Jindřich Plachta: Burian na něj žárlil, rodinu opustil kvůli splnění svého snu

Jindřich Plachta, rodným jménem Jindřich Ferdinand Šolle, se narodil 1. července 1899 v Plzni. Jeho otec pracoval v plzeňské Škodovce a kvůli pracovním povinnostem musel velmi často cestovat. Jindřich ale věděl, že musí doma převzít roli tatínka, a proto své mamince opravdu hodně a svědomitě pomáhal. Kromě toho nebyl jedináček a vyrůstal po boku svých dvou mladších sester, o které se následně také staral. Když jeho otec později přijal místo technika a začal se podílet na výstavbě nového lihovaru v Rusku, celá rodina se tam odstěhovala. Jenže Jindřich řekl ne a rodiče ho nechali u jeho babičky.

Jindřich chtěl dochodit obecnou školu doma a rodina ho v tom podporovala. Cestování by pro jazykově neznalého hocha nebylo vůbec užitečné. Jakmile obecnou školu dokončil, vydal se za svou rodinou do Ruska. O několik let později se vrátili zpět do své rodné země a na přání otce začal znovu studovat, a to obchodní akademii. Škola ho však vůbec nebavila a učení počtů mu nešlo.Chtěl se stát hercem a ne úředníkem. Potají chodil vystupovat do plzeňského divadla. A právě tehdy začal používat umělecký pseudonym, který zvolil podle své přezdívky Plachta. Tak mu říkali kamarádi kvůli jeho velkému plášti, který na něm visel, a který nikdy nesundal, protože mu ho ušila maminka.

Jeho umělecká kariéra začala v kabaretu Červená sedma, kde začínal v nápovědní budce. Podle dochovaných informací mu ani toto povolání moc nešlo a dělal velké chyby. Napovídal totiž příliš hlasitě a gestikuloval až moc zřetelně. Jenže obecenstvo to bavilo a lidé doslova řvali smíchy. Nakonec začal Plachta pracovat v bance jako úředník, aby měl svůj stálý plat. I tak ho to stále táhlo k divadlu, a proto začal po večerech vystupovat pod smyšlenou postavou Vůněslavou Acetylénovou, čímž si diváky získal na svou stranu. Na úřadu své večerní vystupování bedlivě tajil, protože se bál, že by mohl přijít o vysoce postavenou funkci úředníka, kterou v té době zastával.

V té době byl již ženatý, měl malého synka, o tři roky později se jim narodila dcerka. Proto se musel postarat o zajištění tak početné rodiny. Když jednou do kabaretu zavítal jeho nadřízený, zjistil, že zde účinkuje jeho zaměstnanec. Vystoupení se mu velmi líbilo a nijak se na něho nezlobil. Naopak, svému zaměstnanci pomohl se dostat k jeho vysněnému herectví. A zatímco Jindřich Plachta jásal, jeho rodina byla zděšena. Jeho žena si navíc přála mít za manžela úředníka, kterým by se mohla chlubit, kdežto za komika se styděla. Proto se Plachta rozhodl opustit milovanou rodinu a věnovat se herectví, po kterém tak moc toužil.

První roli mu v roce 1925 nabídl Karel Lamač ve filmu Dobrý voják Švejk a další role na sebe nenechaly dlouho čekat. Zpočátku dostával jen menší role, ale diváci si ho natolik oblíbili, že se brzy zařadil mezi filmové hvězdy. Ta největší sláva na něho však čekala. Jednoho dne jeho vystoupení zahlédl samotný král komiků Vlasta Burian, jež mu v roce 1927 nabídl angažmá. V Divadle Vlasty Buriana strávil pouhý jeden rok. Později se ukázalo, že Vlasta Burian na jeho úspěchy žárlil a nedopřál mu být slavný a oblíbený. Plachta se rozhodl z divadla raději odejít a živit se na volné noze. Vystřídal řadu kabaretů a scén a přišla další vysněná filmová role. Plachta si s chutí zahrál stárnoucího profesora Matulku z filmu Cesty do hlubin študákovy duše, ačkoli mu bylo teprve čtyřicet let.

Přestože působil plaše, ve skrytu duše byl velmi odvážným člověkem. Za druhé světové války roznášel letáky a dokonce nechal u sebe doma přespat protinacistického bojovníka Jana Ziku, kterého hledalo gestapo. Když mu hrozilo, že bude muset namluvit pronacistický text, s kterým nesouhlasil, raději se nechal operovat, aby se tomu vyhnul. To kvitovali nejen jeho kolegové, ale také diváci, kteří si cenili jeho odvahy. Jindřich Plachta byl velmi svérázný člověk. Po válce se stal komunistou a jezdil agitovat po celé zemi za lepší ideály. Dokonce neváhal a nechal se zaměstnat v dole. Jeho zdraví však bylo již od mládí podlomené a práce v dolech mu jen dopomohla ke zhoršení jeho stavu. K žaludečním vředům, které ho trápily, se přidala i rakovina jater. Jindřich Plachta zemřel v pouhých 52 letech. Za svůj život natočil 118 filmů.

Zdroje: Wikipedie.org, Fdb.cz, Zivavzpominka.cz