Článek
Autor. Marie G spisovatel
Když osud je krutý.
Bylo odpoledne, chtěla jsem chvíli relaxovat u hudby ničím nerušená. Jenže jak to chodí, právě málo kdy se splní.
Jen co jsem si lehla zazvonil telefon.
Ahoj Jitko! Když jsme byli před nedávnem na kafé říkala jsi, že půjdeš do nemocnice nemocním dětem dávat svou energii co máš tak hodně a která ti spíš blíží.
Pojeď s námi za malou holčičkou, nebo její maminka nemůže jít, je nemocná.
Jo Lenko, jen co se převléknu.
Lenko za chvíli jsme u Tebe.
Po příchodu do nemocnice nás uvítala Lenky kamarádka, lékařka.
Vzala nás na pokoj, kde ležela kamarádky dcerka.
Byla těžce nemocná a krátký čas po chemoterapii. Když jsem ji uviděla, bolest neskutečnou cítila jsem u srdce. Jak osud může být tak krutý, ještě nevinné dítě, že tolik trpí.
Byla bledá, ale nádherná. Její oči modré jak čisté nebe, bylo vidět smutek a bolest.
Přistoupila jsem k ní a ptala na její jméno.
Je mi 8 let a volám se Šárka. Jsem nemocná.
Ten moment jsem věděla, že tohle děvčátko potřebuje mou energii. Vzala jsem si židličku a sedla hned u lůžka. Vzala jsem jí za ruku a tiše prosila o její uzdravení.
Najednou mi řekla, moc hezky voníte teto.
Šárko to ne já, ale tvůj a můj anděl, to ony mají tak nádhernou vůni. Doufám, že věříš v andělé.
Jo, každý večer je prosím o zdraví pro maminku, tátu nemáme, zemřel, byl také hodně nemocný.
Měla jsem co dělat, aby neviděla mé slzy, na co mě upozornili.
Hladila jsem ji po vlasech a druhou rukou ji držela, když najednou řekla.
Jé teto, jak mě držíte za ruku je to moc příjemné a cítím takové zvláštní teplo. Její lékařka a má kamarádka na sebe koukali, byli překvapené.
Tvář se ji malinko zrůžověla.
Ten moment jsem věděla, že prosba byla vyslyšená.
Povídali jsme si a holka co byla s ní na pokoji mi říkala. Paní doktorka nám řekla, že přijde paní, co píše příběhy., tak Vy jste spisovatelka?
Jo a jak se jmenuješ? Jsem Karla. Dobře, tak Vám oběma řeknu můj příběh, ale není o lidech ale o zvířátku.
Kamarádka jím upravila spolu s doktorkou lůžka, aby líp viděli na mě.
Chtěla jsem, že si sednu tak abych byla poblíž, ale Šárka mě silně držela za ruku.
Pak jsem jim říkala příběh.
Holky, jednoho dnes jsem si vyjela jen tak na procházku do lesa. Nesla jsem jablíčka a trochu zrní pro zvířata.
Najednou přiběhla srnka a vůbec se nebála. Hlavou mi proběhlo, že určitě zde chodí lidi a nosí jím také trochu jídla.
Mluvila jsem na ní, jak kdyby to byl člověk. Nechala se i pohladit. Když jsem se vracela domů, uviděla jsem, že jde za mnou.
Usmála jsem se.
Tak pojď, ukážu Ti, kde bydlím.
Pak každý den ráno byla u baráku, kde jsem bydlela, věděla, že něco zase ji dám k jídlu. Tak jsme zůstali kamarádky až do dne, kdy zlý lidi odkoupili ten lesík a začali tam stavět. Dali vyroubit všechny stromy. Ptáci splašený, bylo mi tak smutno.
Pak jsem se dozvěděla, že ta srnka poblíž přivedla na svět malou srnku, a proto se nebála lidi.
Teď už jen do vzdáleného lesa za ní chodím.
Holky naslouchali, snad ani nedýchali, až po chvíli se zeptali, jestli ještě někdy přijedu.
Jo, přijedu a zase si popovídáme.
Pak jsem se rozloučila polibkem na jejích vlasy.
Paní doktorka mi udělala kafé a zvědavostí se ptala.
Vy skutečně svou energii umíte léči lidi.
Řeknu to takhle, mám určité schopnosti, které jsem zdědila po rodičích a po pokolení.
Nedávám jen energii, ale i léčím, beru bolest, ne však všechnu. Jsou nemoci, které dlouho trvají, abych se pak očistila. Vše dělám ve jménu Ježíše. Prožila jsem klinickou smrt a tehdy jsem zjistila, že mám mnohem víc síly pomáhat.
Pak jsme se rozloučili.
Jeli jsme ke kámošce. Její partnerka připravila skvělé pohoštění.
Lenka pak vše řekla co vše viděla.
Uplynul týden od mé návštěvy v nemocnici, když mi Lenka opět zavolala.
Jitko, mám skvělou zprávu. Od té doby se hodně změnil zdravotní stav malé Šárky. Na snímku nebyl zjištěn žádný nádor. Lékaři nechtěli ani věřit, byl to jak zázrak.
Pak jsem řekla. Zázraky se dějí, není první, co zázrak se stal.
Přijeli spolu s partnerkou ke mně.
Hele Jitko, jsi skutečně zvláštní člověk, neděláš to pro peníze, ale z lásky k lidem. Je to stejné jak ve Tvém osobním blogu.
Lidé si přečtou příběhy a básně bez poplatku. A co vím, pomáháš i lidem v nouzi, jsi skvělá a my dvě jsme vděčné, že jsme se seznámili s tak užasnou ženou.
Smála jsem se, koukejte holky nejste jediné, co se divý, že pomáhám lidem. Peníze nejsou vše, ale ten pocit, když pomůžete je nezaplatitelný.
Když propouštěli Šárku z nemocnice, ozvala se její maminka, zda mohou mně navštívit. Byla jsem ráda.
Šárka byla moc šťastná a její úsměv tak nádherný.
Šárko, víš Bůh chtěl, abys žila, proto nezapomínej každý den poděkovat za vše.
Její maminka plakala a já také. Ani nevím proč jsem tak hodně zůstala citlivá, možná je to věkem.
Tak to je příběh malé holky, co dostala druhou šanci na život.
