Brutální vrah, nebo spiknutí policie, kamuflující její selhání? 30 let za mřížemi a stále bojuje

V červenci téhož roku však Averyho život navždy změnila děsivá událost: nedaleko pláže u Michiganského jezera byla přepadena a znásilněna běžkyně Penny Beerntsenová. Šok přišel o pár dní později, když policie ukázala oběti fotografickou sestavu podezřelých – a ona ukázala na Stevena Averyho.

Avery tvrdil, že je nevinný. Prokazatelně se nacházel přes čtyřicet mil daleko od místa činu a měl silné alibi – dokonce šestnáct svědků dosvědčilo, že byl v tu dobu v obchodě se svou rodinou. Navzdory tomu byl jednadvacetiletý Steven zatčen a brzy stanul před soudem jako obviněný číslo jedna.

Soudní proces byl krátký a jednostranný: vystrašená oběť přesvědčená policií označila Averyho i naživo, forenzní expert předložil chlup nalezený na Averyho oděvu (údajně se shodující s vlasy oběti) a porota neměla pochyb. Verdikt? Vinen ze znásilnění a pokusu o vraždu. Trest? Neúprosný – 32 let vězení. Avery s hrůzou naslouchal rozsudku a stal se dalším mladým mužem, kterého systém poslal za mříže.

Začalo osmnáct let trvající peklo. Avery seděl v cele pro zločin, který od počátku popíral. Vězení jej připravilo o mládí, manželství i kontakt s dětmi. Roky plynuly a zdálo se, že spravedlnost jej zapomněla v dusivé prázdnotě nápravného zařízení. Steven však neústupně bojoval za očištění svého jména – psal dopisy, dovolával se úřadů a doufal v zázrak.

Ten skutečně přišel. V roce 2002 právníci projektu Innocence Project dosáhli provedení testů DNA, které v 80. letech nebyly k dispozici. Výsledek všemi otřásl: biologické stopy z místa činu nepatřily Averymu, nýbrž úplně jinému muži – usvědčenému sexuálnímu predátorovi Gregorymu Allenovi, který se volně pohyboval po okolí.

V září 2003 se dveře věznice konečně otevřely a Steven Avery, tehdy 41letý, vyšel na svobodu jako oficiálně nevinný muž. Tisk si všímal jeho dojemného shledání s rodinou a líčil jeho příběh jako skutečný justiční omyl, který neměl nikdy nastat. Avery se z outsidera přes noc proměnil v symbol boje proti omylům soudního systému.

Wisconsinští zákonodárci na jeho počest dokonce navrhovali reformy, aby se podobná tragédie již neopakovala. Avery žil skromně v přívěsu vedle rodinného vrakoviště aut a snažil se znovu začlenit do života, ale trauma z nespravedlivého věznění bylo obrovské.

Steven však nechtěl jen tichou svobodu – chtěl spravedlnost. Ještě roku 2004 podal proti okresu Manitowoc a šerifovi, který jej kdysi nechal odsoudit, žalobu o astronomických 36 milionů dolarů. Tolik pro něj znamenala téměř dvacetiletá krádež života.

Jeho právníci tvrdili, že vyšetřovatelé v roce 1985 zanedbali důkazy o Allenově vině a ignorovali vše, co Averyho mohlo očistit. Nyní nastal čas vyvodit zodpovědnost. Avery se stal tváří odhodlaného boje proti policejnímu lajdáctví – a možná i záměrné zlovůli. Na obzoru svitla naděje, že za prožité peklo přece jen získá satisfakci a finanční odškodnění, které mu umožní začít znovu.

Nikdo tehdy netušil, že namísto klidného života čeká Averyho další dějství noční můry. Zatímco se vlekl jeho civilní proces a bývalí šerifovi zástupci chodili k výslechům v Averyho kauze, stíny osudu se znovu stahovaly. Steven Avery měl brzy znovu stanout v poutech – tentokrát za mnohem hrůznější čin.

