Bez kalhot nad La Manchem. První balónový přelet v roce 1785 byl groteskní boj o život

Dokonce i dvě neobvyklé „vesla“, s jejichž pomocí chtěli vzduchoplavec Jean-Pierre Blanchard a lékař John Jeffries „pádlovat“ oblohou. Nadýchaný balón, který je drží ve vzduchu, totiž začal zákeřně klesat směrem k Lamanšskému průlivu. Poslední, co ve zběsilé snaze zůstat naživu poletí přes okraj koše, jsou jejich vlastní šaty. Vzápětí se děje zázrak – balón odlehčený až na kost začne znovu stoupat. Píše se 7. leden 1785 a lidský rod právě balancuje na tenké hraně mezi prvním triumfálním letem přes moře a děsivou leteckou katastrofou.

Pouhé dva roky předtím nic takového nebylo možné. Teprve v roce 1783 vzlétl první horkovzdušný balón – výtvor bratrů Montgolfiérů – a otevřel lidstvu nebesa. Balónová mánie zachvátila Evropu tak rychle, že dostala své jméno: „balloonomania“, balónové šílenství.

Šlechtici pořádali módní lety na svých panstvích, ulice zaplavily suvenýry s motivy balonů a davy se scházely, aby sledovaly odvážlivce mizící v oblacích. Vynález létání probudil v lidech odvěkou touhu překonávat dálky a neznámo. A největší výzvou té doby se stal právě Lamanšský průliv – úzký pás moře, který odděluje Anglii od Francie. Kdo jej první překoná vzduchem, zapíše se nesmrtelně do dějin.

Zprvu se zdálo samozřejmé, že hrdinou tohoto příběhu bude Francouz Jean-François Pilâtre de Rozier, nadšený vědec a učitel chemie, který roku 1783 jako vůbec první člověk vzlétl v balonu. Vynikající pilot a experimentátor Rozier sklízel slávu i na královském dvoře – a nyní zaměřil zrak přes mořskou úžinu na Anglii.

Nehodlal přenechat prvenství nikomu jinému. Jenže v téže době se na scéně objevil neméně ambiciózní soupeř: Jean-Pierre Blanchard, výstřední francouzský vynálezce a vzduchoplavec. Blanchard měl pověst trochu chvástavého, ale nesmírně odhodlaného muže – už před lety si maloval fantastické létající stroje vybavené pádly a křídly.

Když Montgolfiéři uspěli s balónem, ihned přesedlal na nový obor. Brzy postavil svůj vlastní vodíkový balón a aby unikl stínu slavnějších bratří, přesunul se i se svými vzdušnými exhibicemi do Anglie.

Ve víru balónového nadšení se ovšem naskytl nečekaný spojenec: americký lékař Dr. John Jeffries. Tento zámožný bostonský rodák žil tou dobou v Londýně a létání balónem ho uchvátilo. Na vlastní kůži už vyzkoušel menší let nad Londýnem a nadchl se pro vědecké experimenty ve výškách.

Když se seznámil s Blanchardem, byl ochoten velkoryse financovat pokus o přelet Lamanšského průlivu – pod podmínkou, že poletí jako spolucestující. Blanchard na to kývl, peníze nutně potřeboval. V koutku duše se však tento ctižádostivý Francouz nehodlal o slávu dělit s nikým. A už vůbec ne s nějakým cizincem.

Závod mohl začít. Na přelomu let 1784–1785 panoval v přístavním Doveru čilý ruch: sjeli se tam balónoví nadšenci z různých zemí, odhodlaní urvat vítězství pro sebe V listopadu 1784 sice Blanchard s Jeffriesem provedli zkušební let nad Londýnem, ale nepřízeň zimního počasí dálkový přelet průlivu zdržovala.

Mezitím jiný Angličan jménem J. A. Jacobs vypustil od Kentu aspoň neřízený balón, který vítr zanese až do Francie, a v novinách halasně prohlašoval, že nad kanál brzy vyšle i sám sebe. Každý den prodlevy znamenal riziko, že prvenství urve někdo jiný. Koncem roku 1784 tak v Doveru čekalo několik soupeřících balónů na první vhodný vítr k odletu.

