Článek
Catherine Zeta-Jones se narodila 25. září 1969 ve městě Swansea ve Walesu v dělnické rodině. Její matka šila boty a otec vlastnil malou továrnu na cukrovinky. Už od raného dětství projevovala velký talent pro tanec a zpěv – ve čtyřech letech začala chodit do taneční školy a na jevišti se cítila jako doma.
Když bylo Catherine patnáct, rodiče vyhráli v loterii značný obnos peněz, což jim umožnilo podpořit dceřiny umělecké ambice. Díky této šťastné náhodě mohla Catherine studovat herectví a tanec a později se přestěhovat do Londýna. Brzy poté opustila školu a přidala se k muzikálovému souboru – nejprve vystupovala v turné muzikálu The Pajama Game, a v pouhých sedmnácti letech už zářila na slavném West Endu v představení 42nd Street.
První chuť slávy
Její průlom přišel na počátku 90. let na britské televizní scéně. V letech 1991–1993 získala Catherine roli půvabné Mariette v populárním seriálu The Darling Buds of May, který ji přes noc proměnil v miláčka britského publika. Ve třiadvaceti letech si mladá herečka začala zvykat na život celebrity – kamkoli šla, provázela ji pozornost médií.
Britský bulvár se zajímal nejen o její herecké úspěchy, ale i o soukromí. Catherine byla v té době spojována s několika známými muži: chodila s moderátorem Johnem Lesliem, zpěvákem Davidem Essexem či frontmanem skupiny Simply Red Mickem Hucknallem.
Její milostný život se probíral na titulních stranách, což pro mladou herečku nebylo snadné. V jednom rozhovoru v polovině 90. let dokonce otevřeně prohlásila: „Piju, nadávám a mám ráda sex,“ čímž šokovala i pobavila veřejnost a dala najevo, že se nenechá jednoduše zaškatulkovat jako nevinná televizní princezna.
Navzdory počátečnímu úspěchu na obrazovce přišly i nelehké chvíle. Catherine se krátce zasnoubila se skotským hercem Angusem Macfadyenem, ale vztah se rozpadl. Ke konci 90. let její kariéra v Británii lehce uvadala a Catherine se začala obávat, že zůstane herečkou jednoho hitu.
Veřejný i mediální zájem kolísal a nabídky zajímavých rolí nepřicházely v takové míře, jak by si přála. Mnoho jiných by se možná smířilo s pomalým vyhasínáním slávy, ale Catherine ne. V nitru byla odhodlaná bojovnice. Rozhodla se opustit bezpečí domácího prostředí a zkusit štěstí za oceánem – v samotném Hollywoodu.
Hollywoodský průlom
Catherine dorazila do Los Angeles se snem, že znovu nastartuje kariéru. Díky svému talentu, tvrdohlavosti i špetce štěstí se brzy prosadila. Legendární režisér Steven Spielberg ji spatřil v televizním (ne ta slavná verze s Di Capriem) filmu Titanic (1996), kde Catherine zaujala natolik, že ji doporučil do připravovaného velkofilmu Zorro: Tajemná tvář.
V roce 1998 pak Catherine zazářila po boku Antonia Banderase a Anthonyho Hopkinse právě ve filmu Zorro: Tajemná tvář – a okamžitě okouzlila Hollywood. Její ztvárnění půvabné Eleny s bojovým duchem jí vyneslo uznání kritiků i srdce diváků po celém světě.
Náhle se z ní stala mezinárodní hvězda. Magazíny velebily její klasickou krásu – časopis People ji například roku 1998 zařadil na první místo žebříčku nejkrásnějších lidí světa. Catherine se však nechtěla spoléhat jen na svůj půvab.
Následovaly filmy, v nichž ukázala hereckou všestrannost: kriminální thriller Past (1999) se Seanem Connerym, horor Zámek hrůzy (1999) či ensemble drama Traffic – Nadvláda gangů (2000), kde ztvárnila ženu drogového bosse. Za roli v Traffic dokonce získala nominaci na Zlatý glóbus, což potvrdilo, že umí víc než jen okouzlovat zjevem.
Na vrcholu nově nabyté slávy čekalo Catherine i osudové setkání. V srpnu 1998 se na filmovém festivalu v Deauville ve Francii poprvé potkala s hollywoodským hercem Michaelem Douglasem. Okolnosti jejich seznámení jsou skoro pohádkové: představil je jeden společný známý – herec Danny DeVito – a jiskra přeskočila navzdory výraznému věkovému rozdílu (Michael je o 25 let starší).
