Článek
V jednom obyčejném paneláku v Baku se třásly skleničky ve vitríně. Zeď zaduněla, z kuchyňské linky spadl hrnek a soused Alexandr Krivenko zase vyskočil od stolu. Za zdí nebyla hádka manželů ani opilý návštěvník.
Za zdí se proběhl lev. Dospělý lev, který bydlel ve třípokojovém bytě rodiny Berberových. Spal na gauči, chodil na balkon, jedl kila masa denně a občas hlavou nebo tlapami narazil do panelové stěny tak, že sousedům padala omítka.
Krivenko to jednou nevydržel a postěžoval si novinářům. Řekl, že lev řve tak hlasitě, až jim rachotí nádobí. Že zápach z bytu je nesnesitelný. Že všude létá srst. A že Berberovi nemají jen lva, ale také psy, hady, ptáky, žáby, ježky, pumu a kdeco dalšího.
Za normálních okolností by po takové stížnosti někdo zazvonil u dveří a řekl: „Soudruhu, lev do paneláku nepatří.“ Jenže tohle nebyl normální příběh.
Lev Lvovič Berberov byl uznávaný architekt. Bydlel v Baku, měl ženu Ninu, dceru Evu a syna Romana. A kromě nich měl v bytě zvířata, která by jiný člověk nechtěl ani na zahradě.
Opravdový lev
Na fotkách z té doby to vypadá jako šílený sen. Děti sedí na gauči a vedle nich leží šelma. Nina připravuje jídlo, zatímco se po bytě pohybuje zvíře s hlavou větší než dětský polštář. Na balkoně je síť, která má sloužit jako výběh. Výběh pro lva.
V paneláku. Pod tím chodí sousedi s nákupem. Ráno někdo vyvětral chodbu a za chvíli ji zase zavřel, protože od Berberových táhl pach masa, zvířat a mokré srsti. V létě to bylo horší. Lidé v okolních bytech zavírali okna, i když venku bylo horko. Někdo se bál řevu, někdo smradu, někdo jen toho, že jednou ty dveře nevydrží.
Lev Lvovič Berberov se narodil v roce 1914. Jméno Lev znamená rusky lev, což v tomhle příběhu působí skoro jako zlý vtip. Vystudoval v Baku, pracoval jako architekt a patřil mezi lidi, které bylo těžké přehlédnout. Měl rád zvířata. Jenže u něj to neznamenalo, že nakrmil toulavou kočku nebo si pořídil psa.
Nosil domů všechno. Ptáky, brouky, žáby, ježky, kočky, psy. Co bylo zraněné, opuštěné nebo jen trochu zvláštní, to mohlo skončit u Berberových. Lidé si na to zvykli a začali jim zvířata nechávat za dveřmi.
Jednou jim někdo přinesl malé vlče. Říkali jí Tomka. Vyrostla z ní vlčice, která začala hlídat byt tak poctivě, že prý nepouštěla ven ani vlastní rodinu. Kousala, vrčela a Nina později vzpomínala, že nakonec museli Tomku odvézt do zoo. Berberov u toho plakal.
Normální člověk by si po takové zkušenosti řekl: dost, už žádné šelmy. Berberov ne. Jednou šla Nina s malou Evou do zoo. Eva si v opuštěném koutě všimla šedé koule. Nejdřív si myslela, že je to nemocný pes nebo kus hadru. Jenže to bylo lvíče. Malé, zubožené, slabé.
Zoo už s ním moc nepočítala. Podle pozdějších vzpomínek bylo nemocné a téměř se nehýbalo. Berberovi si ho vzali domů. Pomáhal jim veterinář Michail Smirnov. Krmili ho z lahve, nahřívali ho, masírovali mu tlapy. Děti byly u toho. Eva viděla, jak se z malé bezmocné koule stává lev. Roman s ním vyrůstal od malička. Pes Čap se stal jeho kamarádem. Lvíče dostalo jméno King.
Král. Nejdřív vypadal jako pacient, o kterého se musí pečovat. Pak jako velká kočka. A potom jako dospělá šelma, která se vešla do bytu jen proto, že si všichni kolem nalhávali, že se tam vejde.
King spal v posteli, bral jídlo ze stolu a děti si na něj sedaly jako na koně. Nina později vyprávěla, že když ji jednou shodil z postele jediným máchnutím tlapy, měla po těle modřiny. Vyprávěla to skoro s úsměvem.
Sousedské soužití
Jenže sousedé se nesmáli. Lev potřeboval maso. Hodně masa. V bytě byl pach. Po chodbě se šířil smrad zvířat, masa a domácího zvěřince. Zeď občas zaduněla. Peří a chlupy létaly okny. Když King zařval, slyšel to celý dům.
Alexandr Krivenko bydlel vedle. Jednou mu ruply nervy. Novinářům popsal hluk, zápach i strach. Jenže článek neměl být útokem na slavného architekta a jeho slavného lva. Měl být spíš oslavou nevšední rodiny.
Krivenko si tím zavařil. V práci dostal důtku a pochopil, že stěžovat si na lva v sousedním bytě není v sovětském systému tak jednoduché, jak by člověk čekal.
Tak mlčel. A za zdí dál žil King. Jednou se přece jen odhodlal jít ke dveřím Berberových. V bytě byl rachot, jako by někdo převracel nábytek. Zaklepal, pak zabušil. Otevřely děti.
Eva a Roman. A za nimi stál King. Obrovská hlava, hříva, oči přímo na souseda. Děti se tvářily úplně normálně, jako by za nimi stál pes. Roman se kolem lva motá, Eva ho klidně hladí a soused nejspíš najednou zapomene, proč vlastně přišel.
