Hana Vítová: Femme fatale českého filmu byla všemi lidmi obdivovaná, ale v soukromí velmi ponižovaná

Mezi tehdejšími hereckými hvězdami, mezi které patřila například Adina Mandlová nebo Lída Baarová, vynikala nejen svou dokonale přirozenou krásou, ale hlavně svou inteligencí a pěveckým talentem. Hana Vítová, rodným jménem Jana Lašková, se narodila 24. ledna 1914 v Praze. Vyrůstala v umělecké rodině, ve které oba rodiče vynikali jako slavní operní pěvci. A právě na základě jejich podpory a lehkého nasměrování se Hana Vítová rozhodla věnovat zpěvu. Zpočátku ji to moc nebavilo, ale později si v tom našla svou první velkou lásku. Její původní záměr byl stát se učitelkou. Chtěla pracovat s dětmi, ke kterým měla od mládí velmi blízký vztah.

Na konzervatoři začala studovat zpěv, ale školu nikdy nedokončila. Do cesty se jí vstoupila výjimečná pracovní nabídka, kterou přijala a začala účinkovat na jevišti. Následně přijala stáž v olomouckém divadle. Její pěvecký a herecký talent upoutal dva velikány, mezi které patřil Jiří Voskovec a Jan Werich. Oba dva tuto něžnou dívku angažovali do Osvobozeného divadla. Jak jednou Werich prozradil, dívka měla natolik silný hlas, který se jen tak nevidí. O pár měsíců později Haně nabídli roli ve hře Golem, kde zazářila jako Sireal. Voskovec a Werich si pro ni vymysleli umělecký pseudonym, který by v budoucnu používala a napadlo je, že by se mohla jmenovat Vítová.

Jméno vzniklo na podnět jejich známého kamaráda, úspěšného českého básníka Vítězslava Nezvala. Toto příjmení se mladičké dívce velmi líbilo a aby ještě lépe znělo, doplnili ho jménem Hana. Tak vznikla nová hvězda Hana Vítová, která svou kariéru nastartovala v Osvobozeném divadle, kde zároveň započala i svoji velkou lásku k ženatému Voskovci. Zde se ale setkala s odmítnutím, což ji později velmi bolelo. Ale to jen na chvíli, protože když jí bylo čerstvých devatenáct let, potkala úspěšného operního zpěváka a herce Járu Pospíšila, který se pro ni stal osudovou láskou. Za svého milého se následně provdala. Avšak pod tíhou popularity nezbývalo mnoho času na intenzivní partnerský život, a tak se manželství po pouhém jednom roce rozpadlo. Nikdy však na svého manžela nepřestala vzpomínat jako na výborného člověka a umělce. Zůstali přáteli a ve svých kariérách se navzájem podporovali.

Od roku 1932 hrála Vítová ve více jak padesáti filmech, z nichž mnohé jsou oblíbené i po více než půlstoletí. Na vrchol úspěchu se dostala díky filmu Peníze nebo život, kde si s Ljubou Hermanovou zazpívala duet písně Život je jen náhoda a staly se miláčky národa doslova ze dne na den. Do karet jí hrálo hlavně to, že se ve filmech hodně zpívalo což jí velmi vyhovovalo a Haně se filmové role jen hrnuly. Divácky oblíbená byla také její role švadlenky Helenky v komedii Valentin Dobrotivý. Po uzavření Osvobozeného divadla vystupovala v Divadle Vlasty Buriana a v divadle Oldřicha Nového, který byl jejím velmi blízkým přítelem. Proto se také oba dva v soukromí velmi navštěvovali a pravidelně se podporovali. Dokonce se stala kmotrou jeho adoptivní dcery. Dodnes se spekuluje o tom, že právě ona mohla být matkou této dívky. Informace však nikdy nebyly potvrzeny, a tak můžeme stále jen spekulovat.

Po druhé se provdala v roce 1942 za právníka a šéfredaktora populárního časopisu Kinorevue, Bedřicha Rádla, který byl o devět let starší. Tento proslulý elegán měl pro herečky a krásné ženy slabost a také rozhodoval o tom, která z hvězd se objeví na titulní stránce jeho časopisu. Bohužel ani jejich vztah nebyl zalitý sluncem. K prvním mráčkům dopomohla jeho bývalá žena Světla Svozilová, která bydlela ve stejném domě jako Rádl a Vítová. Právě to novomanželce nevyhovovalo a začala na bývalou ženu svého partnera žárlit. Toto společné bydlení se nezměnilo ani poté, když se jim narodila dcera Bedřiška.

Ke konci války se Hana začala starat o adoptivní dceru Oldřicha Nového, a to krátce poté, co byli její rodiče odvezeni do koncentračního tábora. Když byla Bedřiška téměř dospělá, přivedl si její otec novou manželku. Mladá atraktivní žena byla v domácích pracích velmi nezkušená a neuměla ani vařit. Když po rozvodu neměla Hana se svou dcerou střechu nad hlavou, ponížila se natolik, že zůstala u bývalého manžela a dělala hospodyni jemu i jeho nové milence.

Posledním úspěšným filmem byla v roce 1949 Pytlákova schovanka. Kariéra kdysi tak slavné herečky postupně upadala a pro prvorepublikové hvězdy se přestaly psát role. Hana se však dala dohromady s oblíbeným zpěvákem R. A. Dvorským a bývalým manželem Járou Pospíšilem. S touto dvojící následně objížděla města a pořádala s nimi estrádní pořady. Diváci se na toto trio vždy těšili a jejich pořady byly pravidelně vyprodané. Ačkoliv se jí v pracovním životě začalo znovu dařit, v jejím osobním životě ji potkala další tragédie.

Její dcera Bedřiška v necelých dvaceti letech spáchala sebevraždu. Poté, co byla nešťastně zamilovaná do Jiřího Suchého, skočila z okna. Pravděpodobně k tomu přispěla i nevyrovnaná situace doma, kdy se rodiče neustále hádali a matka byla pravidelně na cestách. Hana Vítová se z této události nikdy nevzpamatovala. Ve svém nitru byla zcela na dně, ač to ve svých vystoupeních nedávala najevo. Později se stáhla do ústraní a začala využívat svých jazykových schopností k přípravě různých kvízů do zábavních pořadů. Ale ani to jí nedávalo motivaci žít bez svých nejbližších. V roce 1970 utrpěla herečka vážnou autonehodu, při níž ochrnula na jednu nohu. Propadla alkoholu a po smrti R. A. Dvorského žila opuštěná. Slavná femme fatale černobílých snímků vydechla naposledy v březnu roku 1987. Byla pohřbena na Olšanských hřbitovech.

Zdroje: Wikipedia.org, Lifee.cz, Csfd.cz