Dne 31. října 2005, na Halloween, zavítala na rodinné vrakoviště Averyových 25letá fotografka Teresa Halbachová. Pracovala pro časopis Auto Trader a přijela nafotit dodávku, kterou Avery prodával. Bylo to poslední místo, kde byla Teresa spatřena živá. Když se večer nevrátila domů a přestala odpovídat na telefon, její blízcí znejistěli. Během pár dnů se z Halbachové stala pohřešovaná osoba a po mladé ženě se rozjelo rozsáhlé pátrání.

To, co se našlo 5. listopadu 2005, šokovalo celé wisconsinské maloměsto i mimo něj: skupina dobrovolníků objevila Teresin tmavozelený terénní vůz ukrytý na Averyho pozemku mezi vraky aut. Okamžitě přivolali policii. Steven Avery, donedávna oslavovaný symbol nespravedlivě odsouzeného, se rázem ocitl v hledáčku policie jako hlavní podezřelý z možného zločinu.

Média přinášela záběry z vrtulníku kroužícího nad rozlehlým šrotištěm a titulky hlásaly: „Zázračně osvobozený vězeň nyní hlavním podezřelým z vraždy!“ Avery vehementně popíral, že by Terese ublížil – tvrdil, že po fotografování odjela, a on o ní nic neví. Jenže důkazy, které začaly vyplouvat na povrch během prohlídky rozlehlého vrakoviště, vyvolávaly hrůzu.

Během několika následujících dnů kriminalisté odkryli mozaiku děsivých nálezů. V ohništi vedle Averyho garáže byly objeveny ohořelé úlomky lidských kostí a zubů – forenzní testy potvrdily, že patří Tereze Halbachové. Nedaleko ležela roztavená elektronika včetně spálených kusů fotografických přístrojů, které si přivezla.

V Averyho garáži zase vyšetřovatelé našli nábojnici – a balistická expertíza ukázala, že na jejím povrchu je Teresina DNA, jako by pocházela ze střely, která prošla jejími ostatky. Nechvalně proslulým se stal objev z 8. listopadu: na podlaze ložnice Stevena Averyho se zničehonic „objevil“ klíč od zapalování Teresina vozu.

Přitom policie pokoj prohledávala opakovaně několik dní a předtím nic nenašla. Klíč našli dva detektivové z šerifova úřadu Manitowoc – stejného úřadu, který Averyho před lety křivě dostal do vězení a proti němuž vedl milionovou žalobu. Jako poslední hřebíček působil nález stop Averyho krve uvnitř Halbachové auta. Zdánlivě jasná situace: krev oběti nikde, krev Averyho v oběťině voze. To nevěstilo pro Stevena nic dobrého.

Policie na Stevena Averyho okamžitě ukázala prstem. Byl zatčen a obviněn z vraždy Teresy Halbachové, únosu, znásilnění a zhanobení jejího těla. Před zraky veřejnosti se tak odehrával neuvěřitelný obrat: muž, který se stal symbolem justičního selhání, byl nyní obžalován z chladnokrevné vraždy. Mnozí se ptali: mohl by někdo, kdo nevinně strávil tolik let za mřížemi, spáchat tak zrůdný čin? Nebo je tu něco, co nevidíme?

Vyšetřovatelé líčili případ jasně: Steven Avery jako poslední viděl Teresu živou a všechny stopy vedly k němu. Pro mnohé byl případ uzavřen dřív, než začal – důkazy přece hovořily za vše. Jenže jakmile se detaily dostaly na veřejnost, začaly se objevovat pochybnosti a konspirační teorie.

A co víc, tyto pochybnosti nezůstávaly jen mezi tichými šepoty. Averyho rodina a později i jeho právníci začali otevřeně tvrdit, že celé obvinění je vykonstruované spiknutí, které má zdiskreditovat Stevena a ochránit pověst (a pokladnu) místní policie.

Podívejme se na inkriminované důkazy zblízka. Teresin automobil na Averyho pozemku – na první pohled usvědčující, ale našli jej civilní dobrovolníci, nikoli policie, a to na rozlehlém šrotišti, kde by ho sám Avery sotva nechal tak ledabyle položený pod větvemi.

