Článek
Quintyho odjakživa zajímal život - jeho stádia, vývoj, a tak obecně. Jenže osud se u něj zachoval velmi ironicky. Mému příteli dal do vínku dar - dar smrti.
Kdykoli Quinty myslel na smrt osoby, na kterou se díval prostě se to stalo. Zabíjel s nevídanou chutí, když ho jeho dar ovládl, avšak když si pak vždy uvědomil, co udělal bál se sám sebe.
Nikdo nevěděl, jak moc Quinty trpí. Musel si zvyknout na samotu, nikdo nechtěl být s chladnokrevným vrahem. Jediného přítele, kterého kdy mimo mě měl, zabil. Bylo to omylem, ale stalo se. Pořád si to vyčítal.
Dlouho se mě po této zkušenosti snažil zbavit, ale já setrval. Učili jsme se spolu jeho dar dostat pod kontrolu. Když se ukázalo, že Quintyho dar funguje pouze se zrakem, začal nosit černou pásku přes oči, aby nikoho neviděl a tudíž nezabil.
Jeho, podle něj, prokletí v něm však zanechávalo jisté instinkty. Když tedy někdo Quintyho opravdu vytočil, neovládl se a jeho dýka už prořezávala tělo provokatéra.
Když byl starší, všimli si ho strážní zaměstnanci. Začali ho povolávat na popravy, kde měl zabíjet odsouzené. Příčilo se mu to. Proto po několika dnech utekl z budovy, v níž ho ubytovali.
Utíkal jak daleko jen mohl. Běžel tak dlouho, že skoro padl vyčerpáním. Navíc běžel poslepu s páskou přes oči. Když doběhl ocitl se někde v lese. Zpomalil a pomalu se prošel po ploše. Narazil na náhrobky - pohřebiště.
S myšlenkou, že se tu nikdo nebude nacházet si sejmul pásku z očí. Rychle si ji však nasadil, když spatřil ji. Jen tak tak seděla dívka. Přistoupil blíž a slyšel, jak si povídá s někým, koho neslyšel. Poté mu došlo, s kým rozmlouvá, s duchy. Byla to nekromacerka.
Poznal, že si ho všimla, když přestala mluvit. Pak slyšel její přibližující se kroky. Zastavila u něj a šeptem se zeptala, co tu dělá. Quinty se jí představil a tekl jí o své situaci.
Ta dívka ho odvedla k sobě domů. Požádal ji tehdy o zrcadlo. Věděl, že tuší, co má v plánu. Řekl jí o svém daru.
Když donesla zrcadlo sejmul si pásku z očí. Naposledy se podíval na tu krásnou dívku, aby si ji byť jen na malý okamžik prohlédl. Viděl její úžas z jeho očí. Pak už se jen podíval na svůj odraz. Jediné na co začal myslet byla jeho smrt. Vyšlo to. Během chvíle byl mrtev
Viděl už pak jen sám sebe ležícího na podlaze a tu dívku, jak ho volá. Přišel k ní a řekl:,,Děkuji, vím, že to chápeš."
Dívka pokývala hlavou na srozuměnou a odnesla jeho tělo na to pohřebiště, kde se potkali.
Pak sem za ním chodila každý den na několik hodin a probírali vše kolem smrti, co je po ní a jak to v tom světě vypadá. Vzájemně se od sebe učili nové věci. O světě mezi živými a mrtvými. O zemi nikoho a ničeho, kde se setkávali.
A tak se spojili Quinty a Sally.
