Článek
Dnes ráno jsem byla svědkem něčeho neuvěřitelného. První den otevření Lidl outletu v pražských Štěrboholech se proměnil v nákupní šílenství, které nemá obdoby. Na vlastní oči jsem viděla, jak se z normálních lidí stávají bojovníci o slevy. Už ve čtyři ráno se před prodejnou začala tvořit fronta. V minus pěti stupních tam stáli lidé zabalení do dek, někteří si přinesli i skládací židličky. Všichni se třásli na slevy 40 až 70 procent. V devět hodin, když se měly otevřít dveře, už fronta sahala přes celé parkoviště.
A pak to začalo. Ochranka sotva stihla odemknout, a dav se začal tlačit dovnitř. Dvě starší paní se málem popraly o nákupní vozík. „Já ho viděla první!“ křičela jedna, zatímco druhá se ho odmítala pustit. Bylo to jako scéna z nějakého špatného filmu. Uvnitř na ploše 1700 metrů čtverečních to vypadalo jako na bojišti. Lidé se přetahovali o kuchyňské roboty, házeli si do košíků všechno, co viděli. Jedna paní měla v košíku osm stejných mixérů. „To je pro celou rodinu,“ bránila se, když se jí někdo ptal, proč jich bere tolik. Nejhorší situace byla u regálu s nářadím. Dva pánové se začali strkat kvůli poslední aku vrtačce. „Já jsem si ji vzal první!“ křičel jeden. „Ne, já jsem u ní byl dřív!“ argumentoval druhý. Nakonec musela zasahovat ochranka.
U oblečení to vypadalo jako při výprodeji století. Ženy vytahovaly kusy oblečení z krabic tak rychle, že polovina padala na zem. Nikdo se neobtěžoval věci zvedat nebo rovnat. Hlavně rychle sebrat, co se dá, třídění proběhne později. Jedna mladá maminka s kočárkem to vzdala už po deseti minutách.
„Tohle je šílené,“ říkala, když spěchala k východu. „Chtěla jsem koupit dětské oblečení, ale tady jde člověku o život.“ Pokladní měly co dělat, aby stíhaly odbavovat nedočkavé zákazníky. Fronty se táhly až doprostřed prodejny. Lidé v nich postávali s přeplněnými vozíky a počítali, kolik ušetří. „Mám tu zboží za třicet tisíc, ale zaplatím jen deset!“ chlubila se jedna paní.
A to nemluvím o parkovišti. Auta stála všude, kde se dalo i nedalo. Někteří netrpěliví řidiči parkovali i na chodníku nebo v zákazech. Strážníci nestíhali rozdávat pokuty. Kolem poledne už byly regály poloprázdné. Ti, co přišli později, jen nevěřícně kroutili hlavami nad tím, co zbylo. A přesto se dál tlačili dovnitř, doufajíce, že najdou nějaký „poklad“ ve slevě. Je smutné, že v době, kdy máme všeho dostatek, se dokážeme takhle ponížit kvůli slevám. Jako bychom zapomněli na základní slušnost a ohleduplnost. Outlet je přece jen obchod, ne bojové pole.
Možná bychom se měli všichni zamyslet, jestli těch pár ušetřených korun stojí za ztrátu důstojnosti. Protože to, co jsem dnes viděla, nebyl nákup. To byla ukázka toho nejhoršího z lidské povahy - chamtivosti a bezohlednosti. A víte, co je na tom nejsmutnější? Zítra to začne znovu. Protože Lidl slibuje, že bude zboží průběžně doplňovat. Takže se můžeme těšit na další díl nákupního šílenství.
