Článek
Erwin je malé železniční městečko v horách východního Tennessee, kde se pěstují jablka a řeka Nolichucky protéká jednou z nejhlubších soutěsek na východě Ameriky. Ve světě ho ale lidé znají kvůli jedinému odpoledni z 13. září 1916. V Evropě tehdy zuřila válka a o dva dny později poprvé v dějinách vyjely na bojiště na Sommě tanky. Amerika do války ještě nevstoupila a v Erwinu se toho dne sešly tisíce lidí, aby se podívaly, jak železničáři věší slona.
O tři palce vyšší než Jumbo
Cirkus Sparks World Famous Shows vedl Charlie Sparks, muž s neobyčejným životem. Narodil se anglickým varietním umělcům a v osmi letech už bubnoval v kočovné kapele a step tančil tak, že vyhrával soutěže. Když mu umřel otec, zpíval na ulicích, aby uživil matku. Ta pak onemocněla tuberkulózou a svěřila syna artistovi Johnu Weismanovi, se kterým se spřátelili na štaci v Utahu. Weisman chlapce adoptoval a z nějakého důvodu si změnil příjmení na Sparks, snad proto, že znělo víc cirkusově. Založil malý kočovný cirkus s koňmi a vozy a o mnoho let později zemřel na infekci po kousnutí lvího mláděte ve své vlastní zoo.
V roce 1896 koupili Sparksovi první divoké zvíře, čtyřletou asijskou slonici, které tehdy bylo asi sto dvacet centimetrů. Kde ji chytili a jak se dostala přes oceán, se nedochovalo. Pojmenovali ji Mary a rostla spolu s cirkusem. V roce 1905 už cirkus jezdil vlastním železničním vagonem a v roce 1916 jich měl patnáct, s klauny, akrobaty, lvy a pěti slonicemi. Charlie se oženil s Addie, která v cirkusu vařila a léčila zvířata, a dětí neměli. Podle lidí, kteří je znali, byla Mary dítětem, které nikdy neměli. Ošetřovatelé měli přísný příkaz zacházet se zvířaty jemně a cirkus se chlubil, že je „stoprocentně nedělní“, tedy slušný a bez šizení zákazníků.
Mary se mezitím stala hvězdou. Plakáty ji vychvalovaly jako „největší žijící suchozemské zvíře na Zemi“, které váží přes pět tun, tedy asi jako pět osobních aut, a je o tři palce vyšší než Jumbo, slavný slon cirkusu Barnum a Bailey, po kterém se dodnes říká všemu obřímu. Prý dokázala zahrát pětadvacet melodií na trubky a ani jednou se nesplést, a v baseballovém čísle nadhazovala a odpalovala tak dobře, že podle plakátů „ohromila miliony diváků v New Yorku“. Její cenu odhadovali na osm až dvacet tisíc dolarů, v dnešních penězích na miliony korun. Pro farmáře z hor, kteří nikdy neviděli větší zvíře než koně, byla hlavním důvodem, proč si koupit lístek. Sparksovi přitom bojovali o diváky s mnohem většími cirkusy, a tak svou trasu tajili, v odborných časopisech skoro neinzerovali a plakáty nechávali vylepit teprve pár dní před příjezdem.
Vrátný z hotelu Riverside
V pondělí 11. září 1916 zastavil cirkus v hornickém městečku St. Paul ve Virginii. Hlavní cvičitel slonů během léta odešel a jeho nástupce Paul Jacoby potřeboval pomocníka, který by slony napájel a chystal na přehlídky. Přihlásil se Walter Eldridge, kterému podle zrzavých vlasů říkali Red. Plakát cirkusu prý zahlédl ráno v den příjezdu. Pracoval jako uklízeč v místním hotelu Riverside a se slony neměl žádnou zkušenost, ale Jacoby ho vzal. Poučil ho jen, ať Mary bodcem jen jemně pobízí a nikdy ji nedráždí.
O Eldridgeovi se dodnes ví překvapivě málo. Badatelka Ruth Pieperová, která v Erwinu léta dohledávala historii cirkusu, nezjistila ani to, kolik mu bylo. Odhady se pohybují od třiadvaceti do osmatřiceti let. V St. Paul neměl žádnou rodinu a jeho úmrtní list neuvádí jména rodičů ani místo narození. Jediná stopa vedla do Indiany a skončila naprázdno. Muž, kvůli kterému se o jednom malém městě v Tennessee mluví už sto let, zůstal bez minulosti. Dal výpověď v hotelu a s cirkusem odjel dál na jih.
