Životní příběhy žen.

4 z 5 žen našli svou lásku

Autor. Marie G spisovatel

Životní příběhy žen.

Byl pozdní večer, když zazvonil telefon. Nejdřív jsem to nechtěla vzít, neměla jsem uložené jméno, ale když neustále zvonil zvedla jsem. Byla to kamarádka Zita, kterou jsem poznala v době žití před odchodem do Anglii. Málo jsme si volali, tak jsem zapomněla na její kontakt. Oznámila mi, že přijede do blízkého města, kde žiju, na konkurz.

Byla jsem ráda, že ji uvidím po dlouhé době.

Na druhý den mi odpoledne opět volala, že byla přijatá, že chce to oslavit a chce abych s ní jela.

Krátce po konkurzu přijela i když se mi moc nechtělo, přemluvila mě tak jsem jela.

Přijeli jsme do restaurace, kde byla ředitelka a další ženy.

Představila mi paní ředitelku školky paní Věru, kde bude vyučovat angličtinu a německý jazyk…

Kamarádka měla licenci schválenou ministerstvo školství – lektor. Co jsem nevěděla bylo, že licenci získala z Anglického jazyku právě v Anglii, kde studovala historii na Oxfordu.

Pak mně představila ženám, které pozvala paní ředitelka.

Milé dámy tohle je kamarádka Marie, spisovatelka a básnířka. Umí nádherně psát.

Cítila jsem se dost nepříjemně.

Nečekala jsem, že tam bude víc lidí.

Pak mně byli představené dámy.

Paní Dominika interní lékařka a její partnerka paní Elena obvodní dětská lékařka.

Další byla paní Anna právnička a její přítelkyně Julie pracovnice na Krajském úřadě.

Poslední byla Sofie majitelka butiku a její kamarádka která byla hodně mladá.

Cítila jsem se jak na zpovědi.

Spousta otázek, co píšu, zda jen básně anebo příběhy, zda skutečné nebo fikce.

Kamarádka navíc prozradila, že mám dar léčení a poznat zlo. Také pozná, jakou kdo má auru.

Bylo mi hrozně.

Otázek bylo spousta, byla jsem dost nerovní, nebo takhle jsem si nepředstavovala posezení.

Najednou paní Dominika oznámila… holky pojeďme na naši chatu, tam to bude větší pohoda…

Já bych nejraději jela domů, ale přemluvili mně.

Cestou nakoupili jídlo a pití.

Největší radost měla Sofii kamarádka.

Po příchode jsem udělala společně s holkami obložené chlebíčky, mísu se zbylou šunkou a salámem. Také zeleninový salát, který byl jako příloha k masu. Byli to kuřecí medailonky.

Pak už jen vyptávání, zda rozeznám vše, co řekla Zita.

Tak postupně jsem je definovala.

Paní Dominika, Vy a vaše partnerka máte krásnou čistou auru a také laskavost. Vaše partnerka však má i bolest v srdci, kterou prožila. Vaše spolužití vydrží dlouhá leta.

Jste spřízněné duše.

Paní Anna, cítit z Vás upřímnost a spravedlivost. Vaše přítelkyně má moudrost.

Paní Sofie, vy jste ctižádostivá osoba, milující volnost a zábavu, ale o Vaší kamarádce nebudu moc říkat, určitě by mě neměla ráda, tak jen tolik. Je mladá a zatím nerozhodná a nestálá.

Pak jsem řekla… teď mi něco řeknete o Vás, jak jste se seznámili.

Dominika se zeptala, zda bych nenapsala jejích příběh seznámení a společný život.

Dobře budu si dělat poznámky a já pak kolem toho napíšu hodně, má múza mě má ráda, také mám velkou fantazii, proto dokážu psát fikce příběhy.

Tak holky jednu báseň Vám složím.

Tam v Slovenské zemi,

Středoslovenském kraji,

potkala jsem krásné holky,

nebyli nejmladší, ale krásou,

šarmem a moudrostí,

překvapili mě.