Michael později s úsměvem vzpomínal, že už po pár minutách Catherine sebejistě řekl: „Chci být otcem tvých dětí.“ Ona to tehdy brala jako drzý žert a s noblesou se rozloučila, ale Michael se nevzdal. Posílal jí kytice růží na natáčení a dával najevo, že to myslí vážně.
Romance se rychle rozvinula. Koncem roku 1999 se dvojice zasnoubila a v listopadu 2000 proběhla velkolepá svatba v luxusním hotelu Plaza v New Yorku. Byla to událost roku – na svatbě nechyběly hvězdy jako Tom Hanks, Anthony Hopkins či Brad Pitt. Catherine oblékla pohádkové šaty od návrháře Davida Emanuela a po boku ženicha stál jako svědek Michaelův dospělý syn Cameron.
Novomanželé prodali exkluzivní práva na svatební fotografie časopisu OK! za ohromující sumu (uvádí se okolo 1 milionu liber). Svatbu však poznamenal nepříjemný incident: konkurenční magazín Hello! se pokusil na obřad propašovat fotografa a tajně pořídil několik snímků, které posléze otiskl bez svolení páru.
Catherine se cítila zrazená a „porušená“, jak později vypověděla u soudu – dokonce ji rozplakalo pomyšlení, že někdo z hostů mohl zradit jejich důvěru. Následovala vleklá právní bitva, v níž Zeta-Jones s Douglasem nakonec zvítězili. Soud v roce 2003 uznal, že šlo o nepřípustný zásah do soukromí a porušení tzv. obchodní důvěry, a přiznal páru odškodnění.
Navzdory mediálním dramatům to pro Catherine a Michaela byla doba štěstí. Krátce před svatbou se jim v srpnu 2000 narodil syn Dylan Michael Douglas, a v dubnu 2003 přivítali na svět ještě dceru Carys Zetu Douglas. Catherine si mateřství náramně užívala a rozhodla se neskočit bezhlavě po každé filmové nabídce.
Dokonce se roku 2001 rozhodli odstěhovat z rušného New Yorku na idylický ostrov Bermudy, kde Michaelova matka kdysi vyrůstala. V ústraní tropického ráje chtěli vychovávat děti co nejdále od všudypřítomných paparazziů a společenského shonu. Catherine, sama waleská rodačka milující přírodu, si život na ostrově okamžitě zamilovala – později vzpomínala, že po svatbě jí společenský život v newyorské smetánce připadal „vyčerpávající“ a Bermuda byla oázou klidu, kde mohla chodit nenalíčená na pláž a být prostě mámou.
Život na vrcholu
Ani rodinné štěstí však Catherine neodradilo od pokračování v kariéře – jen ji vedlo k pečlivějšímu výběru rolí. Na počátku nového tisíciletí přišel možná nejzářivější bod její profesionální dráhy. V roce 2002 se Zeta-Jones vrátila ke svým muzikálovým kořenům a přijala roli vražedkyně Velmy Kelly v filmové adaptaci legendárního muzikálu Chicago.
Po boku Renée Zellweger a Richarda Gerea předvedla nejen herecký výkon, ale i brilantní zpěv a tanec. Film se stal hitem a Catherine sklidila ovace kritiků – v roce 2003 si za Chicago odnesla Oscara pro nejlepší herečku ve vedlejší roli.
Na ceremoniálu v Los Angeles tehdy byla v pokročilém těhotenství s dcerou Carys a její radost byla o to dojemnější: na pódium kráčela nastávající matka zářící štěstím a se zlatou soškou v ruce děkovala svému „úžasnému manželovi Michaelovi“ a malému synkovi doma za televizí. V zákulisí pak vtipkovala, že hormony má úplně rozbouřené a musí se štípnout, aby uvěřila, že získala Oscara.
Catherine se tímto výkonem definitivně zařadila mezi hollywoodskou elitu. Následovaly další velkorozpočtové filmy: zahrála si například s Tomem Hanksem v komedii Terminál (2004) od Stevena Spielberga a připojila se ke hvězdnému obsazení sequelu Dannyho parťáci 2 (2004).
