Komunisté chtěli Vánoce zrušit. Na Štědrý den se nesměly zpívat koledy, Ježíška nahradil Děda Mráz

Během padesátých let minulého století komunistický režim v Československu aktivně pracoval na tom, aby veškeré vánoční tradice byly upozaděny. Na začátku této nové éry, konkrétně na podzim roku 1951, došlo ke zrušení tradičních vánočních příspěvků na dárky, což byl první krok směrem k přeměně Vánoc pod novým ideologickým vedením. Komunisté jednoduše nechtěli, aby lidé slavili tyto náboženské svátky. O rok později vystoupil tehdejší premiér a následný prezident Antonín Zápotocký se svým projevem, v němž se snažil přiblížit pravý obraz Vánoc. Namísto betlémské hvězdy zdůraznil, že nad chlévem a nejen tam, zářily červené hvězdy a Ježíšek, kterého o několik let později nahradil děda Mráz s bílými vousy, a tím Ježíšek definitivně přestal být symbolem narození Krista.

Snaha o potlačení vánočních zvyků nebyla vždy tak úspěšná, a to zejména na venkově, kde lidé odolávali a udržovali si vánoční tradice, které měli doposud naučené. Chybět nesměla ani tradiční návštěva kostela a půlnoční mše. Dokonce to bylo považováno za kontroverzní. Komunistický režim se snažil zabránit konání půlnočních mší. Půlnoční bohoslužby musely být v podvečerním čase a to tak, aby na ně přišlo co nejméně lidí, nebo nebyly vůbec. Komunisté byli totiž silně proti křesťanské víře a nesouhlasili s žádným náboženstvím.

Když se komunisté chopili moci, zvažovali, že by mohlo dojít ke spojení Vánoc a narozenin Josifa Stalina. V roce 1949 proběhly masivní oslavy, které byly organizované speciálním vládním výborem. Místo vánočních témat byly přední stránky novin zaplněny předevšími oslavými komentáři o tom, že má Josif Stalin narozeniny. Stalinova fotografie dokonce v jeden čas zdobila i titulní stránku dobového časopisu Mateřídouška, který byl určen primárně pro děti. V naší zemi byla navíc uspořádaná sbírka na tohoto vládce i přesto, že lidé neoplývali přebytkem peněz, ani přebytkem zboží v obchodech. Vše se točilo kolem jedné a té samé osoby, ačkoliv komunisté věděli, že s českým lidem to bude více než těžké prosadit si své ideologie a nápady.

Ještě před tím, než se stal prezidentem, se Antonín Zápotocký v roce 1951 rozhodl zrušit tehdejší vánoční příspěvek. Ten spočíval ve formě sociální dávky, kterou mnozí lidé považovali za samozřejmost. Výplata této dávky byla pro všechny lidi velkou finanční pomocí v nevyspělé ekonomické situaci. Lidé však začali stávkovat a bouřili se proti tehdejšímu režimu. To se komunistické vládě vůbec nelíbilo, a tak se snažila, aby se národ uklidnil. Proto si komunisté nedovolili zrušit legendární Vánoce, ale snažili se vymazat aspoň jejich křesťanský původ a prvorepublikové zvyky, které tradičně doprovázely tyto kouzelné svátky.

Na Štědrý den bylo tehdejší vládou zavedeno několik pravidel, která se musela dodržovat. Například se nesměly zpívat koledy a nikdo nesměl propagovat knihy, které byly zaměřeny na vánoční tematiku. Mezi takové knihy patřila i kniha o školáku Kájovi Maříkovi. Veřejná prezentace Ježíška byla obnovena až po roce 1956, kdy komunisté zjistili, že toto pro ně není ta správná propaganda. V šedesátých a sedmdesátých letech byly Vánoce prezentovány jako zcela obyčejný svátek. I přestože bylo zakázáno chodit na půlnoční mše, televize se snažila vysílat atraktivní pořady. Štědrý den zůstal během komunistického režimu pracovním dnem, později dokonce povinným pracovním dnem, který trval až do roku 1993.

Teprve v době vzniku dvou samostatných států, tedy České a Slovenské republiky, byl Štědrý den uznaný jako den pracovního klidu. Přes všechny snahy komunistického režimu přeměnit Vánoce, si mnozí občané udrželi své tradice a víru v tuto tradiční sváteční dobu. Ačkoliv doba byla zlá a temná, všichni se dokázali radovat. Mnoho obyčejných lidí si Vánoce v roce 1989 bude navždy pamatovat jako ty nejkrásnější svátky v roce. První svobodné Vánoce přijelo do své rodné země oslavit mnoho lidí, kteří původně utekli do exilu.

Zdroje: Aktuality.sk, Idnes.cz, Lidovky.cz