Ve středu 12. září hrál cirkus v Kingsportu, rychle rostoucím městě kolem nové železnice. Ulice byly rozbahněné, dělníci bydleli ve stanech uprostřed města a ten den se tam navíc konala první okresní výstava. Mezi odpoledním a večerním představením vedli ošetřovatelé slony napojit. Eldridge seděl Mary za krkem a jel v čele průvodu, jak byli zvyklí. U cesty ležela slupka od melounu. Mary se pro ni natáhla chobotem a Eldridge ji podle svědků udeřil hákem za ucho. Slonice ho popadla chobotem, mrštila jím o stánek s limonádou a šlápla mu na hlavu.
Dobový tisk se předháněl v líčení. Deník Johnson City Staff druhý den napsal, že ho zvedla „deset stop do vzduchu“, mrštila jím o zem a „se vší silou své zvířecí zuřivosti mu prý zabořila obrovské kly skrz tělo“. Asijské slonice ale kly nemají. Podle většiny svědků se Mary hned potom uklidnila a nikoho dalšího nenapadla. Lidé kolem ale začali křičet a pak skandovat: „Zabte toho slona! Zabijme ho!“
Slonice ve vazbě
Kovář Hench Cox vyběhl z dílny s revolverem a vystřelil do Mary pět ran. Kulky jí silnou kůži neprorazily a ona se podle svědků ani nepohnula. Charlie Sparks k ní přiběhl, objal ji kolem chobotu a uklidnil. Teprve potom uviděl, co zbylo z Eldridge. Starosta a šerif pak slonici formálně „zatkli“ a uvázali ji u okresní věznice, kam se na ni chodili dívat zvědavci.
Zpráva se rozletěla po celém východním Tennessee a s každým vyprávěním rostla. Noviny jí přezdívaly Vražedná Mary a psaly, že už předtím zabila čtyři, pak osm lidí, list Johnson City Comet napsal, že osmnáct. Starosta Johnson City, kam měl cirkus pokračovat, prohlásil, že s Mary do města nesmí, a další města se chystala k témuž. Po kraji se šuškalo, že se do Kingsportu chystá rozzuřený dav se starým dělem z občanské války. Dřív „zlobivé“ slony v cirkusech potichu přejmenovali a prodali jinam. Tentokrát o Mary psaly všechny noviny v okolí.
Charlie a Addie se rozhodovali v noci. O osm let později to Charlie vysvětlil v rozhovoru: „Lidský život na svědomí mít nechci. Když se zraní někdo z branže, je to naše věc. Ale když jde o člověka zvenku, to je něco jiného.“ Zbývalo vyřešit, jak zabít zvíře, které váží pět tun a na které nestačí revolver. Střelba do čtyř měkkých míst na hlavě byla mezi davem zvědavců nebezpečná. Jed by prý chytrá slonice v jídle poznala. Před třinácti lety zabili na Coney Island v New Yorku elektrickým proudem slonici Topsy a Edisonova filmová společnost to natočila, jenže v horách Tennessee nebylo dost elektřiny. Padl i návrh rozmáčknout Mary mezi dvěma lokomotivami.
Nakonec zvítězil nápad, který měl působit nejméně krutě. Železniční společnost Clinchfield měla stotunové jeřábové vozy, kterými nakládala kulatinu a vytahovala vykolejené vagony, a ty měly unést i slonici. Léto 1916 ale přineslo povodně a sesuvy a železnice nechtěla poslat jeřáb sto třicet kilometrů na sever do Kingsportu, kdyby ho mezitím potřebovala na jihu. Kdo chtěl jeřáb, musel přijet za ním do Erwinu, kde měla Clinchfield depo a dílny. Před půlnocí bylo rozhodnuto.
Poslední přehlídka
Cirkusový vlak dorazil do Erwinu za mrholení. Celou noc pršelo, rozbahněná pole se lepila na kola vozů a nad horami visela mlha. Erwin měl tehdy kolem dvou tisíc obyvatel, většinou železničářů z dílen, a dřevěné chodníky místo dlážděných. Odpolední představení proběhlo bez Mary. Lidé, kteří šli kolem, ji viděli přivázanou u stanu, jak se nervózně kolébá ze strany na stranu.
