Článek
Karel Effa, původním jménem Karel Effenberger, přišel na svět 23. května 1922 v Praze jako nemanželský a nechtěný potomek. V té době bylo totiž velmi ostudné, aby svobodná matka vychovávala dítě sama. Přestože jeho maminka zvažovala, že se ho zbaví, nakonec se rozhodla si dítě ponechat. Přesto ale se svou matkou nemohl vyrůstat. Nebyla vdaná a navíc neměla dostatek prostředků na to, aby se uživila sama se synem bez jakékoliv pomoci.
Proto byl umístěn do náhradní pěstounské rodiny v Březových Horách u Příbrami, kde ho jeho matka občas navštěvovala. Když se po čase rozhodla vzít si chlapce k sobě do Prahy, byl její syn nešťastný a nechápal, proč má z náhradní rodiny, kde vyrůstal, odejít. Byl z této situace zmatený a moc se mu to nelíbilo. Přestože se nakonec přestěhoval s matkou zpět do Prahy, často se vracel za svou náhradní rodinou do Březových Hor. Vždy tvrdil, že má dvě maminky a postupem času to považoval jako svou přednost.
Parodoval Hitlera
Válka znemožnila Karlu Effovi dostudovat obchodní akademii, protože v pouhých osmnácti letech narukoval do armády. Sloužil jako profesionální voják ve Vládním vojsku, a to během období Protektorátu Čechy a Morava, kdy byl nasazen do Itálie. Tam se následně přidal k jednotkám, které bojovaly po boku západních spojenců. Tyto roky nebyly pro jeho život příliš šťastné, ale právě díky nim objevil svůj komediální talent. Rád bavil ostatní vojáky jak hereckými, tak hudebními vystoupeními, ve kterých si dokonce troufl parodovat Adolfa Hitlera.
Po skončení války zůstal v armádě s hodností četaře a dva roky působil v nově založeném Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, kde se věnoval hraní a zpívání. Postupně se zde vystřídala řada umělců jako Jiří Krampol, Martin Stropnický, Jan Čenský a Jiří Langmajer. Své vojenské povinnosti si zde plnil i mladý Vladimír Menšík. Na divadelních prknech měl příležitost hrát s takovými legendami, mezi které patří Vlasta Burian, Oldřich Nový, Jan Werich a mnoho dalších významných herců a komiků.
Zahrál si i se svým synem
Byl vášnivým divadelním hercem, ale ve skutečnosti to Karla táhlo více k filmu. První zkušenosti začal sbírat hned po válce. K filmu ho v roce 1947 přivedl režisér Jiří Weiss, který mu svěřil roli závodčího Jardy v dramatu Uloupená hranice. Vynikal také v roli pobočníka krále Kazisvěta v pohádce Princezna se zlatou hvězdou. Karel Effa se také prosadil i jako výrazný komediální herec, především díky svému nevšednímu zjevu. Měl totiž viditelně zakřivený nos a komický hlas.
Během svého života se objevil ve 106 filmech. Mezi jeho postavy patřil například záporák Pancho Kid v české komedii Limonádový Joe aneb Koňská opera, černý Gustav ve slavném Zemanově filmu Ukradená vzducholoď nebo v pohádce Pyšná princezna. Nejoblíbenější rolí Karla Effy byla jeho postava ve filmu Florenc 13,30 z roku 1957, což může být částečně i díky tomu, že si v něm zahrál se svým synem Jiřím. Jeho syn s ním byl u natáčení a během čekání seděl na kraji silnice. Právě to byla situace, která následně vedla k tomu, že se na chvíli objevil ve filmovém záběru.
Já jsem neměl co dělat, a tak jsem seděl na patníku, klátil jsem nožičkama, měl jsem plátěné kalhotky se slonem. Režisér začal řvát: Dost! Čí to je dítě na tom pangejtu! Celou scénku si zopakovali.
Byl známý hypochondr
Effa měl mnoho zálib, ale jeho největší vášní byl fotbal. V roce 1964 se dokonce stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie. Tato organizace si kladla za cíl podpořit klub, tehdy hrající ve druhé lize. Také byl člověkem, který pečlivě dbal na své zdraví. Někteří ho proto považovali za hypochondra. I když bylo venku teplo, nosil šálu kolem krku, jelikož se obával toho, že by mohl onemocnět zápalem plic. Přátelé a herečtí kolegové mu přezdívali Effí. Byl známý jako srdečný, laskavý a velmi přátelský člověk, který měl rád svoji rodinu a lidi kolem sebe.
Byl však také velkým puntičkářem, který potřeboval mít všechno dokonale uspořádané. Během divadelních vystoupení ho dokázalo značně vyvést z míry, pokud někdo z kolegů improvizoval. Pokračovat dále ve vystoupení na jevišti byl schopný poté, co se řádně uklidnil.
Nedožil se bohužel onoho slavného okamžiku, který by prožil spolu s námi, když v roce 1996 získala Slavia po mnoha letech titul mistra ligy. Měl by z toho velkou radost. Karlík byl jedním ze zakládajících členů odboru přátel Slavie, což vždycky s hrdostí zdůrazňoval. A ať se dostal kamkoliv, nikdy nezapomněl, že je slávista a že vystupuje i jejím jménem.
Přišel o práci a pomýšlel na sebevraždu
Kromě obav o své zdraví se herec trápil i tím, že během komunistického režimu nemohl pracovat. Bylo mu vyčítáno i to, že nebyl loajálním podporovatelem režimu. Nejtěžší období pro Karla Effu nastalo v době, když byl propuštěn z karlínského divadla a ocitl se bez práce. Po několik let byl pravidelně každé ráno v deset na zkoušce, a když to náhle skončilo, cítil se zlomený a nespokojený. Tehdy byl natolik zoufalý, že dokonce uvažoval o sebevraždě. Z této krize Effu vytáhla příznivá nabídka angažmá v divadle Semafor, což mu umožnilo navrátit se znovu nejen k herectví, ale také k tomu, co natolik miloval.
Ke konci svého života se ještě objevil v několika dílech seriálu Arabela. V té době však už byl pod vlivem silných léků proti vážné nemoci, což velmi pozměnilo jeho vzhled. Krátce před svou smrtí se život Karla Effy vrátil do míst, kde prožil své dětství, neboť poslední měsíce svého života strávil v nemocnici v Příbrami. Nakonec zemřel 11. června 1993 v Praze.
Zdroje: Wikipedia.org, Super.cz, CSFD.cz, Fdb.cz, Encyklopedie Prahy 2