Blondýnka a tmavovlásky,

nevidět jim žádné vrásky,

úsměv něžný,

to jsou té Slovenské děvy,

jsou to Slovenské madony.

Nejdřív prosím udělat kafé a přinést minerálku. Na stole bylo víno a vodka. Všichni holky si nalili víno, jen Sofii kamarádka popíjela vodku a pivo, co jsme byli dost překvapené. Její chování po pár pohárku bylo dost nežádoucí, tak ji Sofie odvezla.

Když přijela omlouvala se za chováni její kamarádky, se smíchem odpověděla. Doufám, že jste mě nepomlouvali…

Tak jsem ji odpověděla… Ne to není vhodné a já nemám ráda pomluvy.

Chvíli jsme poslouchali hudbu, holky si zatančili a pak přišla chvíle říct mi jejích příběhy.

Dominika mi dala souhlas na vydání jejích příběhu a zda bych pak nedala vydat knihu co si zaplatí.

Není problém, napíšu, Vy přečtete, zda je to v pořádku. Pak to zkusím vydat, jestli najdu vhodné vydavatelství, které bude ochotné to udělat.

Zatím zde mám s tím problém, nebo chtějí za vydání mých knih neskutečné peníze a navíc 50 procent z prodeje, co bych nikdy nesouhlasila.

První se rozpovídala Sofie.

Můj život byl do dospělosti klasický venkovního děvčete, rodiče nebyli majetný, ale starali se s láskou o mně. Vystudovala jsem oděvní průmyslovku. Moc ráda jsem navrhovala oblečení, zatím jen pro mě.

Dost mi posílala teta, maminky ségra, která žila ve Francii. Každý rok jsem jezdila na dovolenou k ní. Neměla děti, tak mi pak kupovala spoustu hezkých věci a časem si otevřela nádherný oděvní salon. Podle maminky teta musela vyhrát velkou částku peněz, nebo před tím dělala návrhářku v jedné společnosti.

O tajemství, kdo jsem, kdo je má pravá matka jsem se dozvěděla až po tetiné smrti, když mi vše odkázala.

Pak mi rodiče řekli pravdu, že má matka mě nechtěla a dala mě mým rodičům na adopci.

Dlouho jsem se s tím nedokázala smířit, že mi neřekli pravdu, ale časem jsem si uvědomila, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat.

Nemohli mít děti pro onemocnění maminky.

Neuměla jsem moc dokonale Francouzský jazyk, tak jsem prodala firmu, co jsem zdědila a otevřela jsem zde butik, který mám doteď.

Miluji volnost, zábavy a mladé lidi – holky, jsem jinak orientovaná jak všechny, co jsme zde.

Zatím se nechci vázat i když léta utíkají, možná jednou změním názor. I když pomalu padesátka se blíží. Volný život mi vyhovuje. Zabezpečená jsem do konce žití.

Pak svůj příběh a seznámení vyprávěla Anna.

Já měla nádherné dětství. Mé rodiče byli také právníci, tak jsem pak v dospělosti studovala právo a pokračovala v rodinné tradici.

Od dětství jsem toužila trestat zlé lidi, co i dělám. Můj obor je trestní právo.

Měla jsem dva vztahy. První na Fakultě jsem se seznámila s kamarádkou, co studovala stejně na právnické fakultě. Ona si vybrala klasické právo.

Celé 4 roky jsme byli spolu, jezdili na společnou dovolenou, ale jediný problém byli její rodiče, kterým neřekla, že je jinak orientovaná. Také po ukončení studia měli pro ni zabezpečené místo v městě na východním Slovensku.

Tak se skončil náš vztah.

Delší dobu jsem nehledala žádný vztah, dostudovala jsem na JUDr. Všechen čas jsem věnovala studiu.

Pak jsem poznala Soňu, byla zdravotní sestra. Tři roky byl náš vztah v pořádku, ale pak se rozhodla jít dělat do Holandska a jen když měla dovolenou přijela za mnou.

Chyběla mi, tak jsem se vybrala za ní, že jí překvapím. Čekalo mě nemilé překvapení, Soňa tam měla přítelkyni, holku z Polska.

