Článek
Autor.MarieG spisovatel
Modlitba za Veroniku.
Osud, co zničil mi život.
Můj život do 15 let byl fantastický, matka mě milovala, táta ne, ten mě neměl moc ráda, nebo byl posedlí ve všem viděl jen peníze… Nikdy mě ani bráchu nepohladil. Brácha, jak dospěl odešel z domu, spíš ho vyhnal táta, jen proto, že nechtěl dělat a učit se za automechanika. Brácha nádherně kreslil, mužské oděvy, které nakreslil, pak vystřihl z papíru, byli nádherné. Měl přehled o módě ve světě. Rozhodl se zaslat do společnosti ve Francii, která se zabývala módou. Když to oznámil rodičům, v ten den ho táta vyhnal, že polo muže v domě nepotřebuje. Maminka plakala, ale byla slabá, byla spíš služkou, někdy i hračkou, když měl chuť na sex.
Jeho brácha nám posílal spoustu peněz, ale nevím, z jakých důvodů. Někdy před léty nás navštívil, ale víc už ne.
Jediný člověk, co miloval mě a bráchu byla tátova máma, naše milá bábinka.
Od mala jsem chtěla být lékařkou. V dětství jsem léčila panenky a zvířata.
Ani nevím proč, od mala se mi líbili holky, hrála jsem se s kluky, ale raději jsem měla kamarádku, co jsem znala od školky.
Slavila jsem narozeniny 15 let. Přijeli kamarády ze školy a z okolí co jsem znala.
Když mě blahopřála má nejlepší kamarádka, před odchodem mi dala polibek na tvář a silně mě objala. Mě se to hrozně líbilo řeknu pravdu nespala jsem pomalu celou noc.
Na druhý den, jak jsem šla do třídy uviděla jsem kamarádku. Objala jsem ji a políbila. Vidělo to spousta spolužáků.
Kamarádka mě odsunula a zařvala… co to děláš.!!!
Koukej Veronika, lidi se nelíbají jen svou tvář bokem zdraví, to Ti máma neřekla.
Od té doby bylo peklo pro mě. Jinak mi neříkali jen lesba a když to kamarádka řekla mámě, že se nám kvůli mně spolužáci posmívali, nazvali nás lesby.
Když se to dozvěděl táta, od té chvíle neměl ani jedno normální slůvko pro mne.
Byla jsem pro něj ostudou rodiny, lidský odpad a vše možné.
Brácha získal uznání ve světě, tak zavrhl rodinu.
Byla jsem na vše sama, máma mě nesměla ochránit a vykoupení pro mne bylo, když jsem odjela studovat zdravotní do vzdáleného města.
Někdy jsem pomáhala kamarádu tátovi v restauraci, mytí nádobí, když bylo potřeba pomáhala jsem také v kuchyni.
Občas jsem zajela za bábinkou, kterou táta dal do starobince.
Nechápala jsem proč.
Prodal rodičovský dům, skončil podnikání …auto opravna a pneuservis. Otevřel noční salón, kde provázeli různé sexuální zážitky.
Pak se stal z tátu bezbožný a chamtivý člověk. Podváděl maminku s holkami, co najal na sexuální služby.
Tátou brácha žil v USA – Texas.
Před léty odešel s kamarádem do Ameriky. Nejdřív dělal u farmářů, ale pak když vydělal dostatek peněz a jednou jak seděl s kamarádem v hospodě, slyšel, že hledají muže do vrtných stanic. Že hodně platí. Tak i s kamarádem šli za štěstím. Po čase, ale zjistili, že i v Europě – Norsko hledá lidi. Jeho cesta skončila v Americe a odjeli do Norska. To byl den, kdy jako dospělá jsem ho viděla. Asi mu matka dala mou adresu bydlení. Bydlela jsem u postarší paní, co pronajímala cimry pro studenty. Po skončení střední školy, kterou jsem ukončila s vyznamenáním, jsem úspěšně absolvovala zkoušky na lékařskou fakultu. Studovala jsem neurologii, ale zajímala jsem se o genetice. Chtěla jsem vědět, proč jsem jiná, proč právě mě se to stalo. Nechápala jsem, neměla jsem nikdy psychické problémy. Pravda je, že můj život byl zničený, viděla jsem to na lidech, jak s odporem na mě koukají. Šlo to se mnou i pak. Nikdy jsem nic neměla s holkou, ale jak to vysvětlit, že všichni mě neprávem odsuzují.
Když jsem vystudovala, rozhodla jsem se odejít do ciziny. Zjistila jsem adresu společnosti, co dělali nábor… Lékaři bez hranic…
Tak jsem odjela do Kolumbie.
Práce mě bavila a lidi si mě oblíbili. Poprvé jsem začala žít klidný život.
Uměla jsem anglický a španělský jazyk, tak jsem neměla žádný problém.