Klíč od jejího vozu v Averyho ložnici – ležel na zemi až při sedmém prohledávání, jako by čekal na nalezení. A nalezli jej právě oní dva důstojníci z Manitowoc County, Jim Lenk a Andy Colborn, kteří měli z vyšetřování být pro podjatost vyloučeni.

Pro Averyho obhajobu to byl rudý prapor: proč byl klíč objeven až ve chvíli, kdy u toho byli policisté s možným motivem ho podstrčit? Dále krev Stevena Averyho uvnitř auta: v Averyho starém spisu se našla zkumavka s jeho krví z 90. let, kterou někdo zřejmě otevřel – a obhájci naznačili děsivý scénář, že někdo z policie mohl Averyho krev ze zkumavky nakapat do Halbachové vozu, aby ho usvědčil.

Oficiální laboratoř FBI sice později testovala, zda krev v autě neobsahuje konzervační chemikálie ze skladované krve (výsledek neprokázal žádné), jenže i to se stalo předmětem sporů a nedůvěry.

A nakonec kosti – ohavný důkaz spáleného těla. Ano, většina ostatků ležela na Averyho dvorku v ohništi. Avšak některé fragmenty kostí policie objevila také na vzdálenějším místě – na skládce štěrku poblíž – a co je zvláštní, tyto kosti nebyly řádně zdokumentovány. Koronerka z Manitowoc County dokonce nebyla k nálezu těl vůbec přizvána, údajně kvůli „citlivosti situace“. Proč? ptali se skeptici. Mohlo by to být proto, aby nezávislý odborník neviděl, jak byly důkazy naaranžovány?

Ve vzduchu visela palčivá otázka: Je Steven Avery obětí důmyslné policejní pasti, nebo skutečně vrah, kterého usvědčily vlastní stopy? Místní komunita se rozdělila. Jedni volali po přísném potrestání muže, který zřejmě znovu zabíjel. Druzí, pamětlivi jeho minulého osudu, měli podezření, že se historie možná opakuje a Avery má být potřetí zničen systémem, jen tentokrát ještě drsnějším způsobem. Na odpověď si všichni museli počkat do soudního procesu, který sliboval mimořádně dramatickou podívanou.

Začátkem roku 2007 se případ Stevena Averyho dostal před soud a proměnil se v ostrý souboj obžaloby a obhajoby. Prokurátor okresu Ken Kratz vykreslil Averyho jako predátora, který mladou fotografku vylákal do pasti, znásilnil ji, zavraždil a pokusil se zbavit těla v ohni. Ještě před samotným procesem Kratz šokoval veřejnost morbidní tiskovou konferencí, kde barvitě popsal údajný průběh zločinu: Teresa měla být spoutána na posteli v Averyho ložnici, opakovaně znásilňována, podřezána a nakonec rozřezána a spálena.

Média tenkrát hltala každý detail a titulky křičely o „řezníkovi z Manitowocu“. Ačkoli tyto děsivé obrazy vycházely pouze z výpovědi nezletilého svědka (o něm níže) a u soudu zazněly jen částečně, veřejné mínění se začalo přiklánět k přesvědčení, že Avery je skutečně zrůda, za jakou ho malují.

Obhájci Dean Strang a Jerome Buting však u soudu předložili zcela opačný obraz: Avery je podle nich obětí účelového komplotu. Před porotou vypichovali každou nesrovnalost a záhadu kolem důkazů. Předvolali experty, kteří zpochybňovali forenzní postupy policie, a nepřímo ukazovali prstem na šerifovy detektivy Lenka a Colborna jako na možné strůjce podvržených stop. Porotě dokonce ukázali onu zapečetěnou zkumavku s Averyho krví z roku 1996 s podezřelou dírkou v víčku – dramatický moment, kdy obhajoba naznačila, že pravý vrah mohl nosit policejní odznak.