Tak se ukončil můj vztah.

Teď mám svou přítelkyni, s kterou žiji už 3 rok a uvažujeme o registrovaném partnerství.

Naše seznámení bylo přes pracovní záležitost. Její přítel ji napadl, vedla jsem trestní řízení za ublížení na zdraví. Od prvního momentu se mi moc zalíbila, byla něžná, bylo vidět, že i zranitelná. Scházeli jsme se první rok na povídání u kafé. Pak jsem Julii řekla o mé orientaci a její slova slyším dodnes…Mně to nevadí je mi příjemně s Tebou. Pak se nastěhovala ke mně, a tak spolu žijeme a věřím, že napořád.

Pak vyprávěla svůj příběh Julie.

Můj příběh je krátký. Dětství jsem měla hezké, milující rodiče, který mě inspirovali a učili úctě. Vystudovala jsem psychologii a věnovala se lidem v nouzi. Pravda je, že po známostech jsem získala svou práci, která mě hodně baví. Svého přítele jsem poznala na oslavách Nového roku u mé kamarádky. Ze začátku byl něžný a ohleduplný. Pak časem jsem zjistila, že když se mu nedařilo v zaměstnání zůstal arogantní a hrubý co vedlo pak k alkoholu a drogám. Nemohla jsem se ho zbavit, výhrůžky a pak i napadení co mě přivedlo k rozhodnutí podat trestní oznámení.

Delší dobu jsem byla nemocná, když bylo pojednávaní jsem cítila pohled Anne, který mi zahřál srdce. Nikdy jsem ani ve snu nepociťovala, že bych jednou mohla mít vztah, se ženou. Ale stalo se a jsem vděčná za ní. Miluji ji, jak to jen jde. Věřím, že náš vztah bude trvat navždy.

Pak už jen Dominika a Elena dovyprávěli své příběhy. Jejích příběh mě nejvíce zaujal. Byl z jejích příběhu cítit spoustu lásky, oddanosti a soudržnosti.

Dominika…Můj příběh je o lásce k mé partnerce tak silný, že bez ní bych nedokázala žít.

Vystudovala jsem lékařskou fakultu obor interní lékařství v Praze.

Dětství jsem prožila u mých starých rodičů, nebo matka odjela za prací a víc se nevrátila. Milovala jsem mé staré rodiče a pokaždé jsem jím řekla .. budu lékařka budu Vás léčit, abyste byli se mnou dlouhá léta. Děda pokaždé říkal, najdeš si kluka a zapomeneš na nás. Vždy jsem plakala, bolelo mě to. ..Dědečku, ne nikdy se nevdám budu se strat o Vás. Bohu žel nedožili se ani mé promoci.

Byla jsem zaneprázdněná studium tak nebyl čas na seznamování i když jsem od dětství věděla, že jsem jiná, že mě se líbí víc holky jako kluci. Když jsem dostudovala a stala se ze mě MUDr. Pořád jsem neměla zájem o seznamování. Věnovala jsem se lidem, odevzdávala jsem své zkušenosti mladším kolegům. Když jsem měla volný čas ráda jsem zašla do Fitness centrum, poblíž mého bydlení.

Domek po starých rodičů jsem prodala a koupila byt jen kousek od nemocnice zde kde doposud bydlíme.

Mé seznámení s Elenkou bylo trochu zvláštní. Z vidění jsem ji znala, také chodila do Fitness centrum. Tak jako já i ona měla ráda cvičení s hudbou. Obdivovala jsem jí, měla něžné pohyby, splývala s hudbou, byla dokonalá. Někdy jsem jí viděla běhat na stadioně, kde jsem i já zašla, když jsem měla jen trochu času.

Kolegové mě pozvali na kafé a drink, ale můj zájem nebyl. Byli dost mladý, a to mně nelákalo, spíše bych jela na kafé s některou zdravotní sestrou. To však jsem si nikdy nedovolila.