Příležitost přišla po Třech králích. Ráno 7. ledna 1785 probudilo Dover mrazivým, ale jasným počasím. Krátce po úsvitu se Blanchard s Jeffriesem doslechli znepokojivou zprávu: prý jeden z konkurentů časně ráno odplul lodí do Francie s úmyslem vypustit svůj balón odtamtud a ještě ten den přeletět zpět do Anglie.

To rozhodlo – buď poletíme hned, nebo už nikdy! O deváté hodině začali oba muži horečně připravovat svůj aparát na doverských útesech u hradu. Pomocníci zatopili pod kotlem, aby vznikal vodík k plnění balónu, a do dvou a půl hodin se třicet stop široká hedvábná koule začala vznášet. Přípravy však provázelo drama, které se odehrávalo mimo dohled diváků.

Jiří Jeffries stál opodál a nevěřícně kroutil hlavou: Jean-Pierre Blanchard se někde zavřel a odmítal vyjít ven! Tento tvrdohlavý Francouz opravdu v poslední chvíli trucoval zamčený v komnatě hradu Dover – snad doufal, že Jeffries čekání vzdá a on poletí sám. Neuspěl. Američan se nenechal odbýt: sehnal dokonce několik místních hromotluků, připravených dostat ho k balónu třeba násilím.

Nakonec musel zasáhnout sám guvernér hradu Dover, který Blancharda vyvedl ven a zjednal pořádek. Francouz nasupeně ustoupil, ale v rukávu měl ještě jeden trik. Když se plně nafouknutý balón ocitl nad startovní plochou a posádka nasedala, začal si Blanchard teatrálně stýskat, že ve dvou se vznést nemohou – prý je gondola příliš přetížená.

Jeffries okamžitě zbystřil. Vytušil zradu a neváhal přítele prohledat. Jeho instinkt byl správný: pod kabátem odhalil důmyslně ukrytý široký pás naplněný olověným závažím! Blanchard se jimi potají zatížil, aby mohl tvrdit, že dvoučlenná posádka je příliš těžká. Usvědčený Francouz se neochotně vzdal své „osobní zátěže“ – a vzápětí se balón poslušně vznesl i s oběma muži.

Za dopoledne se na doverských útesech shromáždil zástup zvědavců, včetně místních dam a pánů s dalekohledy. Krátce po jedné hodině odpolední bylo vše připraveno k startu. Blanchard s Jeffriesem, navzdory vzájemné tenzi, nastoupili na palubu „vzdušné lodi“ parádně vystrojeni.

Měli na sobě slavnostní oděvy 18. století: bohatě zdobené fraky, vesty z damašku, hedvábné punčochy a ležérní klobouky s ozdobnými pery. Tak se to na přelomové události slušelo – snad nikdo netušil, že tyto skvostné šaty brzy shledají svůj osud na dně moře.

Horký dech unikajícího vodíku se tetelil v zimním vzduchu. Poslední kotvy a lana byly uvolněny, pomocníci couvli stranou. Ve 13:07 vystřelila z hradeb signální dělová rána a balón se pomalu odpoutal od země. Diváci v úžasu ztichli, a když se koule vydala vstříc obloze, mořský vítr donesl k jejich uším první nesmělé ovace. Jean-Pierre Blanchard se v koši napřímil, smekl klobouk a s teatrálním úklonem mával na pozdrav. Dav propukl v jásot.

Prvních několik minut letu panovalo v koši lehké opojení. Vítr byl příznivý a unášel balón na východ, jenže brzy se stočil přímo k jihu, tudíž dvojici nezadržitelně vlekl vstříc francouzskému pobřeží. Přesně to chtěli! Blanchard s Jeffriesem pohlédli dolů: pod nimi se třpytila neklidná hladina průlivu, odhadem polovina dvacetimílové trasy za nimi. Vystoupali do výšky přes 600 metrů a ve 14 hodin se nacházeli zhruba v dvě třetiny cesty nad otevřeným mořem. Zatím šlo vše hladce.

Najednou však oba muži zneklidněli: balón začal zpomalovat stoupání a záhy přešel v klesání. Plavba vzduchem se v jediném okamžiku změnila v souboj s gravitací a časem. Veškerý přebytečný náklad musí okamžitě pryč! Jeffries bez váhání přistoupil k rázným krokům. Postupně vyhazovali z gondoly všech devět pytlů s pískem, které měli jako zátěž pro řízení výšky.