Dalším zvratem byl nečekaný svědek obžaloby: Brendan Dassey, Averyho teprve 16letý synovec s mentální úrovní dítěte. V březnu 2006 – čtyři měsíce po zmizení Halbachové – Brendan při výslechu bez právníka a bez rodičů přednesl ohromující doznání. Tvrdil, že se strýcem Teresu znásilnil, ubodal a její tělo spálili na zahradě. Tato výpověď, plná morbidních detailů, se stala senzací večerních zpráv.

Jenže u soudu s Averym se situace vyvinula jinak: mladík svou výpověď odvolal s tím, že si vše vymyslel pod nátlakem policie, a odmítl proti strýci svědčit. Dassey tedy na lavici svědků nevystoupil a žalobci jej museli soudit zvlášť. Porotcům však přesto neuniklo, že v pozadí příběhu je údajné spolčení synovce a strýce při zločinu – a ačkoli důkazy tuto verzi plně nepodpořily, stín pochybnosti na Averym ulpěl.

Proces trval pět týdnů a u soudu zaznělo 59 svědeckých výpovědí. Porota vyslechla dvě naprosto protikladné verze: na jedné straně hrůzný příběh vraždy podpořený množstvím nepřímých důkazů, na straně druhé tvrzení o policejní korupci a důkazech tak podezřelých, že snad ani nemohly být náhodné. Verdikt se rodil dramaticky. Po třídenní poradě porota v březnu 2007 rozhodla: Steven Avery je vinen z vraždy prvního stupně a z nedovoleného ozbrojování.

V jednom bodu ho překvapivě osvobodila – nezískali dostatek shody, aby ho odsoudili i za zhanobení těla (možná i proto, že chyběly přímé důkazy, jak a kde byla Teresa zabita). Rozsudek však byl i tak drtivý: doživotní vězení bez možnosti propuštění.

Avery při vynesení trestu stál se slzami v očích a opakoval: „Já to neudělal.“ Jeho starší rodiče v soudní síni ztěžka nesli, že syna, kterého s takovým úsilím dostali po 18 letech ven, teď navždy ztratili. O pár měsíců později byl odsouzen také mladistvý Brendan Dassey, jehož případ proběhl odděleně.

Ačkoli nebyl žádný fyzický důkaz, že by se na vraždě podílel, porota uvěřila části jeho dřívějšího přiznání. Brendan dostal doživotí jako spolupachatel, s možností podmínečného propuštění v roce 2048, kdy mu bude přes padesát let. Tím pro rodinu Averyových padla další rána osudu. Steven i Brendan nastoupili do vězení – strýc a synovec označení za monstrózní vrahy. Zdálo se, že tím by příběh mohl skončit. Jenže opravdové drama teprve mělo nabrat obrátky, tentokrát na celosvětové scéně.

V prosinci 2015 – o osm let později – jméno Stevena Averyho opět zaplnilo titulní stránky, tentokrát však daleko za hranicemi Wisconsinu. Internetový televizní gigant Netflix uvedl strhující desetidílnou dokumentární sérii s výmluvným názvem Making a Murderer (v češtině „Jak vyrobit vraha“), která detailně rozebrala celý Averyho případ.

Autoři dokumentu, filmařky Laura Ricciardiová a Moira Demosová, strávili natáčením celých 10 let a divákům naservírovali příběh tak neuvěřitelný, že by ho stěží vymyslel i hollywoodský scénárista – a naservírovali ho s jasným názorem, že něco je na celém procesu špatně.

Série Making a Murderer diváky šokovala odhalením možných pochybení a manipulací ve vyšetřování. Diváci po celém světě viděli záběry ze soudních síní, policejních výslechů i rozhovorů s Averyho obhájci a rodinou. Postupně před jejich očima vyvstal obraz případu, v němž pravda není ani zdaleka jednoznačná.

Dokument otevřeně naznačoval, že policisté z Manitowocu mohli mít motiv i příležitost Averyho do vraždy namočit. Znovu se probíraly podezřelé důkazy: „zázračně“ nalezený klíč, krev bez stopy konzervantu, ignorované alternativní stopy.