Měla jsem ráda jejích hudbu, obzvlášť jsem milovala country a černou hudbu.
Do svých 15 letech jsem zpívala v kostele, farář mě pokaždé říkal… máš andělský hlas…
Tak jsem se učila písně Kolumbie a hrát na kytaře.
Prostudovala jsem snad vše, co se týkalo genetiky. Pak jsem zjistila, že co mi osud nadělil je genetický získané, a ne, že by se jednalo o psychické onemocnění.
Musela jsem se naučit s tím žít.
Ženy se mi líbili čím dál víc, ale neměla jsem odvahu některou ohlásit.
Kolega, co byl také jako já v …Lékaři bez hranic… mě jednou pozval na kafé a tanec.
Nebyla jsem moc v náladě jít se bavit, ale když prosil ať s ním jdu, že mi musí něco říct. Tak jsem šla s ním do nočního klubu.
Bylo mi to hned zvláštní, že holky spolu tančí a kluci také, pak jsem pochopila.
Kolega byl gay a bál se jít sám.
Bavili jsme se docela dobře, našli jsme si kamarády.
Na druhý den, jak jsem jela do tábora, zastavila mě paní a řekla, vyhýbejte se té holce, vyhodili ji ze souboru nebo se vyspala se šéfovou ženou. Je to běhna, miluje se s muži a také se ženami.
Přikývla jsem, ale nějak jsem nad tím nepřemýšlela.
Na přípravu k Vánocům jsme chtěli udělat lidem, hlavně dětem radost, tak jsme připravili hudební koncert lidi z různých států, co zde byli jako zdravotní pracovníci.
Byla jsem moc překvapená, že tam přijela i kamarádka z nočního baru.
Nádherně zpívala, byla skutečně výjimečná.
Pak jsem zahrála já koledu své krajiny pak přišel za mnou pán, co přivezl Suzann, tak se jmenovala holka z baru.
Oslovil mě, zda nechci zpívat s ním a jezdit po světě. To mě nelákalo. Byla jsem lékař, po své profesi jsem toužila od dětství.
Odešel, ale Suzanna zůstala a sedla si vedle mne. Její slova mě trochu brali dech….
Jsi moc hezká a máš nádherný hlas, jsi lepší jak já…
Byla jsem celá rudá, hořela mě tvář.
...Nestyď se, bůh Ti dal nejen krásu, ale i fantastický hlas…
To jsem jí také řekla. Také jsi moc hezká a hlas vynikající. Nelhala jsem, byla mulatka, hodně hezká.
Když se večírek skončil, řekla mi, zda mě může doprovodit domů.
Souhlasila jsem, bylo mi s ní dobře, byla zábavní a pohodová holka, co ví hodně o životě.
Po cestě mi vyprávěla, proč musela odejít ze souboru.
I když jsem to věděla, nedala jsem znát, že to vím. Když jsme byli u mého baráku, kde jsme lékaři bydleli mi řekla, zda ji nepozvu na kafé.
Vůbec jsem na nic nemyslela, tak pohotově jsem odpověděla… jo pojď…
U mě pokračovala o svém životě, jak se zamilovala do kluka z její vesnici, jak ji zneužil a lidem řekl nepravdu. Jediné, co je pravda, že jsem spala se svou šéfovou manželkou vedoucího souboru. Nevím, jak to zjistil, ale pak jsem se dozvěděla, že nejsem jediná, s kterou se vyspala.
Koukala pořád na mě a já se tak zvláštně cítila, byla jsem nerovní, nevěděla jsem, co s rukama.
Najednou se otočila ke mně, chytla mou tvář do svých rukou a dlouho líbala.
Byla jsem možná jak na jiné planetě, vůbec jsem se nebránila. Poprvé jsem pocítila polibek od holky.
Hlavou mi proběhlo, že teď je to pravda, že svou orientaci už znám dlouhou dobu.
Setkávali jsme se denně, ale nikdy nezůstala u mě na celou noc. Nechtěla jsem, aby to lidi věděli. Stačila mi chvíle s ní každý večer, co jsme spolu prožili.
Po dvou letech, jsem se rozhodla po psaní se strejdou odjet do Europy, ale ne domů.
Odjela jsem do Anglie, kde se lidi nezajímali o druhé lidi. Je pravda, že v této krajině bylo hodně lidí jinak orientovaných.
Jela se mnou i kamarádka.
Poznala tam časem, soubory, které zaujal její zpěv.
Vystupovala jako před zpěvák a měla za krátkou dobu spoustu lidí co měli její písně ráda.
Žili jsme spolu a já jsem zažila skutečnou dívčí lásku.
Nejdřív jsme bydleli v pronájme, ale časem jsem koupila malý domek.
Chtěla jsem pozvat i svou matku, ale strejda mi řekl, že táta to nikdy nedovolí.