Klesání se tím na chvíli zastavilo, ale pak se zděšeným vzduchoplavcům zdálo, že balon opět nepatrně zavadil o neviditelný strop – a začal znovu zvolna padat níž. Všechno nepotřebné tedy z koše ven! Dvojice postupně přihodila vlnám napospas veškeré vybavení: zásoby jídla, láhev koňaku, dřevěný sud s dopisy od anglických šlechticů pro francouzské pány, ba dokonce i nefunkční ruční vrtuli a bizarní pár hedvábných vesel, jimiž chtěl Blanchard řídit let jako člun. Než se všechen náklad ztratil v hlubinách, balón skutečně nabral trochu výšky.

Jenže úleva netrvala dlouho. Nápor studeného vzduchu ochlazoval plyn ve žluté balonové kupoli, která tím ztrácela vztlak. Balón opět klesal a brzy byl v kritické situaci – nacházel se sotva několik desítek metrů nad rozbouřenou hladinou! Vlny pod nimi hrozivě dorůstaly a vztlak ne a ne narůst. Uvědomili si, že další zátěží jsou teď oni sami. Co teď? Jeffries s Blanchardem na sebe pohlédli.

Nebylo třeba slov – začali v koši improvizovat striptýz o život. Jako první letěly přes okraj husté pláště a kabátce. Po nich přišly na řadu těžké boty a kalhoty. Nakonec zůstali oba hrdinové jen v lehkém spodním prádle, chráněni už jen korkovými záchrannými vestami a na rukou měli jemné kožené rukavičky. Pohled pro bohy – kdyby je ovšem někdo zblízka viděl.

A podivuhodná věc se opravdu stala: odhození „prádla“ skutečně zabralo. Balón, odlehčený o poslední kilogramy, se zbavil bezprostředního nebezpečí zřícení. V kritickém okamžiku, jen asi 40 metrů nad vlnami, se vzduchoplaveckému zázraku zachce opět stoupat.

Jako by se na něj pousmálo samo slunce a proud vzduchu od francouzského pobřeží ho začal mírně nadnášet. Muži v koši si vydechli – moře je nedostalo. Před nimi se dokonce objevil kus francouzské země! Krajina Calais byla na dohled, ale drama zdaleka nekončilo. Lehoučký balón teď sice unášel polonahé cestující nad pobřeží, jenže vyhráno nebylo: zlotřilý poryv větru je vlekl přímo na koruny stromů hustého hvozdu nedaleko Calais. Po vyčerpávajícím boji s živly se rýsoval bolestný závěr – zřícení do lesa.

Jeffries však měl ještě jedno eso v rukávu – přesněji řečeno v močovém měchýři. V mimořádných situacích se člověk neštítí ničeho. „Zbavíme se další váhy, která je obsažena v nás samých!“ blesklo lékaři hlavou. V gondole visely měchy naplněné vzduchem coby záchranné plováky pro případ přistání na vodě.

Teď nadešla jejich chvíle: oba muži se opatrně vymočili do nádob a jejich tekutý obsah vyhodili ven. Připadalo jim, že balón zlehka poskočil vzhůru, jako by ocenil i těch několik ušetřených kilogramů. A právě to stačilo, aby se místo zkázy proměnilo v záchranu. Bylo krátce před čtvrt na čtyři odpoledne a první letecký přelet Lamanšského průlivu se právě stal skutečností. Dokázali to!

Blanchard s Jeffriesem se objali a radostně vykřikli. Pevná zem pod nohama nikdy nebyla tak lákavá. Pomalu se vzpamatovávali z vyčerpání a zimy, když tu se z houští začali sbíhat udivení venkované. Místní obyvatelé a úředníci přilákáni pádem balonu dorazili na místo přistání – do lesa u vesnice Guînes, asi 10 km od Calais.

Naskytla se jim vskutku pikantní scéna: dva cizinci v roztrhaných spodkách, promodralí zimou, se choulili vedle potrhaného balonu. Blanchard se pokusil cosi vysvětlovat francouzsky, zato Jeffries, který neuměl jazyk, se raději snažil zakrývat svou nahotu před zástupem zvědavých dam a pánů z okolí.

