Článek
Jeho cesta se měla ubírat jiným směrem
Vlado Müller se narodil 19. března 1936 v Bratislavě. Krátce po narození přišel o svou matku, která zemřela při porodu. První roky života ho vychovávala jeho babička, která žila v Ústí nad Labem. Ta se mu snažila maximálně vyhradit mateřskou lásku. Vlado byl věřící a stále doufal, že mu Bůh vrátí jeho matku. Rodina dokonce mluvila o tom, že by mohl vystudovat teologii. Tomu se však bránil a začal se věnovat herectví. Svou divadelní éru začal v roce 1954 v nitranském divadle. Zde strávil většinu své herecké kariéry, kromě dvouleté přestávky, kdy sloužil v Armádním divadle v Martině. V Nitře působil až do roku 1966, poté přijal nabídku bratislavské Nové scény. Na tomto jevišti pak zůstal následujících 24 let. Zahrál si tady řadu rolí, od vážných dramatických postav až po komediální role. Jeho herecké umění bylo skutečně výjimečné. Když se objevil na jevišti, dokázal si okamžitě získat pozornost všech diváků v sále svým projevem a přirozeným talentem.
Filmová kariéra začala v Česku
Svoji hereckou cestu zahájil Vlado už v mladičkém věku teprve jako sedmnáctiletý kluk, kdy se dostal malou roli ve filmu Rodná zem. Tento snímek byl významný tím, že šlo o první slovenský barevný film, který režíroval český tvůrce Josef Mach. Skutečný zvrat v jeho kariéře přišel až v 60. letech, a to právě v české kinematografii, kde ukázal svůj všestranný herecký talent. Zlomovými se pro něj staly role ve filmech Smrt si říká Engelchen a drama Obžalovaný.
Právě díky těmto rolím se stal slavným a dokázal si otevřít dveře do světa filmu. Jeho jméno znali diváci nejen v Česku, ale i na Slovensku. Koncem šedesátých let se začal výrazněji prosazovat i na domácí scéně. Jeho herecká kariéra se dostala na vrchol v roce 1980, kdy hrál postavu fanatického kaprála Hoferika ve válečném dramatu Signum laudis. A právě za tuto roli získal své největší životní ocenění.
Seriálová popularita
Vlado Müller se nesmazatelně zapsal do srdcí televizních diváků především díky své nezapomenutelné roli hajného Horyny v oblíbeném seriálu Přátelé Zeleného údolí, který vznikl v ostravském televizním studiu. Jeho působení v tomto seriálu bylo o to výjimečnější, že kromě samotné herecké role se společně se svým mladým hereckým kolegou Martinem Čížkem podílel i na nazpívaní melodie k seriálu.
V nitranském divadle to všechno začalo. Právě tam se Vlado během svého hereckého angažmá zamiloval do Elišky, která se později stala jeho první ženou. Z jejich lásky se narodil syn Richard, který si časem vybudoval skvělou kariéru ve slovenském showbyznysu jako zpěvák. Jenže jejich společný život se postupem času začal rozpadat. Vlado šel z role do role, jeho kariéra letěla strmě nahoru, ale Eliška se jako herečka nikdy pořádně neuchytila. Do toho všeho se Vlado začal utápět v alkoholu a pracoval tak moc, že to bylo nad lidské síly. Oba nakonec uznali, že takhle to dál nejde, a jejich cesty se rozešly.
Vztah mezi otcem a synem
Rozpad rodiny nejvíce zasáhl jejich syna Richarda. Ten se v těžké situaci postavil na stranu své matky, které vedlo k dlouholetému odloučení od otce. Vztah mezi otcem a synem byl natolik narušený, že spolu dvě desetiletí nepromluvili ani slovo. Ke konci Vladova života se sice pokusili své vztahy urovnat, k úplnému usmíření však nikdy nedošlo. Richard později přiznal, že s odstupem času a po otcově smrti se na jejich komplikovaný vztah dívá smířlivěji a dokáže mu odpustit. Novou životní lásku našel Vlado ještě s Beatrix, která pracovala jako tajemnice činohry v bratislavské Nové scéně. Jejich vztah byl velmi dlouhý a intenzivní. Strávili spolu sedmnáct let, ale skutečně svoji lásku stvrdili manželským slibem až v posledních dvou letech společného života.
Úraz ukončil jeho aktivní činnost
Osudový zlom v životě Vlada Müllera přišel v roce 1990, kdy se mu během závěrečné děkovačky stala tragická nehoda, když se pod ním nečekaně propadla jevištní podlaha a on si při pádu vážně poranil kyčelní kloub. Tato nešťastná událost předčasně ukončila jeho zářnou hereckou kariéru jak v divadle, tak ve filmu. Po operaci se již k milovanému herectví nevrátil a uchýlil se do ústraní na svou chatu na Záhoří. Osud k němu však nebyl milosrdný. Lékaři mu zjistili vážnou nemoc - rakovinu tlustého střeva. Této zákeřné nemoci podlehl 20. června 1996. I když byl celý život milovaným a uznávaným hercem, jeho posledním přáním bylo, aby místo jeho posledního odpočinku zůstalo utajeno před veřejností.
