Článek
Když se to stalo poprvé Miko byl hodně zmatený a bál se, že není cesty zpět. Potom, co se to stalo už poněkolikáté to přestal brát tak drasticky. Vždy se pak jen uklidnil, vydýchal a normálně fungoval v tom, do čeho ho jeho dar uvrtal. Jednou musel těžce držet krok s několikanásobným zrychlením času, jindy si užíval zpomalený svět kolem sebe.
Jednoho dne se však stalo něco zvláštního. Věděl, že ho v časových kapsách nikdo nevidí, nikdo nevnímá, že čas začne plynout jinak. Jenže toho dne šel se svým kamarádem, který do něj strčil, a tak náhodně spustil Mikův dar. Místo toho, aby se změnilo vše kolem jako obvykle, se do časové kapsy spolu s Mikem dostal i jeho kamarád. Tehdy si uvědomil, že svůj dar může s někým sdílet. Také mu tehdy došlo, že by měl svůj dar začít využívat, tak jak se mu bude hodit. Přece jen kdo umí na přání zrychlit nebo zpomalit svět kolem sebe, že?
A tak se začal svůj dar učit ovládat. Chtělo to hodně vysoké soustředění. Také musel vypozorovat všechny možné spouštěče své abnormality. Když začal své vlastní učení snažil se dostávat do různých emočních situací. Později však zjistil, že to není vždy potřeba. Stačilo se soustředit a dar se dostavil.
Také se mu během tréninku začaly zdát sny, které, jak později zjistil, se naplňovaly i v realitě.
Když se Miko naučil ovládat tok času s pomocí gest rukama, začal zkoušet i časové skoky, aby se mohl podívat do budoucnosti a zase se vrátit zpět odkud začal. Bylo to pro něj velmi zábavné.
Tehdy při tréninku narazil Miko na jednoho milého mladíka. Spřátelili se, a pak byli Miko a Mathew.
Toho hocha velmi zaujal Mikův dar, ale slíbil, že o něm nikomu neřekne. Vždy jen sledoval tréninky a zkoušel se s ním několikrát i potopit do jiného časového toku.