Okamžitě ale převládlo nadšení a obdiv – tak či tak byli na francouzské půdě první lidé, kteří přiletěli vzduchem z Anglie. Vesničané i představitelé Calais tedy hrdiny neprodleně zahalili do plášťů a odvedli do tepla.

Zpráva o přistání se rychle roznesla a v Calais na radnici se toho večera konala slavnost na počest vzdušných dobyvatelů. Jean-Pierre Blanchard, ještě odpoledne polonahý trosečník, byl teď zahrnut ovacemi. Místní starosta mu slavnostně předal čestné občanství města Calais a nechyběly přípitky na jeho počest.

Oslavován byl i Dr. Jeffries – byť pro francouzské publikum to byl hlavně „ten bohatý mecenáš“, zatímco Blanchard zářil jako geniální letec. Netrvalo dlouho a zprávy dorazily až do Paříže k uším samotného krále.

Ludvík XVI. měl pro balóny od počátku slabost, a tak na počest úspěšného přeletu nechal vyrazit pamětní medaili. Blanchard se navíc dočkal královské penze ve výši 1200 livrů ročně. Nebylo pochyb, kdo se v očích Evropy stal vzdušným zázrakem dne – odvážný Francouz Blanchard sklízel veškeré plody slávy.

Dr. John Jeffries, který celou akci zaplatil a v kritických chvílích zachránil, stál poněkud v pozadí. Na vědecká měření výšky a teploty, kvůli kterým původně letěl, se v zápalu boje o přežití takřka nedostalo – většinu přístrojů skončila v moři. Jeffries se po návratu do Anglie v tichosti vrátil ke své lékařské praxi.

Zato Jean-Pierre Blanchard si nově nabytou světovou proslulost náležitě vychutnával. Vynálezce s pověstí „muže, který přelétl kanál“ podnikl turné po Evropě, kde předváděl balonové lety v Bruselu, Varšavě, až po Prahu. Stal se také prvním, kdo vzlétl balonem v Severní Americe – roku 1793 vystoupal nad Filadelfii za přítomnosti samotného George Washingtona.

Triumf Blancharda a Jeffriese nadchl celý svět – ale jednoho muže zároveň naplnil trpkostí a zlobou. Jean-François Pilâtre de Rozier, hrdina prvního balónu a národní celebrita, zůstal onoho lednového dne 1785 ve Francii poraženým. Byl to on, kdo chtěl přeletět jako první – a najednou tu byly ovace pro jiné.

Rozier však nemínil složit ruce do klína. Už měsíce potají připravoval vlastní revoluční balón a byl odhodlán dokázat světu, že on je skutečným mistrem oblohy. Ještě roku 1784 nechal sestrojit unikátní kombinovaný balón typu Rozière, pojmenovaný po sobě. Šlo o odvážný vynález: ke klasickému vodíkovému balónu byla připojena menší horkovzdušná Montgolfiéra.

Dvojitý systém měl umožnit řízeně měnit výšku – ohněm přihřívat vzduch a tím v případě potřeby nabrat výšku, aniž by musel upouštět drahý plyn. Tato kombinace slibovala, že dlouhé lety budou bezpečnější a ovladatelnější. A právě v tom viděl Rozier svoji šanci, jak trumfnout Blancharda.

On sám poletí v opačném směru – z Francie do Anglie – a s pomocí vylepšeného balónu předvede elegantní a bezpečný přelet, zatímco soupeři prý jen stěží unikli smrti.

Po Blanchardově úspěchu vzplála v Rozierovi nová energie. Královská podpora byla jistá – vždyť to byl dvorní letec, „králův oblíbenec“. Jeho partnerem pro chystaný let se stal Pierre Romain, mladý nadšenec do fyziky, který mu pomáhal s konstrukcí. Dlouhé jarní měsíce 1785 však přinášely jedno zklamání: ať se rozletu chystali sebevíc, počasí jim nepřálo.

Několikrát připravili balón, ale vítr nebo technické potíže start odsunuly. V přístavu Boulogne-sur-Mer, odkud chtěli odstartovat, se už posměšně říkalo, že Rozier „nahání vítr“ – a některé hlasy ho dokonce odrazovaly, že po úspěchu Blancharda nemá smysl riskovat život.