Kolega Marian mně pořád říkal, tak hezká a sama, jednou Tě vezmu na taneček. Smála jsem se, nebo jsem věděla, že je gay. Má odpověď byla … co na to řekne Tvůj přítel… , Nic neřekne půjde s námi.

Když jsem byla ve Fitness centru, měla jsem moc krát chuť se přimluvit Elene, nebo čím dál, tím víc jsem jí chtěla poznat. I ve snu se mi o ní zdálo. Její krása a dokonalost ženy, mě kolikrát nedali spát, ale nedokázala jsem to. Nevím, zda to byla hrdost anebo strach z odmítnutí. Pak jsem už jenom o ní snila.

Měla jsem volný víkend a kolega Marian mi oznámil… dnes jedem tančit a můj přítel pozval krásnou ženu u které je v pronájme.

Moc se mi nechtělo, měla jsem v plánu vyrazit si na kole do přírody a přespat někde na horském hotelu.

Na mnohé prosení jsem souhlasila.

Vzal mě do Klubu pro jinak orientované lidi a říkal, možná tam potkáš lásku svého života, nebo vím, že se ti líbí holky, ne kluci. Zůstala jsem překvapená… jak to víš? Dominiko, víš kolikrát jsem viděl Tvůj pohled na některou hezkou zdravotní sestru? Moc krát. Zrudla jsem snad až po uši, ještě, že to nebylo vidět.

Jo některé jsou skutečně hezké, ale moc mladé. To nemusím.

Jeho přítel zatím obsadil jeden box na sezení.

Když jsme přijeli k nim, málem jsem padla do kolen. Seděla tam s ním ta, co o ní často sním.

Marian mě představil, to je můj přítel Petr a jeho známa u které je v pronájmu, paní Elenka dětská lékařka.

Usmála se, když mě představil, to je má kolegyně Dominika.

My se z vidění známe, setkáváme se ve Fitness centru. Nikdy jsme se ale neseznámili až teď.

Kluci objednali víno, pro mě kafé a minerálku. Elenka si udělala vinný střik, jak říkala trochu vína a sodu.

Seděla jsem oproti ní a nemohla jsem spustit zrak z jejích očí. Byli tak nádherné modré jak obloha. Její úsměv jsem cítila v mém těle. Něžný, tak upřímný.

Marian řekl … holky tak jedem si zatančit, nebudeme zde pořád sedět.

Měla jsem strach, že to neustojím. Dotýkat se jí i když jsem tolik po tom toužila, no teď jsem se chvěla.

Tak jdeme Dominiko, snad to zvládneme. Teda doufám, že tančíte.

Elenko nevykej mi, cítím se pak starší.

Dominiko ok, budeme si tykat a jen tak mezi řeči, kolik Ti je? , vypadáš moc mladá.

S chutí jsem se zasmála. Za chvíli 40, stará bába. Elenko a Tobě je kolik, jestli to není tajné?

Není, je mi 37.

Tak dobře. Kluci jednohlasně. polibek.

Náš polibek byl, jak když se líbají děti, jemný a jen tak, že se dotýkal rtů.

Na to Marian řekl… koukej líbají se jak děti.

Petr mu odpověděl, dej jím pokoj, ony dvě si polibek užijí, když budou samé.

Pak jsme šli tančit.

Eleniny pohyby byli ladné, jak jsem ji znala ve fitness centru, ruce se mi chvěli, na co mi Elenka řekla… Buď v pohodě. Pak jsem se konečně zklidnila. Druhá hudba byla pomalá a Elenka mě přitáhla blíž, mé srdce jsem cítila i v žaludku.

Po tanci jsme si sedli vedle sebe a povídali jsme si. Dojednali jsme si společný výlet na kole, co měla ráda i ona. Naše setkání bylo časté. Měli jsme hodně společných zájmů. Po roce jsme se dohodli na společném žití.

Pak řekla svůj příběh Elenka.

I já jsem měla hezké dětství, rodiče byli laskavý a moudrý. Táta dělal obvodního lékaře a maminka byla učitelka na základní škole.

Měli jsme docela dobré sousedy. Měli syna, který studoval elektrotechniku.

