Článek
Je brzké ráno 8. června 1954 a do ticha domku ve městě Wilmslow se line nasládlý pach. Hospodyně, která toho dne vstupuje do domu Alana Turinga, znejistí hned ve dveřích. Vystoupá po schodech nahoru, kde v ložnici objeví nehybné tělo 41letého muže. Na nočním stolku vedle postele leží nakousnuté jablko – tichý svědek toho co udělal.
Jak se stalo, že takto končí život jednoho z největších mozků 20. století? Muže, který v tichosti pomohl porazit nacistickou říši a zachránil nespočet lidských životů, jen aby byl záhy vlastní zemí sražen na kolena? Odpověď leží o dva roky dříve, v jedné obyčejné policejní stanici.
Leden 1952, Manchester. Alan Turing zrovna zjistil, že se do jeho domu vloupal zloděj. Okno v přízemí je roztříštěné a po podlaze se válejí rozházené papíry. Nejde o velkou škodu; mnohem víc mrazí pocit narušení soukromí. Alan neváhá a oznamuje vloupání policii – netuší, že tím právě spustil svůj pád.
Policisté přijíždějí vyšetřit drobnou krádež a Turing jim svěří své podezření: pachatelem by mohl být známý jeho přítele, 19letého mladíka jménem Arnold Murray. Tahle jediná věta se mu stane osudnou. Homosexualita je totiž v Británii roku 1952 trestným činem.
dům ve kterém bydlel a kde došlo ke vloupání
Zanedlouho policie odkládá případ vloupání stranou a místo toho začne vyšetřovat samotného Turinga. Je obviněn za „gross indecency“ – neboli „hrubou neslušnost“, jak zněl tehdejší právní eufemismus pro sexuální vztah mezi muži. Turing i mladý Murray jsou zatčeni a čekají na soud.
V březnu 1952 stanul Alan Turing před soudním tribunálem. Nesnaží se zapírat; naopak s chladnou upřímností přizná svou homosexuální orientaci i intimní poměr s Murrayem. Soud uzná oba muže vinnými z porušení zákona. Alana – válečného hrdinu ověnčeného mimořádnými zásluhami – teď britská justice náhle vidí jen jako zločince.
Čeká ho krutý ortel: může si vybrat, buď půjde do vězení, anebo podstoupí takzvanou léčbu ženskými hormony, tedy chemickou kastraci. Turing volí „léčbu“. Ještě než padne rozsudek, jako by tušil, co přijde. „Nepochybně z toho všeho vyváznu jako jiný člověk, ale jaký, to sám ještě netuším,“ píše s trpkou ironií příteli v dopise.
Následuje rok ponižujících procedur. Alan dochází na injekce estrogenových hormonů, které mu mají potlačit libido a „vyléčit“ jeho nezákonnou náklonnost Tato takzvaná terapie brzy zanechává devastující následky. Alan, kdysi atletický a činorodý muž, pozoruje s hrůzou proměnu vlastního těla: ztrácí sexuální potenci a na hrudi mu pod kůží bolestivě raší měkká prsa.
Emoční výkyvy, deprese a apatie ho pozvolna odtrhávají od světa. Úřady jej navíc označí za bezpečnostní riziko – tím spíš, že během války pracoval na přísně tajných projektech. Okamžitě přichází o svou prověrku a má zakázáno nadále působit v oblasti kryptografie, kde tolik prokázal vlasti služby. Z geniálního vědce se stává zlomený stín sebe samého, odsunutý na okraj.
Od odsouzení uplynuly něco přes dva roky. Jaro 1954. Alan Turing žije tiše ve svém domě v Cheshiru, daleko od záře reflektorů, které by si byl zasloužil. Je mu 41 let. Každý všední den dochází na univerzitu, kde se věnuje teoretické biologii – snaží se zahnat prázdnotu výzkumem matematických vzorců v přírodě.
jeho socha v Manchesteru, v ruce drží jablko
Večer se domů vrací osamělý. Před spaním si často dává jablko; je to takový jeho zvyk, malá každodenní tečka. Tíha prožitého ponížení na něj ale doráží čím dál víc. Dva roky života v nuceném celibátu, s chemicky zmrzačeným tělem a bez smysluplné práce – to je realita, kterou už nehodlá dál snášet.
1. června 1954 nastane noc, kdy se Alan rozhodne skoncovat se svým trápením. V podvečer nachystá na noční stolek jablko napuštěné kyanidem – smrtící jed, jenž ho má navždy uspát. Možná mu přitom hlavou probleskne obraz z jeho oblíbené pohádky o Sněhurce – o princezně, která upadne do hlubokého spánku poté, co se zakousne do otráveného jablka, a probudí ji teprve polibek z pravé lásky. Jenže Alan ví, že pro něj žádná zázračná záchrana nepřijde. Ukousne pár soust a kyanid tiše zastaví jeho dech.
Ráno 8. června nachází hospodyně už jen bezvládné tělo na posteli a vedle něj ohryzek jablka. Británie přišla o jednoho ze svých největších géniů – ne rukou nepřátel, ale vlastní krutostí.
Trvá více než půl století, než se oficiální místa odhodlají přiznat, jak obrovské bezpráví se na Alanu Turingovi stalo. V roce 2009 se britský premiér veřejně omluví za „otřesný způsob, jakým s ním bylo zacházeno“ a královna Alžběta II. vydá roku 2013 symbolickou posmrtnou milost. To vše ale přichází pozdě.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Alan_Turing
https://www.erskine.org.uk/news/the-story-behind-the-alan-turing-law
https://www.theatlantic.com/technology/archive/2013/12/alan-turings-body/282641/
https://lettersofnote.com/2012/06/23/yours-in-distress-alan/
