posléze se rozhodl zamířit do Prahy, kde dostal lukrativní nabídku v Divadle komedie. Následně přišla nabídka, která se neodmítá. K. H. Hilar si ho totiž vybral do souboru Národního divadla. Velkým lákadlem pro něho byla možnost odstěhovat se do hlavního města, ale také nabídka dostat se do filmu. Velkým úspěchem v jeho životě byla role ve zvukovém filmu Muži v offsidu. Po tomto úspěchu dostával jednu pracovní nabídku za druhou. Nabídky se mu jen hrnuly a než se stihl vzpamatovat, stala se z něho velká filmová hvězda. Do roku 1938 natočil přibližně třicet filmů. Místo před kamerou posléze vyměnil za místo za kamerou. I tam byl velmi úspěšný.
S filmovou slávou přišel i zájem žen
Zde si našel hodně hereckých kamarádek a také velmi blízkých kolegyň, se kterými sdílel jisté sympatie. Mezi nimi byly například herečky Jiřina Štěpničková, Ljuba Hermanová, Jiřina Šejbalová nebo Andula Sedláčková. Líbila se mu také Lída Baarová, tu ale před ním uchránila její maminka, protože usoudila, že její dcera je slušně vychovaná a nehodí se pro takového sukničkáře, kterým Hugo Haas byl. Ženy se v jeho ložnici střídaly tak často, že jim jeho přátelé začali přezdívat Titinka. A proč? Protože si nikdo nepamatoval jména žen, které se v jeho přítomnosti objevovaly.
Nejslavnější Titinkou byla Adina Mandlová. Ta se výrazně lišila od ostatních tím, že měla vysoké sebevědomí a byla cílevědomá. Šla si tvrdě za svým hereckým snem a Hugo jí v tom dobře podpořil. Omotala si ho kolem prstu natolik, že ho přiměla k tomu, aby ji obsadil do svého filmu Život je pes v hlavní ženské roli. Když zjistila, že život s Haasem by nebyl vůbec jednouchý, jak si představovala, rozhodla se od něj odejít. Zjistilo se totiž, že Hugo Hass trpěl častými depresemi, byl závislý na kokainu a někdy bez upozornění odešel z domu i na několik dní. Jejich společné cesty se sice rozdělily, ale nadále spolu točili velmi úspěšné filmy.
Musel opustit rodnou zemi
Jeho zálibě v ženách udělala konec až devatenáctiletá nezkušená dcera ruského barona Marie von Bibikoff. Její matka se rozhodla, že je spolu seznámí. Haas se do ní hned na poprvé zamiloval a oženil se s ní. Manželského štěstí si dvojice moc neužila. Blížila se válka a nacistům vadil nejen Hugův židovský původ, ale i to, že hrál roli doktora Galéna v Čapkově Bílé nemoci, a proto se rozhodli, že mu zničí život. Naštěstí měl natolik dobré přátele, kteří ho varovali a on stihl i se ženou zmizet za hranice státu. Bohužel ve svém rodném kraji musel zanechat svého staršího bratra a rodiče, kterým se nepodařilo nacistům uniknout. Jejich smrt si dlouho vyčítal. Nejhorší však bylo, že manželé sebou nemohli vzít ani svého malého synka, protože cesta s ním by byla riskantní. Na starost si ho vzala známá Haasových, později se o něj postarala Haasova švagrová. Oba tajně doufali, že se jim podaří se pro syna po nějaké době vrátit, až najdou bezpečné místo k životu.
Byl úspěšný i v Americe
To se jim nakonec poštěstilo až v Americe. I ve vyhnanství se Haasovi podařilo prosadit. Naučil se jazyk, hrál v různých filmech a režíroval. Na jeho jeden casting přišla dokonce i Marilyn Monroe. Po dlouhých šesti letech odloučení se do Ameriky dostal i jeho syn Ivan a konečně byla celá rodina šťastná. Haas mohl být spokojený, ale moc se mu stýskalo. Ke stestku se navíc přidaly i zdravotní problémy. Rozhodl se, že se přestěhuje blíže ke svému rodnému domovu a odstěhoval se do Vídně.
Naposled se do Prahy podíval v roce 1963, kdy se situace mírně uklidnila. V té době se těšil z toho, že do své rodné země bude jezdit pravidelně a bude si užívat krásy svého domova. To se mu však nepovedlo a jeho plány zkomplikovala nemoc, která ho dlouhou dobu trápila. Zemřel ve věku 67 let ve Vídni. Jeho ostatky byly převezeny a uloženy na židovském hřbitově v Brně. Jen o rok později svého otce následoval i jeho třicetiletý syn. Zdrcená Bibi se přestěhovala do kláštera nedaleko Vídně, kde pomáhala sirotkům až do své smrti v roce 2009.
Zdroje: Wikipedie.org, Novinky.cz, Lidovky.cz, Kafe.cz
