Ladislav Pešek: Jeho život ovlivnila žena, která si říkala Divá Bára. Zažil s ní opravdové peklo

Ladislav Pešek, rodným jménem Ladislav Pech, se narodil 4. 10. 1906 v Brně. Jeho rodiče Ladislav a Ema Pechovi se až do svého stáří věnovali herectví. On sám se na jevišti objevil, když mu byly teprve tři měsíce. Na divadelní prostředí byl od malička zvyklý a se starší sestrou Marií vyrůstal mezi divadlem, filmem a svým domovem. Velmi často byl však v maskérně, kde trávil dlouhé hodiny se svými rodiči. Ti své děti obvykle brali sebou na divadelní zkoušky. Po několika letech se začali věnovat kočovnému divadlu, takže byli častokrát na cestách. Malý Ladislav, kterému nikdo neřekl jinak než Lála, se o školu moc nezajímal. Zamiloval se do sportu a chtěl se stát slavným fotbalistou. Ve škole se moc dobře neučil, proto mu jeho rodiče navrhli, aby se šel učit do papírenského obchodu. To ale rázem zavrhl a rozhodl se, že se bude aktivně věnovat sportu. Vše ale nakonec dopadlo jinak. Když byl na sportovním soustředění, přišli za ním z divadla s nabídkou, zda by si nechtěl zahrát v představení Jánošík. Napřed nabídku odmítl, později jeho ješitnost zvítězila a nabídku přijal. V představení zastal hned několik rolí najednou a právě zde se v něm probudila herecká krev. Od té doby věděl, že chce být hercem a o ničem jiném nemluvil.

Následně se velmi aktivně a s velkým zapálením pustil do studia na konzervatoři v Brně, kde získal stipendium a vyrazil do světa. Téměř jako jediný žák měl možnost získat krátkodobý školní pobyt v divadelní škole Maxe Reinhardta v Berlíně. Herecké začátky nebyly lehké a nějakou dobu mu trvalo, než našel svůj herecký styl. Nakonec se z něj vyklubal vzorný student, který si zahrál ve Státním divadle v Brně, a to po boku svých rodičů. Právě v té době se rozhodl používat umělecké příjmení Pešek, které měla jeho maminka za svobodna. Chtěl se totiž vyvarovat tomu, že by ho diváci mohli zaměňovat s jeho otcem.

Když mu bylo pouhých 23 let, pozval ho Karel Hugo Hilar k hostování do Národního divadla v Praze, kde se stal členem činohry a působil zde až do roku 1976. V Národním divadle ztvárnil více jak 300 různých rolí. Ladislav Pešek měl v sobě bohaté komediální nadání, ale dokázal se se ctí vyrovnat i se zápornými nebo tragickými postavami. Působil také ve filmu, kde si zahrál hlavní role ve snímcích jako je Cesta do hlubin študákovy duše, Škola základ života nebo v dodnes oblíbené pohádce Obušku z pytle ven, kterou milují všechny věkové kategorie. Jednou z jeho nejvýraznějších rolí byl Chlestakov v komedii Revizor. Pešek byl mezi hereckými kolegy velmi oblíbený, a to především pro svou skromnost a přátelskou povahu. Neustále byl dobře naladěný a často rozdával dobrou náladu na všechny strany.

Zatím co se mu na prknech divadla dařilo velmi dobře, v osobním životě už tolik štěstí neměl. Zamilovaný románek a velkou lásku prožil s herečkou Jiřinou Štěpničkovou. Protože oba byli velmi mladí, pracovně dost vytížení a každý si chtěl budovat kariéru a život po svém, domluvili se, že se jejich společné cesty rozejdou. O ctitelky a obdivovatelky však neměl nouzi. Ve Stavovském divadle měla na každé jeho představení předplacenou lóži tajemná žena v černém oblečení, která nosila černý závoj přes obličej. Tato žena ho sledovala až do té doby, než na něho vylila nebezpečnou kyselinu. Naštěstí se netrefila. Potom se už nikdy neukázala. Netrvalo to dlouho a objevila se další ctitelka, která se mu dvořila psaním básniček. Zajímavostí je, že se vždy podepsala jako Divá Bára. Tato tajná ctitelka byla zřejmě psychicky nemocná a když Pešek její lásku odmítl, začala mu vyhrožovat, že si něco udělá. Aby situaci zachránil, obětoval se, a s touto fanynkou se z donucení jejího otce oženil. Jmenovala se Renata Kuhová a v roce 1937 měli svatbu.

Nešťastné manželství trvalo dlouhých pět let. Když zemí zmítala druhá světová válka, Pešek málem skončil v koncentračním táboře, protože rodina manželky byla židovského původu. Vysvobozením z manželského pouta, byla až nová láska jeho ženy. Poslední šťastné a spokojené manželství prožil po boku své osudové lásky, profesorky Zory Plichtové, se kterou měl vytouženou dceru Zuzanu. V Národním divadle ukončil angažmá v roce 1976 na vlastní žádost, protože už neměl tolik hereckých příležitostí a nelíbil se mu přístup tehdejšího vedení k hercům. Napsal knihu vzpomínek Tvář bez masky. Ladislav Pešek zemřel 13.7.1986, a to pouhé dva měsíce před svými 80 narozeninami. Za svoji hereckou a filmovou práci získal mnoho ocenění a získal titul zasloužilý a národní umělec. Na jeho počest byla také odhalena pamětní deska na rodném domě v Brně.

Zdroje: Wikipedie.org, Csfd.cz, Zeny.iprima.cz