Nechyběly emotivní momenty – záběry zlomených rodičů Stevena Averyho, kteří stále věří v jeho nevinu, i scény s bezmocným Brendanem Dasseyem, na nichž vyšetřovatelé jakoby slovně vedli zmateného chlapce k požadovanému přiznání.

Reakce veřejnosti byla ohromující. Z případu lokálního „vidláka“ se stala celosvětová kauza, kterou na sociálních sítích vášnivě rozebírali miliony lidí. Mnozí diváci po zhlédnutí seriálu zuřili – věřili, že Avery i Dassey jsou nevinní a byli „vyrobeni“ jako vrazi zkorumpovanou policií.

Petice požadující jejich propuštění a potrestání údajných viníků spiknutí získaly statisíce podpisů během několika týdnů. Dokonce i Bílý dům obdržel v lednu 2016 oficiální žádost o prezidentovu milost pro oba muže – na což musel mluvčí prezidenta reagovat vysvětlením, že to nepřísluší federální vládě, jelikož jde o odsouzené na úrovni státu Wisconsin.

Averyho rodinné vrakoviště se stalo ponurou turistickou atrakcí pro zvídavé fanoušky true crime příběhů. A internetová fóra byla plná „detektivů z gauče“, kteří na vlastní pěst analyzovali soudní spisy, videa a důkazy ve snaze odhalit pravdu.

Dokument však také rozpoutal kontroverzi. Zástupci státu Wisconsin, kteří Averyho dostali za mříže, se bránili, že seriál je zaujatý. Bývalý prokurátor Ken Kratz, vykreslený v sérii takřka jako padouch, tvrdil, že tvůrci vynechali klíčové důkazy svědčící o Averyho vině (například, že Avery jednou týral kočku a měl obecně násilnické sklony, či že na jeho pozemku byly nalezeny i další ostatky v sudu).

Jeden z hlavních policistů, Andrew Colborn, dokonce podal na Netflix žalobu za pomluvu – cítil se ukřivděn, že ho seriál vykresluje jako zkorumpovaného poldu, který neváhá podstrčit důkazy. Přestože soud tuto žalobu později zamítl, ostrý spor o interpretaci příběhu pokračoval. Making a Murderer tak rozdělil veřejnost na dvě nesmiřitelné části: jedna věří ve spiknutí a žádá nové prošetření, druhá trvá na tom, že Avery je vrah a dokument z něj neprávem dělá mučedníka.

Dopad dokumentu byl hmatatelný také přímo ve Wisconsinu. Před soudní budovou v Manitowocu se začaly scházet demonstrace Averyho příznivců. Lidé nesli plakáty s nápisy jako „Osvoboďte Stevena“ či „Uvěznili nevinného!“, provolávali hesla a volali po obnově procesu. Pro rodinu Averyových, která se léta cítila být osamocena v boji proti systému, to muselo působit až neskutečně – najednou se jich zastávaly davy cizích lidí přesvědčených o Stevenově nevině. Z klidného okresu Manitowoc se stalo ústřední bojiště diskuse o spravedlnosti v Americe.

Avery sám, zavřený v cele, se stal celebritou poněkud trpkého druhu. Získal si však mocného spojence. Krátce po odvysílání seriálu se mu nabídla na pomoc proslulá chicagská právnička Kathleen Zellnerová, známá tím, že dostala na svobodu už přes tucet omylem odsouzených vězňů. Zellnerová v lednu 2016 přebírá Averyho případ a slibuje, že najde skutečného vraha Teresy Halbachové a očistí jméno svého klienta.

Energická advokátka se okamžitě pouští do práce a stává se novou hvězdou příběhu – fanoušci ji na sociálních sítích oslavují jako neohroženou bojovnici za pravdu. Sama Zellnerová je pravidelně krmí novinkami na Twitteru, kde naznačuje průlomové objevy a píše ostré vzkazy na adresu „skutečných viníků“.

