Článek
Joseph Wiseman strávil na plátně v roli doktora No jen necelých dvacet minut, přesto ho tahle postava proslavila po celém světě. V bílém saku a s kovovými protézami místo rukou se stal prvním filmovým protivníkem Jamese Bonda. Uhrančivý hlas, ledový klid a chladnokrevné dialogy se Seanem Connerym zajistily, že padouch z jamajského ostrova zůstal jedním z nejzapamatovatelnějších bondovských záporáků.
Wiseman sám však význam téhle role zpočátku neodhadl – a nikdy si ji nezamiloval. „Neměl jsem ponětí, do čeho jdu. Myslel jsem, že to bude jen nějaká béčková detektivka jako Charlie Chan,“ řekl po letech v rozhovoru, když vzpomínal na natáčení první bondovky.
O tom, jak nečekaně slavná se filmová série stane, pochyboval nejen on: původně uvažovaný představitel role Noël Coward roli odmítl s telegramem ve znění: „Doctor No? No. No. No.“ Wiseman tak přijal úlohu po slavném krajanovi spíše náhodou. Netušil, že právě tímto krokem se jeho jméno navždy spojí s filmovým doktorem zločinu – mnohem víc, než by si sám přál.
Broadway místo práva
Wiseman se nenarodil jako filmový padouch. Přišel na svět 15. května 1918 v kanadském Montrealu do ortodoxní židovské rodiny. Jeho rodiče se brzy přestěhovali do New Yorku a představovali si pro syna seriózní dráhu. „Otec chtěl, abych byl třeba právník,“ vzpomínal herec. Jenže mladého Josepha to táhlo na jeviště. Už v 16 letech začal vystupovat v ochotnickém divadle a přes léto objížděl venkovská představení.
Navzdory pochybám rodiny se herectví nevzdal – byť, jak sám s ironickým úsměvem dodával, „domů jsem místo diplomu přinesl akorát nezaměstnanost.“ V roce 1938, ještě ani ne dvacetiletý, se odhodlal zkusit štěstí na Broadwayi. Dostal malou roli vojáka v historické hře Abe Lincoln in Illinois vedle hvězdy Raymonda Masseyho.
Krůček po krůčku si mladý Kanaďan budoval pověst talentovaného charakterního herce. V první polovině 40. let hrál v řadě dramatických her – vystoupil v inscenacích podle her Maxwella Andersona i Williama Shakespeara, po boku hereckých osobností jako Ingrid Bergmanová či Katharine Cornellová.
Průlom přišel v roce 1949. Režisér Sidney Kingsley obsadil jednatřicetiletého Wisemana do nové divadelní hry Detektivní příběh (Detective Story) v Broadway Theatre. Herec dostal part drobného zlodějíčka, který se ocitne na policejní stanici vedle skutečných zločinců – a roste v něm hysterie, když jej přísný detektiv drsně vyslýchá.
Wiseman na jevišti řádil v nápadně pruhovaném saku, křičel a svíjel se tak přesvědčivě, že na sebe strhával pozornost v každé scéně. Kritiky zaujalo, jak se z vysokého štíhlého muže s jemnými rysy dokáže vmžiku stát nervózní, groteskní kreatura.
Rázem se z něj stal vyhledávaný představitel výstředních nebo hrozivých typů. Jeden kritik dokonce Wisemana překřtil na „nejstrašidelnějšího herce amerického divadla“ – tak silně na diváky působily jeho záporné role.
Divadelní úspěch otevřel Wisemanovi dveře také do Hollywoodu. Slavný režisér William Wyler se rozhodl zfilmovat Detektivní příběh s Kirkem Douglasem v hlavní roli a Wisemana si vyžádal i do filmové adaptace. Herec tak v roce 1951 před kamerou zopakoval svou kreaci směšného zlodějíčka a podle dobových recenzí se držel stejné neurvalé energie jako na divadle.
Netrvalo dlouho a charismatického Wisemana si všimli i další tvůrci. V mexické revoluční fresce Viva Zapata! (1952) sehrál úlisného novináře, který zaprodá vůdce povstalců v podání Marlona Branda. V náboženském velkofilmu Stříbrný pohár (1954) zase ztělesnil mocichtivého kněze a své zlověstné kouzlo uplatnil i o rok později ve Ztraceném synovi (1955) jako prohnaný žebrák.
