Článek
To si tak můj přítel zrovna poslouchá hudbu, aby se uklidnil a přímo proti němu si tu jen tak existuje červí díra do jiné dimenze.
Takhle nějak bych popsal typický den pro Mathewa. Tenhle klučina je celkem emotivní, což jeho daru zrovna neprospívá, ale aspoň už jeho výbuchy vydržely až domů a nestávaly se na veřejnosti.
To bylo před půl rokem. Před tím, než Mathew objevil krásu cestování mezi dimenzemi a nezačal se snažit svůj dar ovládat pro své potřeby. Nemluvě o tom jednom týpkovi, kterého málem vcucnul jeden z portálů. Tehdy Mathew poprvé zažil opravdový skok do jiné dimenze.
Doma byl pak vlastně ve všech galaxiích, časech a místech. Svoje portály otevíral celkem nahodile, ale když se ovládl neobjevily se.
Vždy se vydával na průzkum nového světa kompletně zahalený.
Jednou se dostal do krásné dimenze, kde to vypadalo jako u nás. Byli tu i obyvatelé hodně podobní lidem.
Mathew se šel projít po nové oblasti, jako obvykle, spatřil však nevídanou podívanou. Nějaký kluk se snažil ohýbat časové proudy. Vypadalo to, že už má nějaké zkušenosti.
Když se pak otočil, a všimnul si Mathewa, moc se nevylekal. Jen přišel k němu a zeptal se ho, jestli ho viděl ohýbat čas. Když Mathew odpověděl, že ano, poprosil ho o mlčenlivost, kterou přijal.
Poté když ten kluk zjistil, odkud se Mathew vzal a jak to, že vidí jeho schopnosti, spřátelili se.
Zažívali spolu pak mnohá dobrodružství při cestování mezi dimezemi a skoky časem.
Také si našli pokoj, který nepatřil do žádné dimenze, ani času. Pokoj na pomezí všeho a ničeho.
Tehdy se spojili Mathew a Miko.