Byla jsem krátce po ukončení studia, když jsem se vdala. Naše manželství bylo dohodnuté rodiči a dělali vše abychom se vzali. Jednou po party jsem se vyspala s Janem, tak se jmenoval můj bývalý manžel.

Zůstala jsem těhotná, a tak nezbývalo jen svatba. Nemilovala jsem ho tak jak bych měla. Jeho matka a táta nikdy neřekli o něm, že je závislí na automatech. Zjistila jsem to až pak, když neuměl říct, kde dal peníze, co vybíral z účtu. Pokaždé se vymlouval na kolegu, že mu půjčil. Jen když přijeli cizí kluci a požadovali ode mě peníze co jím manžel dluží, jsem se dozvěděla skutečnou pravdu.

Přiznal se až pak, sliboval, že už to nikdy neudělá. Jenže dluží pořád. Oznámila jsem to rodičům, že se rozvedu, nenechám si vzít dům co mi koupili rodiče.

Narodil se mi kluk, dala jsem mu jméno po mém otci. Tomáš.

Po mateřské jsem nastoupila do práce a synka jsem nechala u maminky. V ten čas jsem dělala v nemocnici a já měla službu. Byla sobota máma měla volno. Odpoledne pro synka přijel manžel, že ho vezme domů a postará se o něj.

Maminka mu ho nejdřív nechtěla dát, ale na výhrůžky, že mu nechce dát syna půjde to nahlásit na policii. Maminka mu pak synka dala.

Najednou za mnou do nemocnice přijela policie, že manžel měl nehodu a synek bohužel neprožil. Manžel byl lehce zraněn, ale zjistili mu v krvi alkohol a také požití omamných látek.

Nehodu zapříčinil sám, tak ho trestali za těžké ublížení na zdraví s následkem smrti.

Hned jsem podala žádost o rozvod.

Těžko jsem snášela smrt synka.

Po roku služby v nemocnici se uvolnilo místo obvodní dětské lékařky, hned jsem to vzala.

O nic jsem neměla zájem. Sport a hudba byli mé přátelé.

Bylo mi hodně smutno samé až líp nastala chvíle, když přejel za mnou Petr, že se dozvěděl o pronájme. Je to hodný kluk, čistotný a pořádku milovný. Až časem jsem se dozvěděla, že je gay. Nevadilo mi to. V domě mám dvě koupelny a také dvě WC, každý jsme měli samostatnou.

Petr si nechal udělat test na AIDS, abych mu věřila, že je v pořádku. Pak se přiznal, že má přítele a je to lékař z nemocnice.

Vycházeli jsme skutečně dobře. Miloval hudbu a sport. Měl ráda kytky a pořád něco vysadil v zahrádce.

Oznámil mi, že chtějí si najít společné bydlení, ale zatím je to neskutečné.

Tak to je vše.

Pak Dominika řekla. Uplynul rok našeho poznání a jak jsem před tím řekla, dohodli jsme se na společném žití.

Můj slib pro ni zněl.

Dominika.

Lásko, dnes když staneš se mou ženou,

Tvá ruka na mé hrudi,

znamená, že srdce mé Ti z lásky dávám,

že cit, něhu a věčnou lásku máš,

jen smrt rozdělit nás může,

jsi pro mě celí svět.

Když nemoc navštíví Tvé tělo,

do náruče vezmu Tě,

nebo láska je nejlepší lék,

spolu vše zvládneme,

to slibuji.

Elenka.

Můj slib je stejný.

Do Tvých rukou vkládám srdce mé,

prosím na vždy si ho chraň,

patří už jen Tobě,

nikdo nemá právo dotknou se.

Lásku, něhu a pochopení,

po celou dobu našeho žití,

odteď máš.

Začátky našeho poznání byli pro Elenku těžké, hlavně milování, ale čas to vyřešil no a teď je nejmilejší človíček co má moc ráda naše dívčí milování.

Na to se ale ohradila Elenka, … neříkej, mám co dělat abych Ti stačila … smích.

Žijeme spolu víc jak 12 let a nikdy za nic na světě bych ji neopustila řekla Dominika.

