Svět bez nás - jak by vypadal svět bez lidí (recenze knihy)

Na jedné straně slyšíme hysterické výkřiky ekoaktivistů o tom, jak snižováním biodiverzity hubíme život na planetě, jinde zase varování vědců popisující klimatickou změnu. Přírodě je to dost jedno, neboť za pouhých 35 000 let Země zaznamenala několik dob ledových. Alan Weisman se na to podíval z jiného úhlu. Jak by vypadal svět, kdyby lidé ze dne na den zmizeli.

Zastaví se chlazení jaderných elektráren a z „demilitarizované“ zóny mezi Severní a Jižní Koreou se začnou kromě jiných ohrožených druhů šířit vzácní jeřábi. Krávy a ovce se stanou obětí predátorů a tubusy metra v New Yorku osídlí ryby. Příroda si zpět vezme města i vesnice, protože každodenně lidstvo vynakládá obrovské úsilí, aby svůj prostor uhájilo. Na druhou stranu lidské dědictví přetrvá v podobě záření radioaktivního odpadu a obrovského množství plastů. Podle autora zůstanou nejdéle polymery a skleněné radioaktivní bloky, v nichž je ukrytý právě radioaktivní odpad. Pokud pomineme křehkost, tak sklo a keramika jsou prakticky nezničitelné.

Každý může na knize ocenit něco jiného. Od zajímavých souvislosti, jako je například likvidace domorodých indiánských kmenů v Amazonii poté, co Henry Ford vymyslel způsob, jak vyrábět automobily ve velkém, až po fakta související s lidskou činností. Od prvotního zemědělství po současnou jadernou energetiku.

Člověk proměnil celé ekosystémy. Vysušil bažiny na jedné straně a formou přehrad zaplavil tisíce kilometrů čtverečních na straně druhé. To vše by se časem dostalo zpět do rovnovážného, i když pravděpodobně ne původního stavu. Drenážní potrubí časem ztratí těsnost stejně tak jako přehradní nádrže. „Chcete-li zničit stodolu, vyřízněte ve střeše díru 50 × 50 cm a pak už se stačí jenom dívat,“ cituje autor jednoho ze zemědělců. Autor se na Zemi bez lidí dívá skrze fakta a bez sentimentu. Zmiňuje těžké kovy v půdě i zvířata, která jsme vyhubili a existenci jim už nikdo nevrátí.

Bez zajímavosti nejsou ani pokusy, o kterých čtenář, včetně mě, pravděpodobně nikdy neslyšel. V roce 1843 založil John Bennet Lawes políčko, kolem kterého vyrostly další pokusné plochy různě hnojené, a tedy s různými výnosy. To nejstarší zůstává nehnojené, prostě v něm v půdě prudce vzrostlo množství zinku. Jde o spad z atmosféry, kterému se nedá zabránit. „Pozemské rostlinstvo bude ještě několik tisíc let recyklovat naše těžké kovy a organické znečištění.“

Četba populárně naučných knih, kde Weismanovy patří mezi špičku, obohacuje svět, tříbí ducha a posouvají vědění nás běžných čtenářů. Čím víc člověk ví, tím složitější se pro něj svět stává, neboť se otevírají tisíce dalších souvislostí, které by nás jinak nenapadly. Weisman otevřel zajímavý úhel pohledu světa bez lidí a rozpracoval ho do úžasných podrobností.

Weisman A., Svět bez nás Brno, nakl. Dokořán, 2022, ISBN 978-80-7363-233-5, nakl. Argo, ISBN 978-80-257-3821-4