Když se dozvěděl, že táta prodal rodinný domek, byl hrozně nazlobený.
S kamarádem se stali vedoucíma na ropných stanicích.
Po dlouhém čase mi řekl, že jeho kamarád je jeho přítel už dlouhá léta.
Pak jsem se mu přiznala, že jsem taky gay žena a že mám přítelkyni.
Byl jediný z rodiny, co mě neodsuzoval, znal to podle sebe a o něm to ví jen bábinka která přijala jeho přítele z úcty a neodsuzovala je.
Žila jsem spokojený život se svou přítelkyni.
Naučila mě skutečné lásce. Já ji tak hrozně moc milovala a neuměla jsem si představit život bez ní.
Naučila mě vše, co se týkalo dívčího milování.
Byla jsem konečně šťastná.
Čas udělal své a já zapomněla na vše zlé, co mi život dal znát.
Měla jsem svou lásku a práci, ve které jsem se zdokonalovala. Jednou jsem jela s přítelkyní za svým strýcem do Norska.
Byl fantastický člověk a jeho přítel také. Zažila jsem nádhernou dovolenou. Jeli jsme lovit žraloky, poznávala jsem tu nádhernou přírodu a zažila krásu polární záře v městě Troms. Nádhera, která se nedá slovy popsat, to člověk musí zažít.
Když jsme s přítelkyni vrátili z dovolené, dostala pozvání se souborem vycestovat mimo Anglii.
Když se po dvou týdnech vrátila bylo na ní vidět, že se něco stalo. Byla jiná, už to nebyla ta holka, co člověk cítil oddanost i milování bylo jiné, cizí.
Když jsem se jí ptala, proč se změnila. Nejdřív říkala, že je vše v pořádku jen se necítí dobře. Pořád se vymlouvala na únavu, pak čím dál víc se mi vzdalovala.
Věděla jsem, že se blíží konec, který nejspíš neustojím.
Léta utíkali, čtyřicítka se blížila a já ztrácela naděj.
Když jsem měla noční službu cítila jsem se zvláštně, nevěděla jsem postát pořád v hlavě jsem měla myšlenky o ní.
Když jsem se vrátila ráno domů, našla jsem dopis.
Odstěhovala se k příteli, kterého poznala na turné.
Měl to, co já jsem neměla. Byl bohatý a jeho rodina taky. Nedokázala najít ani rozloučení, takhle to považovala za nejlepší.
Pro mě ztratil svět význam.
Ukončila jsem práci a uzavřela jsem se. Jako neurologická lékařka, jsem věděla, že to není ten nejvhodnější způsob. Ale už se mi nechtělo žít.
Jediné, co jsem udělala bylo rozloučení s matkou a strýcem a přála jsem si, aby můj popel zanesli do mé vlasti, tam kde byl po smrti uložen děda. To byla prosba pro strýce.
Matce jsem poděkovala a odpustila, že mě nemohla ochraňovat, bylo to nad její síly.
Strejdu jsem poprosila, aby vzal matku pryč od táti, aby ji úplně nezničil.
Pak si ukončila život, injekci s abnormální množstvím inzulinu.
Strýc splnil její poslední přání a odnesl její popel do jejích zemi.
Zašel za brachem a vše mu vyčetl. Pro mne už nejsi můj brácha, zničil jsi život dětí, vyhnal jsi je, ze ženy jsi udělal služku svou a dal si se na cestu zloducha.
Přednější jsou lehké ženy jak Tvá žena.
Nikdy víc Ti nepošlu ani cent, že jsi bez mého vědomí prodal rodinný dům, za to se postarám, abys mi vrátil peníze, o které jsi mě okradl. Mámu jsi dal do ústavu styď se. Tvé podnikání s lehkýma ženami za chvíli skončí postarám se o to.
Když zazvonil bráchou telefon odjet ven, aby ho neslyšely, dal jsem švagrové peníze, ale musela mi slíbit, že o tom neřekne bráchovi a hned jak bude mít možnost ať sedne na letadlo a přijede za ním.
Ani ne za měsíc, když jel na party i s děvkami odjela.
Pak po čase ji vzal syn k sobě.
Já jsem se postaral, jak jsem řekl, že brácha skončil s podnikáním pro dluh.
Příběh končí modlitbou za Veroniku, za dívku, co osud ji udělal jinou.
Žila a trpěla si,
osud nedopřál Ti,
být milovanou navždy.
Tvá duše nebude zatracená,
nežila jsi zvrácený život,
jen nedokázala jsi bojovat,
sama se sebou.
Proto neodsuzujte lidi jinak orientovaných, dali jím to geny a možná i ve Vaší rodině je člověk, co skrývá svou jinou orientaci. A Vy, co si říkáte jsme jiný, nestyďte se, ale chovejte se jako lidi, ne jako zvrhlíci.