Víte paní Marie, máme hodně společné s Elenkou, sport, hudbu, toulky přírodou, poznávaní krajin a děti, které navštěvujeme v dětským domově.

Když budete mít čas, byli bychom obě moc ráda, kdybyste přijela k nám, řekli bychom toho víc, teď už je pomalu ráno.

Dominiko a Elenko moc ráda přijedu, ale v pohodě napíšu Váš příběh, má fantazie doplní, co dopíšu.

Když jsem po týdnu přijela byla jsem moc překvapená.

V ložnici nad posteli měli namalované velké srdce, a v něm jejích slib, dolů dvě malá srdíčka spojené. Bylo to nádherné.

Pak mi řekli i když jsme jiné, ale inteligenci máme. Na veřejnosti se chráníme, nechceme si kazit den, nevhodnýma poznámkami od lidi. Na lásku máme svůj dům. Je pravda, že za ruku nebo pod paži ji držím, potřebuji její teplo cítit.

Máme obě povolání, kde lidi se musí cítit v pohodě.

Pak je život nádherný, bez stresu ale s úsměvem. Obě máme pokročilí věk a chráníme si svou inteligenci.

Když jsem jim pak odevzdala jejích příběh, obě měli slzy v očích. Marie moc děkujeme, i když dožijeme se stáří, ráda si pročteme a připomeneme si krásné chvíle. Dala jste nám, velký nezaplatitelný dar.

Proto doufáme, že najdete si chvíli na setkání s námi dvěma i nadále. Pak u kafé mi řekli, jak se seznámili s holkami, ale to by byl už další příběh.

Pak už zbývá jen příběh mé kamarádky Zity.

No já toho také moc nemám, můj příběh je krátký.

Rodiče byli docela fajn, tak mé dětství bylo také dobré, dokud nezemřel táta.

Mé rodiče byli klasický dělníci, matka dělala prodavačku zde a táta dělal na stavbě.

Měl těžký úraz, padl z lešení z druhého patra a po krátké době nezvládl zranění a odešel na věčnost. Žili jsme spolu z matky rodiče, měla jsem je hodně ráda.

Po dvou letech si matka našla přítele, odjeli jsme bydlet na východ Slovenska.

Vystudovala jsem pedagogickou školu.

Chtěla jsem dělat učitelku ve školce, měla a mám ráda děti. Učila jsem se cizí jazyky, a proto mě lákala Anglie zdokonalit se. Ze začátku jsem dělala lektorku anglického jazyka pro lidi ze Slovenska a Polska. Agentura, která spolupracovala s univerzitou v Oxfordu. Po roku jsem se přihlásila na studium na univerzitě – historie a psychologie.

Před pár měsíci jsem se vrátila domů pro žádost matky.

Oznámila mi, že zemřel děda a babina je sama a už nezvládá starat se o sebe.

Měla jsem přítelkyni, byla Angličanka, ale nechtěla odjet k nám, proto jsme se rozešli.

Přijela jsem za bábinkou a zařídila umístnění v domově důchodců ve vedlejším městě.

Když jsem zde byla poprvé, četla jsem inzerát, že školka zde hledá učitelku angličtiny, tak jsem hned zavolala paní ředitelce.

Měla jsem štěstí a vybrali mě.

Chci zde zůstat žít, dům po starých rodičích mi zůstal, vrátit se domů na východ Slovenska nehodlám, důvod je, že si moc nerozumím z matky manželem.

Možná i já zde najdu svou vyvolenou lásku, jak jste našli i Vy holky.

Pak se Dominika zeptala mě… Marie a Ty máš přítele nebo přítelkyni?

Zasmála jsem se a řekla… nemám ani jedno, miluji klid pohodu, samota mi nedělá problém. Mou láskou je psaní a má family.

Do oken nakouklo denní světlo a konečně jsme šli spát. Popřála jsem všem holkám sladké snění a kamarádka mě odvezla domů.

Tak končí příběhy žen, co našli svou vytouženou lásku i když trochu pozdě.