Už tehdy se zdálo, že se Wiseman specializuje na padouchy a podivíny. Přesto v sobě nezapřel ani široký herecký záběr: dál hrál divadlo a na jevišti dokázal totéž co před kamerou – každou chvíli úplně jinou postavu. Na Broadwayi sklízel uznání například jako ničemný Edmund v Králi Learovi či jako fanatický inkvizitor v dramatu Skřivánek (1955) po boku Julie Harrisové.
Doktor No a nechtěná sláva
Na přelomu 50. a 60. let byl Joseph Wiseman respektovaný divadelní herec s několika výraznými filmovými rolemi. Když ho v roce 1962 producenti Albert Broccoli a Harry Saltzman oslovili, aby ztvárnil hlavního padoucha v nové akční podívané podle románu Iana Fleminga, neváhal – herectví byl koneckonců jeho živobytím. Nic velkého si od projektu ale nesliboval.
Bondovka Dr. No se natáčela skromně, s rozpočtem výrazně menším než konkurenční hollywoodské filmy té doby. Wisemanovi bylo čtyřicet čtyři let a hrál už ledacos, proto úlohu exotického vědce se zálibou v odpálení atomové bomby bral spíš jako další z řady zakázek.
Sám Fleming prý svůj román nepovažoval za nejpovedenější a produkce řešila obsazení padoucha na poslední chvíli – po odmítnutí Noëla Cowarda přešla volba právě na Wisemana, který navíc typově odpovídal představě o kultivovaném, leč nebezpečném protivníkovi agenta 007. Herec odjel na natáčení na Jamajku a do britských studií připraven opět oživit na plátně další zločinnou postavu.
V kostýmu neúprosného Dr. Julia No působil přesvědčivě: chladným tónem vysvětloval zajatému Bondovi své plány, mechanickýma kovovýma rukama drtil vše, co mu přišlo do cesty, a v závěru se s agentem utopil v přehřátém reaktoru. Pro Wisemana to byla řemeslně odvedená práce – netušil, že film Dr. No právě startuje jednu z nejúspěšnějších sérií v dějinách popkultury.
Premiéra Dr. No na podzim 1962 v Londýně vyvolala senzaci a Bond se záhy stal celosvětovým fenoménem. Wisemanovo jméno se ocitlo ve všech novinách vedle Seana Conneryho a Ursuly Andressové. Jenže zatímco pro diváky ztělesnil charismatického superpadoucha, on sám zůstával k bondovce kritický.
„Nevyhledávám detektivky a thrillery, nic mi to neříká. Neměl jsem tušení, že z toho bude takový úspěch,“ prohlásil otevřeně v jednom z mála rozhovorů, kde o Bondovi později mluvil. S odstupem let ho dokonce mrzelo, že právě tahle role předčí všechno ostatní, co kdy udělal. Podle jeho dcery Marthy Graham Wisemanové choval otec k bondovskému fenoménu odpor.
Nelíbilo se mu, že navždy zůstane v paměti veřejnosti hlavně jako „Doktor No“ – postava, která byla z jeho pohledu laciná a plochá, byť obalená exotikou. Na rozdíl od mnoha svých hereckých kolegů se Wiseman nikdy neúčastnil setkání fanoušků ani dalšího přiživování bondovské legendy. Rolí padoucha si odbyl a navázal tam, kde se cítil nejlépe: u charakterní herecké práce, ať už před kamerou, nebo na divadelním jevišti.
Zpátky ve své roli
Po filmu Dr. No si Wiseman dal od stříbrného plátna na několik let pauzu a vrátil se k divadlu. Na Broadwayi se v roce 1964 objevil v nové hře Arthura Millera Incident ve Vichy jako francouzský Žid zatčený nacisty. V londýnském West Endu a brzy poté i na Broadwayi slavil úspěch s monodramatem In the Matter of J. Robert Oppenheimer, kde v titulní roli vědce stíhaného výčitkami svědomí podal jeden ze svých životních výkonů – získal za něj Obie Award i prestižní cenu Drama Desk.
V té době se sice mohl svézt na popularitě bondovek, on však dal přednost náročným dramatům s politickým přesahem. Před filmovou kameru se vrátil až koncem 60. let, tentokrát už jako proslulý herec z „bondovské“ reklamy. V roce 1968 ztvárnil postaršího majitele burleskního divadla ve filmu The Night They Raided Minsky’s, kde s pochopením i despektem sleduje, jak se jeho syn na jevišti pokouší zavádět odvážné striptýzové prvky.