Pilâtre de Rozier však nic takového nevnímal. Nepřestal věřit ve svůj osud. Měl pevný plán: překonat kanál a pak se v Anglii hned oženit se svou snoubenkou, půvabnou Angličankou Susan Dyerovou, která ho v Boulogni plná obav vyhlížela. Svatební šaty už visely připravené – stačilo jen přeletět tu úzkou modrou stuhu moře.

Nastalo 15. června 1785, šest měsíců od Blanchardova triumfu. Rozbřesk toho dne byl jasný a bezvětří slibovalo šanci. Pilâtre de Rozier se rozhodl: letí se stůj co stůj. Brzy ráno se na pobřeží u Boulogne shromáždil hlouček přátel, pomocníků i zvídavých diváků. Rozierův elegantní kombinovaný balón se majestátně naplnil a chystal ke vzletu.

Krátce po sedmé hodině ranní se dvojice aeronautů rozloučila se svými blízkými a nastoupila do koše. V poslední chvíli nastal rozruch: jeden místní šlechtic se pokusil vmáčknout do gondoly s nimi, aby se přidal k historickému letu! Rozier ho však rázně vykázal, trval na tom, že „je to příliš nebezpečné“. To byla varovná slova – bohužel prorocká.

V 7:00 byl provaz odříznut a duhově zbarvený balón s emblémy královského liliového znaku se vznesl k obloze. Zástup pod ním tleskal, když stoupal vzhůru, a mnozí věřili, že právě sledují další velké vítězství francouzského génia.

Zpočátku vše probíhalo skvěle. Roziérův balón stoupal rychle a vítr jej hnal směrem k moři – přesně jak piloti chtěli. Ve výšce asi 500 metrů se balón stočil nad moře, ale pak náhle ztratil výšku a vítr ho začal sunout zpět nad francouzskou pevninu.

Pilâtre de Rozier a Pierre Romain vyhodili trochu balastu a přiložili palivo do hořáku Montgolfiéry – jejich stroj znovu nabral výšku. Jenže osud si už chystal tragickou zápletku. Když se balón ocitl asi 5 km od Boulogne, začal v silnějších poryvech zlověstně kolísat.

Náhle jako by nebe rozčíslo hrůzné zaječení: balón se vzňal a explodoval v oblaku kouře! Co přesně se stalo, nikdo dole nevěděl, jen viděli, že se obloha rozzářila plameny a po chvíli se k zemi řítí cáry hořícího plátna.

Balón se zřítil z výšky asi 450 metrů a tvrdě dopadl na pole poblíž vesnice Wimille nedaleko Boulogne. Oba nešťastníci byli na místě mrtví. Svědkové, kteří se k trosek doběhli, našli scény plné hrůzy. Těla obou vzduchoplavců byla zdrcujícím nárazem k nepoznání.

Evropa mezitím s ohromením sledovala první smrtelnou nehodu v dějinách letectví. Nyní přišla krutá připomínka, že vzduchoplavecké dobrodružství je stejně nevyzpytatelné jako živly, s nimiž se potýká. Nadšení veřejnosti vystřídal zármutek – a také jistá dávka strachu.

Král Ludvík XVI. i přesto považoval Pilâtra de Rozier za hrdinu pokroku. Na místě dopadu dal vztyčit kamenný obelisk, který dodnes připomíná první oběti dobývání oblohy. Jeho rodině nechal vyplácet doživotní rentu 2000 livrů a na paměť odvážného průkopníka se hybridní balon dodnes nazývá „Rozière“.

Zdroje:

https://www.history.com/this-day-in-history/january-7/across-the-english-channel-in-a-balloon

https://www.smithsonianmag.com/smart-news/on-this-day-in-1785-two-men-braved-death-when-they-flew-across-the-english-channel-in-a-balloon-180985724/

https://www.historyhit.com/1785-english-channel-balloon-crossing/

https://doverhistorian.com/2013/10/10/jean-pierre-blanchard-and-dr-john-jeffries-the-first-aviators-to-cross-the-english-channel/

https://themutineer.org/the-rise-and-fall-of-jean-pierre-blanchard/

https://www.pbs.org/wgbh/nova/balloon/science/history.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jean-Fran%C3%A7ois_Pil%C3%A2tre_de_Rozier

https://en.wikipedia.org/wiki/Jean-Pierre_Blanchard