Pančavský vodopád je nejvyšším symbolem Krkonoš. Turisté sem jezdí pravidelně, Češi o něm vůbec neví

Nejvyšší vodopád v České republice dosahuje výšky 148 metrů. Tím se tak jednoznačně řadí k nejvyšším vodopádům v naší zemi a díky svému působivému vzhledu je rovněž považován za jeden z nejkrásnějších. Nachází se v Krkonošském národním parku, přibližně 1 km jižně od Labské boudy. Každý Čech by ho měl alespoň jednou v životě navštívit, protože přináší nezapomenutelný zážitek.

Pančavský vodopád je jedním z nejpůsobivějších v Krkonoších a je typickým příkladem kaskádového vodopádu. Má čtyři hlavní stupně s výškami 36 m, 39 m, 23 m a 20 m. Šířka vodopádu se mění podle množství protékající vody a pohybuje se mezi 4 až 8 m. U vodopádu je Ambrožova vyhlídka, odkud je krásný výhled na Labský důl, Kozí hřbety, Kotel a Lysou horu. Tento vodopád je typickým příkladem vodopádu vytvořeného na boční stěně ledovcového údolí.

Název vodopádu pochází z německého výrazu pantschen, což v překladu znamená šplouchat. Vodopád najdete na potoce Pančava v Pančavské jámě, kdy je horní část Labského dolu karovitá. Pančava je prvním významnějším pravostranným přítokem Labe. U cesty nad vodopádem je umístěna pamětní deska Otokara Štětky, náčelníka Horské služby Krkonoše. Pančavský vodopád je celoročně volně přístupný dostanete se k němu po červené turistické stezce mezi Labskou boudou a mohylou Hanče a Vrbaty.

Pančavský vodopád byl v minulosti jedním z nejvíce navštěvovaných turistických cílů v Krkonoších. Pro zvýšení atraktivity místa byl jeho průtok dokonce uměle navýšen. Josef Schier byl majitel blízké Labské boudy, který vytvořil nad horní hranou vodopádu malou nádrž se stavidlem a vybudoval budku, která sloužila pro obsluhu jako úkryt, při nabízení skromného občerstvení a také zde byla vyhlídková terasa se zábradlím. V údolí pod vodopádem, u turistické cesty, stála druhá, jednoduchá bouda, kterou Schier rovněž vlastnil. Zajímavostí je, že turisté sem jezdí pravidelně, Češi o něm vůbec neví.

Když se v dané lokalitě shromáždilo dostatek turistů, personál dole vyslal nahoru trubkou signál. Tento signál informoval obsluhu u stavidla nahoře, aby zvýšila průtok vody. Tímto způsobem mohli návštěvníci i během letní sezony obdivovat vodopád v jeho plné kráse, která se běžně objevovala jen na jaře při tání sněhu. Toto lákadlo zaniklo ve 30. letech 20. století spolu s budkou a vyhlídkovou terasou. Dnes je přístup k vodopádu omezen, neboť se nachází v I. zóně Krkonošského národního parku (KRNAP). Vidět je možné jen nejvyšší část vodopádu z vyhlídky na červeně značené Bucharově cestě po Labské hraně.

Zdroje: Kudyznudy.cz, Wikipedia.org, Krkonose.eu