Téhož roku si ve filmu Bye Bye Braverman zahrál pedantského intelektuála cestujícího na pohřeb přítele; jeho cynicky znechucený výraz tam prý kradl scénu za scénou.
V následujících letech se Wiseman objevil v řadě dalších filmů a seriálů, a to v úlohách plně odlišných: hrál nelítostné italské mafiány ve snímcích Stiletto (1969) a The Valachi Papers (1972), přísného Rabbiho ve filmu Zalmen or The Madness of God (1975), ale i mravokárného strýce v kanadském dramatu Učedník Duddyho Kravitze (1974), kde mentoruje svého ctižádostivého synovce (v podání mladého Richarda Dreyfusse).
Ve filmu a televizi strávil Wiseman nakonec dalších čtyřicet let. Často ho obsazovali do temných nebo excentrických rolí, ale sám tvrdil, že se necítí být zaškatulkovaný. Hrál prostě to, co přišlo. Během 70. a 80. let se mihl ve slavných kriminálních seriálech Právo v L.A., Tajný agent nebo Příběhy ze záhrobí. V americkém televizním seriálu Crime Story (1986–88) dokonce dostal významnou úlohu mafiánského šéfa Mannyho Weisborda, jemuž propůjčil tolik démonické autority, že patřil k nejobávanějším televizním padouchům své doby.
Newyorčané ho ovšem ve stejné době mohli vídat v úplně jiném světle: Wiseman se tehdy začal věnovat také uvádění literárních večerů. Se svou charismatickou dikcí rád předčítal klasické povídky v jidiš a zasazoval se o propagaci židovské kultury. Svůj herecký dar tak dokázal uplatnit s podobnou intenzitou na prknech malých sálů stejně jako před kamerami velkých produkcí.
Poslední opona
Wiseman zůstal aktivní až do vysokého věku. V roce 2001 se jako třiaosmdesátiletý veterán vrátil ještě jednou na broadwayské jeviště v představení Judgment at Nuremberg – soudním dramatu podle skutečných procesů s nacistickými zločinci. Zahrál si tam roli svědka obžaloby a svou účast tehdy komentoval slovy, která dobře vystihují jeho celoživotní zaujetí divadlem: „Pozorovat na jevišti život je pro mě naprosto fascinující. Herectví možná začíná jako touha po pozornosti, ale doufám, že časem se z toho stane něco víc.“
V osobním životě si Wiseman příliš publicity nepřál. Jeho první manželství s Nell Kinardovou, uzavřené krátce po válce, skončilo rozvodem – z tohoto svazku pochází dcera Martha. Druhou ženou Wisemana se stala významná tanečnice a choreografka Pearl Langová, dlouholetá členka souboru Marthy Grahamové. Byli partnery v soukromí i v tiché službě umění: zatímco Wiseman miloval divadlo, Pearl proslula jako průkopnice moderního tance a pedagožka.
Jejich soužití trvalo přes čtyři desetiletí až do konce života. V únoru 2009 Pearl zemřela ve věku 87 let. Wiseman, kterého v posledních letech trápily zdravotní komplikace v důsledku prodělané aneuryzmy, ji už o moc nepřežil. Odešel téhož roku – zemřel 19. října 2009 ve svém bytě na Manhattanu, ve věku 91 let.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Joseph_Wiseman
https://www.theguardian.com/film/2009/oct/20/joseph-wiseman-obituary
https://www.washingtonpost.com/archive/local/2009/10/21/accomplished-broadway-actor-immortalized-bonds-dr-no/f50237d0-e95e-4c54-8567-1a349a436acb/
https://www.latimes.com/local/obituaries/la-me-joseph-wiseman21-2009oct21-story.html
https://www.independent.co.uk/news/obituaries/joseph-wiseman-actor-of-stage-and-screen-who-played-the-title-role-in-the-1962-james-bond-movie-dr-no-1810038.html
https://www.007.com/focus-week-dr-no-2/
https://www.ibdb.com/broadway-cast-staff/joseph-wiseman-74533
https://playbill.com/person/joseph-wiseman-vault-0000114500
https://www.theatermania.com/news/stage-and-screen-star-joseph-wiseman-dies-at-91_22238/
https://www.cbsnews.com/news/actor-who-played-bond-foe-dr-no-dies/
https://www.telegraph.co.uk/culture/film/film-news/6396275/Joseph-Wiseman-Bond-villain-who-played-Dr-No-dies.html