Její tvář byla všude, luxusní značky stály frontu na spolupráci a média ji opěvovala jako ztělesnění půvabu starého Hollywoodu. V roce 2010 jí královna Alžběta II. udělila titul komandéra Řádu britského impéria (CBE) za přínos filmu a charitě, což Catherine přijala s pokorou a dojetím – malá holka z Walesu se stala britskou dámou.
Pod povrchem pohádky o hvězdném životě však Catherine cítila i odvrácenou stranu slávy. Snažila se držet si soukromí a zůstat „normální holkou z Mumbles“ (jak často říkala s odkazem na svou rodnou čtvrť).
S rodinou se periodicky vracela do Walesu navštívit příbuzné a nikdy nezapomněla zmínit svou domovinu – milovala připomínat, odkud vzešla, a dokonce se proslýchá, že na večírcích v Hollywoodu neváhala zahrát na piano waleské lidové písničky. To vše bylo součástí její snahy neztratit sama sebe ve víru hollywoodského pozlátka.
Kolem roku 2004 se ale Catherine přesvědčila, že sláva s sebou nese i děsivé stíny. V tom roce vyšel najevo případ, který otřásl jejím pocitem bezpečí. Jistá žena jménem Dawnette Knight, posedlá Michaelem Douglasem, začala Catherine soustavně pronásledovat a vyhrožovat jí smrtí.
Stalkerka jí posílala děsivé dopisy, v nichž líčila zvrácené fantazie o Catherineině vraždě – zmiňovala například osud zavražděné herečky Sharon Tate či atentát na Johna Lennona. Zeta-Jones byla zděšená a psychicky na dně. Knight byla nakonec odsouzena k několika letům vězení za stalking, ale pocit ohrožení a narušení soukromí u Catherine přetrvával.
Tento incident Catherine velmi zranil. Navíc média opět bezohledně pronikla do jejích soukromých momentů – bulvár bedlivě sledoval každý její krok. S odstupem doby herečka přiznala, že už v té době trpěla úzkostmi.
Boj s vnitřními démony
Přelom desetiletí přinesl Catherine další dramatické zkoušky – tentokrát v podobě těžkostí, které se nedaly řešit soudem ani slávou. V roce 2010 byl Michaelu Douglasovi diagnostikován karcinom jazyka (původně veřejnosti oznámili, že jde o rakovinu hrdla). Začal tím náročný boj o život, který rodinu semkl, ale také vystavil obrovskému tlaku.
Catherine stála po manželově boku během intenzivní léčby – Michael podstupoval ozařování a chemoterapie, hubnul a slábl před očima. Pro Catherine, která jej znala jako energického a silného muže, bylo nejtěžší sledovat, jak ho nemoc vysiluje.
V soukromí přiznávala, že ji trápí strach a bezmoc. Snažila se kvůli dětem udržet optimismus, ale v nitru se jí hromadil stres. Když Michael prohlásil „Porazím to“, chtěla tomu věřit – a skutečně, koncem roku 2010 léčba zabrala a rakovina ustoupila.
Jenže vyčerpávající rok si na Catherine vybral daň. Krátce po manželově zotavení se u ní samé projevily závažné psychické problémy. Dlouhodobý stres a starosti u ní rozkolísaly nálady natolik, že vyhledala odbornou pomoc.
V dubnu 2011 Catherine statečně oznámila světu, že strávila několik dní na psychiatrické klinice v Connecticutu, kde se léčila s bipolární poruchou II. typu (typ bipolární afektivní poruchy, pro nějž jsou typické spíše periodické deprese a mírnější „hypomanické“ fáze). Tato zpráva šokovala veřejnost – obraz vždy usměvavé a dokonalé filmové divy najednou doplnilo přiznání k duševní nemoci.
Sama Catherine k tomu uvedla, že se dlouho zdráhala zveřejňovat své problémy, protože je od přírody hrdá a soukromá. Ale uvědomila si, že pokud její příběh pomůže jedinému člověku nebát se vyhledat pomoc, pak to stojí za to. „Nejsem ten typ, co by vykřikoval své osobní trable ze střech, ale když moje bipolární porucha vyšla najevo, doufala jsem, že ostatní pacienti uvidí, že se to dá zvládnout,“ řekla v jednom rozhovoru. Po krátké hospitalizaci se cítila lépe a s úsměvem vzkázala fanouškům, že se těší zpátky do práce.