Rodina s Kingem chodila i ven. Lev se procházel po sídlišti, někdy bez vodítka. Lidé koukali z oken, děti se zastavovaly a dospělí nevěděli, jestli se mají smát, utéct nebo zatleskat.
Pak přišli filmaři. King byl atrakce. Nebyl to cirkusový lev, ale právě proto působil zajímavě. Bydlel s lidmi, spal s dětmi, chodil po bytě. Sovětské noviny i televize z něj udělaly skoro socialistický zázrak.
Objevoval se před kamerou a příběh Berberových začal zajímat novináře i filmové štáby. Později se se slavnou rodinou spojily i snímky jako Mám lva nebo Lev odešel z domu, v nichž už ale podle filmových údajů vystupoval hlavně King II. Největší nabídka pro prvního Kinga však přišla dřív. Režisér Eldar Rjazanov připravoval komedii Neuvěřitelná dobrodružství Italů v Rusku.
King měl hrát ve filmu. Rodina odjela se lvem do Leningradu a později se pohybovala i v Moskvě, kde byl King dočasně umístěn v budově školy u Mosfilmu. Úřady jim přidělily prázdnou školu. Byly prázdniny, budova měla zahradu a vysoký plot. Každý den se tam pohyboval obrovský lev, který doma v Baku žil v bytě, ale najednou měl mnohem víc prostoru.
Místní obyvatele varovali. Je zde lev. Nelezte přes plot. Nepřibližujte se. Jenže taková výzva u některých lidí funguje přesně obráceně.
Dne 24. července 1973 se k areálu dostal mladý muž Vladimir Markov se svou dívkou a psem. Podle jedné verze mu pes vběhl dovnitř a Markov za ním přelezl plot. Podle jiných vzpomínek se chtěl prostě podívat nebo se před dívkou předvést. King ho uviděl a vyskočil z okna.
Nina později tvrdila, že si chtěl hrát. Že byl zvyklý při filmovém výcviku běžet za člověkem, srazit ho a čekat na povel. Podle policisty Alexandra Gurova to ale vypadalo jinak. Viděl šelmu u člověka a vytáhl pistoli. Vystřílel celý zásobník a King padl mrtvý.
Vladimir Markov přežil. Gurov se stal mužem, který zastřelil slavného lva. Berberovi se vrátili do Baku bez Kinga.
A tady měl příběh skončit. Jenže Lev Lvovič chtěl nového lva. Nina prý byla proti. Měla špatný pocit. Jenže kolem rodiny se pohybovali známí umělci, kteří je brali jako lidi, k nimž lev prostě patří. Podle pozdějších vzpomínek se na nové lvíče skládali lidé z kulturního světa, mezi nimi Vladimir Vysockij, Marina Vlady, Sergej Obrazcov nebo Jurij Jakovlev.
Nové lvíče našli v Kazani a dostalo stejné jméno. King II. První přišel jako nemocné mládě, které Berberovi zachránili. Druhý nepřišel jako vděčné zvíře. Když ho přivezli, nebyl k lidem stejně kamarádský. Vrčel, kousal a dával najevo, že byt pro něj není domov.
Sousedé to slyšeli hned. Nový lev řval víc. Byl nervóznější, ale přesto si ho nechali. V roce 1978 zemřel Lev Lvovič Berberov na infarkt. King II tak přišel o člověka, kterého nejvíc respektoval. Nina zůstala sama - s dětmi a lvem.
Podle Niny King II po Berberovovi tesknil. Lehal si na jeho věci, hledal ho a choval se jinak než dřív. Rodina se prý snažila najít pro lva jiné místo. Zoologické zahrady ho nechtěly.
Dne 24. listopadu 1980 šla Nina do nakladatelství. Nesla rukopis knihy o životě s jejich lvy. O příběhu, který ji proslavil, obtěžoval sousedy a už jednou skončil smrtí zvířete.
Když se vrátila domů, v bytě byl kouř. Roman si něco připravoval a spálil to. Puma Ljalja byla schovaná pod pohovkou. King II byl nervózní, vrčel a narážel na balkonovou síť.
Pak se do toho podle Niny vložil soused z horního patra. Měl na lva házet zapálené papírky nebo vajgly. Nina na něj křičela, ať toho nechá. Lev se na ni vrhl. Máchl tlapou a těžce ji zranil na hlavě. Nina spadla a křičela na syna, ať uteče. Neutekl, chtěl matce pomoci. Neměl šanci.
Sousedé slyšeli křik. V domě, kde už byli na řev zvyklí, tentokrát všichni poznali, že se děje něco jiného. Zavolali policii.
Policisté stříleli do bytu z protějšího domu a potom se dostali dovnitř. King II byl zastřelen. Pumu Ljalju zastřelili také, i když podle některých vzpomínek se schovávala a sama nezaútočila. Nina přežila, ale přišla o syna.
Zdroje:
https://ru.gw2ru.com/read/4633-berberovy-sovetsky-lev/amp
https://www.vedomosti.ru/society/articles/2025/06/13/1116386-lev-na-povodke
https://archive.aif.ru/archive/1630809
https://aif.ru/society/nature/king-i-luzhi-krovi-samyy-znamenityy-domashniy-lev-sssr-okazalsya-ubiycey
https://ru.trend.az/life/interesting/1664069.html
https://ru.trend.az/life/socium/2928274.html
https://ru.trend.az/life/interview/1942770.html
https://rarehistoricalphotos.com/pet-lions-berberov-family/
https://www.upi.com/Archives/1980/11/27/King-Two-a-well-known-domesticated-lion-kept-in-an/6814344149200/
https://www.kino-teatr.ru/kino/movie/sov/7361/titr/
https://www.kino-teatr.ru/kino/movie/sov/15129/annot/
https://www.gw2ru.com/catalog/films/242827-unbelievable-adventures-of-italians-in-russia