Ještě tentýž rok 2016 přichází první velký obrat v souvisejícím případě Brendana Dasseyho. Federální soudce William Duffin dospěl k závěru, že Brendanova doznání byla získána protiústavně – chlapec podle něj nerozuměl, čeho se vzdává, a policie ho zmanipulovala přísliby shovívavosti. V srpnu 2016 soudce Dasseyho odsouzení zrušil a nařídil jeho propuštění, pokud stát do 90 dní nezahájí nový proces. Fanoušci jásali: zdálo se, že spravedlnost konečně dohání křivdu, alespoň v Brendanově případě.

Jenže wisconsinská prokuratura se odvolala a dokázala Dasseyho propuštění zablokovat. Začala právní bitva, která se táhla další dva roky a držela veřejnost v napětí – dostane se mladík ven, nebo ne? V červnu 2017 odvolací soud ve složení tří soudců potvrdil zrušení Dasseyho rozsudku, čímž mu dal zelenou na svobodu.

Avšak stát Wisconsin si vyžádal přezkum celým panelem soudců a ten nakonec v prosinci 2017 původní rozhodnutí zvrátil: Brendan zůstává ve vězení, jeho přiznání je prý navzdory všemu použitelné. Když Nejvyšší soud USA v roce 2018 odmítl případ projednat, zhasla pro Brendana Dasseyho prakticky poslední naděje na soudní zvrat. Navzdory peticím a dopisům guvernérovi dnes (v roce 2025) sedí za mřížemi a čeká, zda někdy dosáhne milosti.

Mezitím Kathleen Zellnerová soustředila veškeré síly na rozpletení záhady kolem Averyho. V roce 2017 předložila soudu obří, přes tisíc stran dlouhý návrh na obnovu procesu. Tvrdila v něm, že má nové důkazy a expertizy, které vyvracejí oficiální verzi: například forenzní analýzy, jež zpochybňují, že Teresa byla zastřelena v Averyho garáži (neobjevily se tam žádné stopy krve ani mozku, které by při střelbě zblízka musely zůstat).

Dále předložila alternativního podezřelého: Bobby Dassey, Brendanův starší bratr a Averyho synovec, byl jedním z těch, kdo Teresu viděli naposledy – a Zellnerová objevila svědka, který prý viděl Bobbyho v den zmizení tlačit Teresino auto směrem k Averyho pozemku.

Tato výpověď padla jako bomba: pokud je pravdivá, znamenalo by to, že někdo z Averyho blízkých mohl auto na pozemek přivézt, aby vše narafičil na Stevena. Zellnerová také upozornila na ony kosti nalezené mimo Averyho pozemek. Zjistila, že vyšetřovatelé po procesu potají vrátili část sporných kosterních ostatků rodině oběti – čímž je zničili jako možné důkazy – aniž o tom uvědomili obhajobu. Takový krok je podle ní porušením povinnosti uchovávat důkazy a sám o sobě důvodem k obnovení procesu. Zdálo se, že obhajoba má nabito ostrými.

Navzdory zdánlivě silným argumentům však soudy ve Wisconsinu zůstávaly neoblomné. Žádost za žádostí byla zamítána. V říjnu 2017 soudkyně Angela Sutkiewiczová smetla Zellnerové elaborát ze stolu bez jediného dokazovacího slyšení. Podle ní obhajoba nepředložila nic, co by opravňovalo zpochybnit původní rozsudek – žádné z „nových“ tvrzení prý nedává dostatečnou šanci na jiný výsledek u případného nového soudu.

V roce 2019 se na chvíli blýsklo na lepší časy: odvolací soud Zellnerové vyhověl v jedné části a přikázal případ vrátit k nižšímu soudu kvůli přezkoumání oněch kostí z kameňolomu.

Jenže slibované slyšení se nikdy nekonalo – státní zástupci potvrdili, že sporné kostní fragmenty byly již dávno předány rodině Halbachových, a tudíž není co zkoumat. Zellnerová zuřila: tvrdila, že stát záměrně zničil důkaz, který mohl jejího klienta osvobodit. Přesto ani tato výbušná obvinění soudy nepřiměla konat jinak. V roce 2021 wisconsinský nejvyšší soud odmítl Averyho odvolání projednat a tím právně stvrdil dosavadní verdikty.

