Článek
Dodnes není jasné, kdy se narodila
Světlo světa spatřila podle dostupných informací dne 14. 8. 1915. Narodit se měla v Praze jako Anna Inez Koníčková. Kolem jejího data narození vznikly následně velké rozpory, protože se prokazovala doklady s datem narození o deset let později. Dodnes není zcela jasné, zda si datum upravila záměrně nebo šlo jen o omyl při tisku dokladů. Jelikož byla stále velmi vitální a vypadala skvěle, mnoho jejích známých jí tedy věřilo, že se skutečně narodila o deset let později. Její otec Josef pocházel z bohaté mlynářské rodiny, matka Anna naopak z chudé hornické rodiny.
Josefovi rodiče měli pro svého syna vysněnou bohatou nevěstu, a proto se jim snažili sňatek rozmluvit. Josef se přesto se svojí milovanou Annou oženil a společně se odstěhovali do Prahy, kde začal pracovat jako číšník. Jejich společný život trval velmi krátce. O několik let později vážně onemocněl tuberkulózou, na kterou zemřel, když byly jejich dceři pouhé dva roky. Její maminka se po nějaké době znovu provdala za muže, který pracoval jako řezník. K malé Ince se v dětství choval láskyplně, považoval ji za vlastní dceru a ona dlouho netušila, že to není její biologický otec.
V dospívání přišla o matku
Jako malá se učila hrát na klavír a velmi si oblíbila černošskou muziku a spirituály. Když jí bylo dvanáct let, přestěhovali se na Slovensko do Bratislavy, kde se jí podařilo částečně prosadit. Začala zde totiž účinkovat jako elévka v baletu ve Slovenském národním divadle. Protože bydleli v blízkosti divadla, měla mnoho příležitostí se do divadla několikrát podívat a setkat se s vyhlášenými umělci. Během dospívání ale přišla o matku a nezletilé Inky se ujala rodinná přítelkyně. S tou se poté opět vrátila do Prahy a začala používat jejich příjmení Zemánková.
Původně zpívala jen anglicky – americké šlágry. Já ji navrhoval, že by bylo dobré, aby měla také české texty. S výborným textařem Jaroslavem Moravcem jsme pro ni začali psát. Hitem se stalo třeba „Jsem tady já“, kde Inka zpívala s gentlemanem Standou Procházkou. A těšilo ji, že zpívá i česky.
Jako prodavačka cukrovinek si vydělávala na svůj kostým, ve kterém také zpívala na svém prvním koncertě. Zpočátku zpívala jen anglicky a větší příležitost zpívání se jí naskytla od kapelníka Bobka Bryena, s jehož kapelou začala vystupovat v baru Esplanade. S kapelou často koncertovala, a tak se stala miláčkem publika. Následně dostala nabídku na nahrávání písniček v brněnském rozhlasu a s kapelou ukončila svou spolupráci. Také jako začínající zpěvačka natočila v roce 1939 desku s Karlem Vlachem.
Inka Zemánková byla opravdu krásná a pohledná žena, která v sobě ukrývala hlas jako zvon.
Na konci války byla donucena zpívat v Německu
Nečekala dlouho a dostala nabídky na natáčení filmů. Inku Zemánkovou si vyhlédl režisér Martin Frič, který ji chtěl obsadit v jazzovém velkofilmu Bloudění v rytmu. To se však nelíbilo nacistům a film nedovolili odvysílat. I přesto dostala Zemánková v roce 1941 znovu svou příležitost a zahrála si v komedii Hotel Modrá hvězda. A právě v tomto filmu zazpívala svůj největší pěvecký hit Slunečnice, který byl mezi posluchači velmi oblíbený. V průběhu 2. světové války bavila Inka svým zpěvem hosty v různých pražských kavárnách, mezi které patřila například Vltava nebo Lucerna bar. Na konci války byla Inka Zemánková donucena absolvovat turné pro nasazené dělníky v Německu. Toto vystupování snášela velmi špatně, protože se jí neustále vracely hrůzy, které se děly za války.
Soudruhům vadili její písničky
Konec války pro zpěvačku neznamenal jen radost a klid. V roce 1948, tedy s nástupem komunistického režimu, nastal konec prvorepublikových hvězd, mezi které se řadila i Inka Zemánková. Soudruzi nepřenesli přes srdce, že její písničky vyzdvihují západ a bývalá hvězda dostala zákaz veřejného vystupování. V roce 1944 se provdala za Václava Holuba a společně odešli z Prahy. Nějaký čas se Inka živila dokonce jako traktoristka.
V šedesátých letech se situace mírně zlepšila a zpěvačka se začala znovu objevovat v televizi, a to konkrétně v pořadech Šestý den je sobota nebo Kabaret u dobré pohody. Posléze začala dostávat nabídky na angažmá i v jiných zemích, například ve Francii, Polsku, Švýcarsku. Nastartovat zaniklou popularitu se jí však už nikdy nepodařilo. V roce 1977 jí zemřel manžel, ale Inka se i v pozdním věku znovu provdala, a to za lékaře Josefa Bednaříka, do kterého se z celého srdce zamilovala. Zemřela 23. května 2000 ve věku 84 let.
Zdroje: Wikipedia.org, CSFD.cz, Idnes.cz, iRozhlas