Jenže uzdravení duše nebývá přímá cesta. V průběhu dalších let Catherine zažila výkyvy a v dubnu 2013 se rozhodla podstoupit další léčebný pobyt, aby si upevnila duševní rovnováhu. Tehdy už byla v médiích její diagnóza známá a opět se o ní psalo s respektem – dokonce se objevovaly titulky o její „statečnosti“ a o tom, že i hollywoodská královna může mít své démony.
Catherine to nepopírala: přiznávala, že musí o svůj duševní stav pečovat stejně jako o tělo. Otevřeně mluvila o depresích a úzkostech, které ji dokázaly paralyzovat, a jak se učí s nimi žít. Její upřímnost pomohla mnoha lidem a zároveň jí samotné přinesla určitý klid – už nemusela nic skrývat.
Návrat ke slávě a manželská krize
Když děti trochu odrostly, začala Catherine opět pošilhávat po práci. Po letech života částečně v ústraní (rodina se mezitím v roce 2009 vrátila z Bermud zpět do Spojených států a usadila se střídavě v New Yorku a na venkovském sídle u Bedfordu) v sobě znovu zažehla tvůrčí jiskru.
V roce 2009 se triumfálně vrátila na divadelní prkna – na Broadwayi ztvárnila hlavní roli v muzikálu A Little Night Music od Stephena Sondheima. Kritiky byly zpočátku smíšené, ale diváci Catherine milovali a ona sama si tuto zkušenost užila naplno. V červnu 2010 za svůj výkon získala Tony Award za nejlepší ženský herecký výkon v muzikálu, čímž rozšířila svou sbírku významných cen.
Po této divadelní vzpruze se Catherine postupně vrátila i k filmování. Objevila se v hudební komedii Rock of Ages(2012), v akčním filmu Red 2 (2013) a v psychologickém thrilleru Vedlejší účinky (2013) režiséra Stevena Soderbergha, kde si zahrála rafinovanou psychiatričku.
Rok 2013 však přinesl další zkoušku, tentokrát pro její manželství. Dlouhodobý stres z Michaelova boje s rakovinou a Catherineiny vlastní psychické obtíže vytvořily mezi manžely napětí. V srpnu 2013 tisk oznámil, že Catherine Zeta-Jones a Michael Douglas se rozhodli od sebe na čas odejít.
Po téměř třinácti letech manželství si pár vzal pauzu, aby „zvážil a zapracoval na svém vztahu“, jak tehdy uváděl mluvčí rodiny. Bylo to obtížné období – bulvární fotografové najednou zachycovali Michaela samotného na akcích a spekulovalo se, zda je jejich lásce konec.
Oba se však k situaci stavěli diskrétně a s nadějí. Ještě v září téhož roku Michael veřejně prohlásil, že „pracují na tom, aby vše urovnali“ a vyjádřil optimismus, že to zvládnou. Odcestoval dokonce znovu do Deauville, kde kdysi Catherine poznal, jako by symbolicky chtěl začít znovu od začátku. A opravdu – začátkem roku 2014 byli manželé spatřeni opět pospolu, ruku v ruce na veřejných akcích v New Yorku.
Navzdory všemu se Catherine nikdy úplně neodtrhla od svých kořenů. I když žije střídavě v luxusních rezidencích v New Yorku, Kanadě či na Mallorce, v srdci zůstává „holkou z Walesu“. Když v roce 2019 převzala Čestné občanství města Swansea, byla dojatá a prohlásila, že z všech ocenění, která kdy dostala, je tohle pro ni nejcennější, protože rodiště je jen jedno.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Catherine_Zeta-Jones
https://www.theguardian.com/film/2011/apr/14/catherine-zeta-jones-bipolar-courage
https://www.independent.co.uk/news/people/profiles/catherine-zetajones-darling-bud-with-a-steely-core-2268655.html
https://www.theguardian.com/media/2003/apr/11/pressandpublishing.film
https://people.com/movies/michael-douglas-catherine-zeta-jones-relationship-timeline/
https://people.com/movies/catherine-zeta-jones-devastated-by-sexual-misconduct-claims-against-michael-douglas/
https://www.hellomagazine.com/homes/851203/catherine-zeta-jones-left-behind-existing-new-york-raise-two-children/
https://www.biography.com/actors/catherine-zeta-jones
https://www.stylist.co.uk/people/catherine-zeta-jones-sorry-humble-success-successful-women-actor-actress-confidence/212469