Kathleen Zellnerová však v boji pokračovala dál a zkoušela, kudy to jen šlo. V srpnu 2022 podala už třetí rozsáhlý návrh na obnovu řízení, v němž předložila nové svědky přímo usvědčující Bobbyho Dasseyho a obvinila prokuraturu z utajení důkazů v rozporu s povinnostmi vůči obhajobě.

Ani to nepomohlo. V roce 2023 zamítl nižší soud i tuto žádost s tím, že nové svědectví je nedůvěryhodné a celé podání prý ani nesplňuje procesní náležitosti. Zellnerová se odvolala – a napětí opět stoupalo: chopí se soud vyšší instance konečně šance případ otevřít?

V lednu 2024 přišla odpověď: odvolací soud zamítl i tuto poslední snahu a konstatoval, že Averyho nové důkazy nejsou přesvědčivé a na nové hlavní líčení to zkrátka nestačí. Kathleen Zellnerová už mohla udělat jediné – obrátit se znovu na nejvyšší soud státu.

Stalo se, ale v květnu 2025 dostal Steven Avery další ránu: Nejvyšší soud Wisconsinu odmítl případ přezkoumat. Pro Averyho to byla známá písnička – stejná instance už jednou jeho odvolání zamítla o deset let dříve.

Zellnerová reagovala bojovně. Vzkázala médiím, že přesně to očekávala, a že teď poprvé hodlá celý případ posunout na federální úroveň. Federální soudy dosud Averyho kauzu neřešily, protože musel vyčerpat všechny možnosti ve státě Wisconsin. Nyní tato chvíle nadešla. „Two things are certain,“ prohlásila právnička, „Steven Avery se nikdy nevzdá dokazování své neviny a náš tým se nikdy nevzdá boje za jeho svobodu.“ Příběh tedy míří do další fáze – a nikdo neumí odhadnout, jak dopadne.

Dnes je Stevenu Averymu 62 let. Za mřížemi strávil dohromady už přes tři desítky let svého života – nejprve 18 let nevinně, nyní dalších 18 jako odsouzený vrah. Neochvějně ale trvá na tom, že Teresu Halbachovou nezabil. V americkém vězeňském systému se stal jedním z nejdiskutovanějších vězňů.

Pro jedny zosobňuje temnou stránku americké justice: buď jako extrémní případ recidivy (nevinně propuštěný se dopustil reálného zločinu), nebo – a tak ho vidí mnozí – jako důkaz, že i po jednom omylu může systém fatálně selhat znovu. Avery má po celém světě tisíce podporovatelů, kteří věří v jeho nevinu a na sociálních sítích sledují každý pohyb v jeho kauze.

Na druhé straně barikády stojí rodina a přátelé Teresy Halbachové, pro něž je dokument i veškeré konspirační teorie jen krutým popíráním bolesti obětí. Teresa by letos oslavila čtyřicítku – to je ten zatraceně smutný fakt, který žádné spekulace nezmění.

Mezitím se tento příběh plný zvratů dočkal i své protiváhy v médiích. V roce 2018 Netflix uvedl pokračování dokumentu, které sledovalo právní bitvy Averyho a Dasseyho v dalších letech a detailně představilo právě práci Kathleen Zellnerové. A v roce 2023 přišla na scénu další dokumentární série s názvem Convicting a Murderer (Usvědčení vraha), tentokrát z produkce jiných tvůrců.

Ti otevřeně kritizovali původní seriál a prezentovali důkazy, jež měly diváky přesvědčit, že Avery je přece jen vinen a stal se neoprávněnou celebritou. I to ukazuje, jak moc tento případ polarizuje názory – pravda jako by měla dvě tváře a záleželo na úhlu pohledu, kterou uvidíte.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Steven_Avery

https://innocenceproject.org/cases/steven-avery/

https://www.britannica.com/biography/Steven-Avery

Making a Murderer – dokumentární seriál, Netflix (2015 a 2018).