Článek
Na úvod bych rád podotkl, že rozhodně nejsem člověk, který by slevy, natož otevírání nových poboček prodejních podniků jakkoli sledoval, nebo dokonce prožíval, takže jsem se o otevření outletu od Lidlu dozvěděl až z článku na Médiu, na který reaguji. Připadá mi však na místě některá tvrzení, předkládaná jako překvapivá až šokující, uvést na pravou míru.
Víc než nákupní horečka šokuje šmírování
Jestli mě totiž něco překvapuje, rozhodně to není to, že se lidé, z nichž mnozí musí obracet každou korunu, přijdou podívat ve velkém množství na slevové akce v nově otevřeném podniku, jistě řádně inzerované. Je veřejným tajemstvím, že kvůli (nebo snad díky?) mobilům a různým věrnostním kartičkám je naše nákupní chování sledováno takovým způsobem, že inzerenti ví, jaká reklama na nás bude platit.
Překvapuje mě to, že někdo sleduje lidi ve 4 ráno, jak na židličkách a v dekách v teplotách pod bodem mrazu čekají na otevření prodejny. Pokud bych po něčem takovém toužil já, přinesl bych si určitě ještě svačinu a notebook, nebo spíš knihu. Momentálně je to však v mém žebříčku hodnot těsně nad skokem z okna do příkopu plného piraní nebo lidožravých krokodýlů. Slevy 40 až 70 procent jsou na mě taky málo. Ač samozřejmě neurazí.
Když je něco v akci, tak se o to lidé dokážou poprat. Já chodím pozdě a už jen koukám na prázdné regály.
Kdopak lidičky to je, kdo ty blázny sleduje?
Ale zpět k tématu, nebo spíš k záhadě, kdo sleduje lidi, jak se ve čtyři ráno choulí v dekách, aby o pět hodin později zaznamenal, že fronta už sahá přes celé parkoviště, narvané auty tak, že nově příchozí museli zablokovat i veškeré přilehlé ulice. Nijak nezpochybňuji, že je to realita, koneckonců byl jsem před pár lety svědkem otevření Primarku na Václavském náměstí, kde to vypadalo podobně. Parkovat se tam tedy zatím nesmí.
Můj původní dojem byl, že by se mohlo jednat o člověka, který pracuje na noční směně v nějakém nedalekém podniku a holt jeho náplň práce není taková, že by občas nemohl vyhlédnout z okna a sledovat, co se kde šustne. Proti tomu však hovoří druhý časový snímek, tedy v 9 hodin ráno. Pokud na noční nenavazovala plynule ranní směna, což snad nikdo nedělá, v tomhle čase by už musel noční pozorovatel dávno spát.
Jenže pointa nekončí tím, že v noci čekali lidé v mrazu v dekách a ráno obsadili veškeré komunikace v okolí, aby byli mezi první tisícovkou, která vezme prodejnu útokem! Autorka článku byla i uvnitř, viděla, jak se tam perou staré ženy o nákupní vozík, přetahují se o kuchyňské roboty, mixéry a muži o nářadí. To mě tedy nepřekvapuje, vždycky jsem slyšel, že muže dělá mužem hlavně pořádné nářadí, a kde jinde si ho pořídit než v Lidlu.
Hypotéza: tohle se nestalo
Předchozí věta je samozřejmě ironie, pro nářadí a oblečení bych do Lidlu ani jiného supermarketu opravdu nechodil. Když si tedy problém shrneme: někdo sleduje situaci ve 4 ráno (nespí?), v 9 ráno (nespí? nemá nic lepšího na práci?), i po otevření uvnitř krámu, tedy dejme tomu kolem 10. ráno (vidím, že někde je narváno, a jdu tam taky?), a ve výsledku je ještě překvapen, jak to tam vypadá. Nechci se nikoho touhle reakcí dotknout, ale opravdu se jedná o osobní zkušenost?
Pokud to je skutečně zážitek, který někdo reálně absolvoval, je to na zamyšlenou. Já však v rámci hesla, že pokud něco nějak vypadá, nejspíš to tak bude, a je trochu ztráta času se zamýšlet nad jinými vysvětleními, s dovolením vyslovím hypotézu, že článek o šílenství v nově otevřeném outletu řetězce Lidl v pražských Štěrboholech je spíše shrnutím článků z médií a bujné fantazie autorky. Na čemž samozřejmě není nic špatného. Může být zábava to číst a o to jde.
Vzácný snímek autora původního článku, který byl svědkem davového šílenství ve 4 ráno a před otevřením prodejny i lítých bojů uvnitř.
Slevám se dneska už nevyhýbáme
Vraťme se teď ještě k tématu, které je pro mnoho lidí zřejmě šokující, totiž to, že lidé nakupují ve slevách. Musím se přiznat, že i já, ačkoli bych se neoznačil za člověka trpícího nouzí, dnes nakupuji potraviny prakticky výhradně ve slevách. V posledních dvou letech, jak jistě víte, šly ceny nahoru takovým způsobem, že nakupovat všechno za plnou cenu je prakticky nemyslitelné. A také: slevy jsou tak často, že se nevyhnete tomu, že některá z věcí, kterou chcete, zrovna náhodou v akci je.
Dřív mě to štvalo, to se bavíme tak o roku 2017. Pokud mě paměť neklame, moje oblíbené obchodní řetězce měly slevy spíš sporadicky, takže když jsem chtěl nakoupit do zásoby třeba kuřecí prsa a zrovna náhodou byly ve slevě -50 %, opravdu mě to nepotěšilo. Nechodím totiž nakupovat v 7 ráno, takže pokud se tohle stalo, přišel jsem odpoledne už k beznadějně prázdnému regálu. Někdy už stihlo zmizet i označení zboží, takže jsem nevěděl, zda ho vůbec kdy měli.
A tak si troufám tvrdit, že se dneska už nedivíme tomu, že lidé nakupující výhradně ve slevách slyší na to, když je otevření nějaké nové prodejny spojeno s výraznými slevami. Reklamní systémy jsou dnes už tak vymakané, že informace o tom, že k takovému otevření dojde, se k těma správným lidem prostě dostane. A v situaci, kdy reálná kupní síla velké části obyvatelstva v posledních letech spíš klesala, je logické, že tam přijdou právě oni. Nejsou už holt schopni vyhodnotit, že absolvovat takový blázinec je stojí mnohem víc nervů a ve výsledku tedy i peněz, než kdyby si to odpustili a příslušný podnik šli obhlédnout až tak za měsíc. Časem šílenství nevyhnutelně opadne, a pak se třeba stavím i já.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