Po představení se k železničnímu nádraží nahrnulo přes dva a půl tisíce lidí, mezi nimi většina dětí z města. Lezli na vagony, lokomotivy i střechy, aby lépe viděli a aby byli z dosahu, kdyby se slonice utrhla. Na americkém Jihu se tehdy ještě veřejně lynčovali lidé, většinou černoši, a na takové podívané se chodily dívat celé rodiny. I proto se o Erwinu později psalo, že „zlynčoval slona“. Aby šla Mary k jeřábu poslušně, vedli ji tam spolu s ostatními čtyřmi slonicemi, chobot k ocasu, jako na každé přehlídce. Svědci si pamatovali, že několikrát zaváhala a hlasitě zatroubila. Kousek dál po trati mezitím parní bagr kopal jámu.
Ostatní slonice odvedli pryč, aby na to neviděly. Mary zůstala u jeřábu sama. Jeden z cirkusových pomocníků jí hodil kolem krku řetěz silný přes dva centimetry, protáhl ho ocelovým okem a dal znamení. Naviják zaskřípal, řetěz se napjal a slonici se pomalu zvedly přední nohy. Jednu nohu jí ale předtím přivázali ke kolejnici, aby neutekla, a nikdo si nevzpomněl, že ji má uvolnit. Svědci vyprávěli, že slyšeli, jak se trhají šlachy. Asi metr a půl nad zemí řetěz praskl. Mary dopadla na koleje a zlomila si kyčel.
Muž jí vylezl na záda a připevnil k jeřábu druhý, silnější řetěz. Napodruhé ji zvedli výš a ona se tentokrát bránila méně. Za pár minut bylo po všem. Nechali ji viset asi půl hodiny, pak místní veterinář potvrdil smrt a jeřáb ji spustil na zem. Podle pozdějšího vyprávění troubily ostatní slonice, když je odváděli zpátky k vlaku, a trvalo několik představení, než si zvykly, že Mary už nejde v čele.
Hrob, který nikdo nenajde
Z toho odpoledne se dochovala jediná známá fotografie. Mary na ní visí z jeřábu v mlze, pod ní stojí lidé a fotka je kvůli špatnému počasí silně retušovaná. Časopis Argosy ji později prohlásil za podvrh, většina badatelů ji ale považuje za pravou a originál dnes leží v archivu Východotennesseeské státní univerzity. Fotka navíc tiše vyvrací dobové noviny: slonice na ní žádné kly nemá.
Pohřbili ji na pozemku železnice u řeky Nolichucky. Železnice zakázala místo prozradit, a když se ozvali novináři, ať tělo vykopou kvůli fotkám, odmítla. Hrob dodnes nikdo nenašel. Z nádraží je knihovna, ze které Angie Georgeffová ukazuje turistům koleje, a prašné cesty pokrývá asfalt. Podle pozdějšího vyprávění veterinář při prohlídce zjistil, že Mary měla silně zanícený zub přesně v místě, kam ji Eldridge udeřil.
Z nádraží je knihovna
Erwin si tu skvrnu nesl celé století. Otázka na něj padla v televizní soutěži Jeopardy!, psaly o něm Playboy i bulvární National Enquirer, vznikly o něm divadelní hry a písně. Barbara Kingsolverová v románu Demon Copperhead, za který dostala Pulitzerovu cenu, nechala hrdinu varovat, ať si dá v okrese Unicoi pozor, protože tam žijí lidé „dost zlí na to, aby pověsili slona“. „Pro všechny generace přede mnou to byla skvrna na pověsti,“ řekla rádiu NPR Jamie Riceová. „Když jste někde řekli, že jste z Erwinu, lidi se zamysleli: Erwin, Erwin… odkud to jméno znám? Aha! Vy jste to město, co pověsilo slona!“
Zdroje:
https://www.tngenweb.org/unicoi/mary.htm
https://www.themoonlitroad.com/murderous-mary-the-elephant/
https://blueridgecountry.com/archive/mary-the-elephant/
https://www.appalachianhistory.net/2019/09/the-day-they-hung-murderous-mary.html
https://www.npr.org/2019/05/15/722236763/the-town-that-hanged-an-elephant-is-now-working-to-save-them
https://rarehistoricalphotos.com/murderous-mary-1916/
https://www.executedtoday.com/2011/09/13/1916-mary-the-elephant/
https://www.all-creatures.org/articles/ar-twoelephants.html
