Článek
Nuže tedy. Vedoucí obchodu s ovocem a zeleninou, sídlící tehdy v prostorách dnešního VeloCafé, soudruh Jaromír Bártek z Počenic, vesničky malé, střediskové, si fotil novou výlohu s jablečným vínem, lidově zvaném čučo. Zcela náhodně jeho fotoaparát značky Zenit zachytil osamělého chodce, který si to štrádoval Ztracenou ulicí. Zřejmě od zámku, zřejmě na nádraží ČSD. Nepředbíhejme však.
Při pohledu na již zmíněné foto se většině z vás, nepoučených amatérů, vybaví ikonická fotka beatové skupiny Beatles někde na obyčejném přechodu kdesi v Londýnu. Ano, i takto to lze nesprávně uchopit. Nicméně inspirací obalu poslední desky již zmíněné skupiny Beatles, zvané Abbey Road, je naše ulice místní, zvaná Ztracená. Album by se tedy správně a po právu mělo jmenovat Lost Road neboli volně přeloženo Ztracená ulice. Jak se tato fotka dostala až do Anglie je a bude předmětem dalšího bádání.
Ano, vážení přátelé, domníváte se zcela správně, famózní úspěch tohoto LP má počátky u nás, v Kroměřížu.
Foto bylo náhodně objeveno, dnes již zesnulou, emeritní archivářkou paní Jiřinou Richterovou -Zelinkovou, a to před několika lety při demolici nevábného domu č. 53 na Kovářově ulici. Bůh ví, jak se tam ta podobenka vůbec dostala. Budeme pátrat.
Jiřina, kmotra místního badatele, renesančního člověka, multivěda a cyklisty Jana Bureše, mu již zmíněný artefakt na smrtelné posteli předala. Jan se pak spojil s největší kapacitou na historii ve městě, s panem Cyrilem Měsícem nejstarším, seniorním knihovníkem v Arcibiskupském zámku.
Ten zjistil toto:
13.7.1968 v 8.49 hod ráno, se do návštěvní knihy zámku zapsal jakýsi Jenda Leník, hrubou a neobratnou češtinou.
Vypůjčil si zde slavnou sonátu D-dur, opus 29 „Ich strade in die stadt“ od Pavla Josefa Vejvanovského a celé dvě hodiny ji studoval. Cyril Měsíc nejstarší pak zaznamenal velmi působivý a přakvapivý výkřik Lennonův. Cituji: „Oh my God, oh my God!“ Pak sonátu vrátil a s mnoha stránkami poznámek si to štrádoval od zámku zřejmě na nádraží ČSD.
Víme pak, že byl Lennon spatřen známými opilci bratry Jožinem a Mirkem Suchánkovými v populární, nicméně nechvalně proslulé pivnici U Straky. Odtud odešel houpavou chůzí na nádraží, a načerno, bez lístku odjel do Hulína, kde jeho kroky prozatím mizí. Z hostince však neodešel sám. Tato zdánlivá maličkost měla však osudné následky. O tom si něco řekneme příště.
Zde, v mlhavém oparu hulínském ztrácíme pak stopy geniálního muzikanta úplně. Co však neztrácíme je kroměřížská hudební linka. Jenda Leník, alias John Lennon použil/využil/nebo, chcete-li zneužil opojný motiv Vejvanovského do svého největšího díla, které bylo komponováno pro poslední LP skupiny Beatles.
Bohužel, skladba sice úchvatná, geniální, ve všech směrech průkopnická a originální nakonec upadla v zapomnění. Její celková délka, 1 hod a 45 min se na LP v celkové délce 45 min prostě o jednu hodinu nevešla.
Nicméně, vrcholné dílo Lennonovo, Ich strade in die stadt neboli Štráduju si to do města, v anglické verzi I am walking to the town, je stěžejním a vrcholným momentem jeho tvorby.
Děcka, to všecko se stalo tady, v naší ulici Ztracené, v pracovní sobotu 13.7.1968 někdy před obědem.
Připijme si tedy vším, co máme po ruce, na dílo nesmrtelné, dílo Jendy Leníka alias Johna Lennona, na dílo, které bylo, je a navždy bude bytostně spjato s naším Kroměřížem.
Jan Bureš, vrchní sommeliér 1. Selského pivovárku v Kroměříži
Tomáš Váňa, průvodce na Arcibiskupském zámku v Kroměříži
