Článek
Když pátrací skupina v srpnu 2013 procházela zasněženou krajinou u Alto Río Senguer v argentinské Patagonii, neviděla nejdřív tělo. Slyšela psa. Talero vyběhl proti mužům a štěkal. Nebyl to pes, který by se radoval, že konečně přišli lidé. Stál mezi nimi a místem, které tolik dní hlídal.
Teprve když mezi hledači poznal příbuzného svého pána, pustil je blíž. Pod keřem calafate ležel Bernardo Quiroz. Byl mrtvý už několik týdnů. Ztratil se 16. července 2013, když se v bouři pokusil dojít pro pomoc. V noci mrzlo, vítr přinesl sníh a člověk v takovém počasí rychle ztrácí cestu i sílu. Talero zůstal u něj. Celých třiadvacet dní.
Cesta za bratrem
Bernardo Quiroz pracoval jako venkovský dělník a žil v Alto Río Senguer, malé obci v provincii Chubut. Kolem jsou patagonské pláně, řeka, nízká vegetace, cesty mezi estanciemi a počasí, které se umí změnit během krátké chvíle. Dne 16. července 2013 vyjel Renaultem 19 směrem k bratrově usedlosti.
Vezl mu potraviny. Cesta měla mít zhruba šedesát kilometrů. V autě s ním seděla jeho žena Alejandra, dvě malé děti a pes Talero. Nebylo to cestování po dálnici mezi městy. Když se tam auto zastaví, člověk nemá po ruce servis, pumpu ani první dům za zatáčkou.
Někde uprostřed cesty se auto porouchalo. Později se psalo o elektrické závadě. Zároveň přišla nečekaná sněhová bouře. V takové chvíli se člověk rozhoduje mezi samými špatnými možnostmi. Zůstat v autě a čekat. Nebo jít pro pomoc a doufat, že cestu zná dost dobře. Bernardo se rozhodl jít. A Talero šel s ním.
Alejandra zůstala v autě s dětmi. Čekala, že se Bernardo vrátí, nebo že přivede pomoc. Jenže hodiny ubíhaly a venku pořád sněžilo. Když se nevracel, musela se rozhodnout i ona. Vyšla z auta a šla hledat signál. Ušla několik kilometrů, než se jí podařilo chytit signál a díky tomu dovolat. Tak se podařilo zachránit ji i děti.
Kde jsou Bernard a Talero ale nikdo nevěděl. V bouři se nejspíš odchýlil od směru. Ve sněhu se ztrácejí orientační body, stopy rychle mizí a cesta, kterou člověk zná za normálního počasí, najednou vypadá jinak. Bernardo měl na sobě oblečení venkovského pracovníka: kordové kalhoty, tričko, košili, svetr a boty. Nebylo to vybavení na noc v patagonské zimě. Podle úřadů zemřel pravděpodobně už tu první noc. Talero u něj zůstal.
Hledání
Pátrání trvalo dlouho. V takovém terénu nestačí obejít pár ulic. Hledá se mezi keři, sněhem, nerovnostmi a celkově nehostiné a málo osídlené krajině. Stopy se nedaly sledovat. Nový sníh je rychle překryl. Pokud člověk zabloudí a sejde z očekávaného směru, záchranáři ho mohou v té oblasti míjet celé dny.
Bernardovo tělo nakonec bylo asi pětatřicet kilometrů od místa, kde vozidlo zůstalo stát. Našel ho muž z rodiny, který se účastnil pátrání. Příbuzný jménem Troncoso. Talero ho poznal. Právě pes upozornil hledače štěkáním. Pak je dovedl k místu, které hlídal.
Bernardo ležel pod keřem calafate. V Patagonii je to nízký trnitý keř s tmavými plody. V otevřené krajině může dát aspoň malý úkryt před větrem. Talero u něj přežíval více než tři týdny.
Na místě byly stopy nasvědčující tomu, že se pes pohyboval kolem těla a lehával u různých částí Bernardova těla: u nohou, trupu i hlavy. Lidé, kteří případ popisovali, z toho usuzovali, že se ho snažil zahřívat nebo chránit před větrem. Místní zdroje uváděly, že se živil lovem drobných zvířat. Přitom zůstal tak dlouho u mrtvého pána, že ho nakonec našli samotné vyhublého a tak zesláblého, že byl na pokraji smrti.
Státní zástupkyně a pes
Na místo dorazila i státní zástupkyně ze Sarmienta Laura Castagno. Později popsala scénu, která se z příběhu proslavila nejvíc. Když přišli k tělu, pes se od Bernarda nehnul. Castagno vytáhla ruce z kapes kabátu a Talero k ní přišel. Začal jí je lízat. Potom se pomalu vrátil k mrtvému pánovi.
Byl vyhublý a podle ní působil velmi smutně. Castagno také popsala, jak snadné bylo v té krajině zabloudit. Když se při vyšetřování vzdálila asi tři sta metrů od auta, sníh ji dezorientoval a musela volat na ostatní, aby ji navedli zpět.
Talero byl ovčácký pes z venkova. Byl z kraje, kde psi hlídají ovce, žijí venku a znají drsný terén. Právě to mu možná pomohlo přežít. V noci teploty padaly hluboko pod nulu. Zdroje mluvily až o minus čtrnácti stupních. Do toho vítr, sníh a prázdná step. Odvezli ho do Sarmienta, aby se zotavil. Potom se vrátil k Alejandře.
Zdroje:
https://tn.com.ar/sociedad/pura-fidelidad-un-perro-cuido-durante-23-dias-el-cuerpo-congelado-de-su-dueno_404490/
https://www.diariojornada.com.ar/76326/magazine/el_amigo_mas_fiel_talero_el_perro_que_nunca_abandono_a_su_amo
https://www.lagaceta.com.ar/nota/555788/sociedad/cuido-durante-23-dias-cuerpo-amo.html
https://www.rionegro.com.ar/vida-de-perros-MORN_1249461/
https://www.elpatagonico.com/talero-el-perro-al-que-ni-la-muerte-separo-su-amo-n724944
https://www.unoentrerios.com.ar/un-perro-cuido-23-dias-el-cuerpo-congelado-su-dueno-que-murio-un-temporal-chubut-n918593.html
https://www.cracked.com/article_41086_5-dogs-who-were-too-loyal-for-this-earth.html
