Článek
Trvalo mnoho let, než se Eva Green dokázala postavit podobným strachům čelem beze zbytku. Od dětství byla „velmi, velmi plachá, připadala si zvláštní. Lidé o ní říkali, že je divná. Říkají to dodnes,“ přiznala po letech s křehkým úsměvem.
Už jako dítě v Paříži mívala záchvaty úzkosti a skoro omdlévala, kdykoli musela promluvit před kolektivem. Vyrůstala s francouzskou matkou a švédsko-francouzským otcem, po kterém zdědila anglicky znějící příjmení Green (ve švédštině znamená „větev“, nikoli „zelený“).
Nic nenasvědčovalo tomu, že by z téhle tiché holčičky jednou měla vyrůst herečka provokující odvážnými rolemi. Její dvojvaječné dvojče Joy se později stala chovatelkou koní a vinařkou, provdala se do aristokratické rodiny a usadila v poklidné italské krajině. Eva naproti tomu hledala něco, co by ji vysvobodilo.
Učitelé si všimli její izolovanosti a doporučili rodičům, aby ji zkusili poslat na dramatický kroužek. Herectví se stalo terapií i vášní. Ve čtrnácti letech zhlédla film Příběh Adély H. s Isabelle Adjani a tajně se rozhodla, že jednou bude jako ona.
Její matka, slavná francouzská herečka Marlène Jobert, rozhodně nestála o to, aby se dcera vrhla do světa filmu. Jobert sama zářila po boku Belmonda či Bronsona v 60. a 70. letech, ale ve čtyřiceti dala přednost rodině a psaní knih pro děti.
Dvojčata Eva a Joy vychovávala stranou reflektorů. „Maminka skončila s herectvím, když jí bylo něco přes čtyřicet, aby nás mohla vychovat. Nikdy nás nebrala na plac a nikdy neříkala: ‚Staň se herečkou‘ – vůbec,“ vzpomínala Eva. Marlène chránila dcery před tlakem šoubyznysu, jenže Evina touha byla silnější.
V šestnácti letech opustila školu a začala systematicky studovat herectví – nejprve v Paříži pod vedením Evy Saint-Paul, později zamířila na prestižní londýnskou akademii Webber Douglas. Aby toho nebylo málo, osvojila si i základy režie na filmových kurzech v New Yorku. Rodiče kroutili hlavou, ale Evu poháněla vnitřní ambice překonat sama sebe. Byla odhodlaná svůj handicap překonat, i kdyby měla vstoupit do arény, která ji celé dětství děsila.
Do rodné Francie se vrátila jako diplomovaná herečka a získala první divadelní role. Na počátku nového tisíciletí se jako čerstvá absolventka hereckých škol vrátila na pařížská divadelní prkna. Jedno z představení, La Jalousie en Trois Faxes, shlédl italský režisér Bernardo Bertolucci – a všiml si jí. Za kulisami se potom nesmělé dvaadvacetileté tmavovlásky zeptal, jestli by si nechtěla zahrát ve filmu.
Jeho filmu. Tou nabídkou byl psychologicko-erotický snímek Snílci, volně inspirovaný bouřlivým rokem 1968 v Paříži. Eva nevěřila svému štěstí. Jenže když se pochlubila doma, narazila. Matka s otcem okamžitě zvážněli: opravdu chceš před kamerou opakovat osud Marie Schneider? Právě Schneider se proslavila v jiném odvážném filmu, Posledním tangu v Paříži, a po skandálu kolem erotických scén psychicky zkolabovala. Rodiče se báli, aby jejich dcera nedopadla podobně. Prosili ji, ať tu roli odmítne.
Eva Green se však rozhodla neposlechnout. Snílci (2003) se stali jejím filmovým debutem – a byl to křest ohněm. Před kamerou odhalila úplně všechno: tělo i duši. Ve své roli volnomyšlenkářské Isabelle prožila na plátně incestní milostný trojúhelník a neváhala ani před explicitní nahotou.
Při natáčení cítila stud i adrenalin zároveň, ale Bertolucci ji podržel. Dal hercům absolutní tvůrčí svobodu a k Evinu překvapení netrval ani na zkouškách: věřil v kouzlo okamžiku. Vznikl odvážný, intimní film, který Evě vynesl obdiv kritiků. Její herecký výkon uchvátil, stejně jako křehká krása.
Režisér o ní dokonce prohlásil, že je „tak krásná, až je to nemravné“. Na mladou herečku to byl ohromující úspěch. Přesto nastaly i chvíle pochybností. Film obsahoval odhalené scény a americká cenzura je před uvedením v USA vystřihla. Eva, která vyrostla v Evropě a byla otevřenější ke zobrazení sexuality, se tehdy ozvala proti puritánství: proč se násilí promítá bez mrknutí oka, ale nahota budí takové pohoršení?
Veřejně kritizovala pokrytectví cenzorů a dala najevo, že nahota jí na plátně nevadí, pokud vypráví příběh. Odhodlání, s jakým bránila Snílky, bylo prvním důkazem její nekompromisní osobnosti.
Po skandálu a slávě, které Snílci přinesli, čekala Evu drsná srážka s realitou. Navzdory úspěchu zůstávala ve Francii pro mnohé hlavně „dcera Marlène Jobert“. Slavné příjmení jako by jí doma svazovalo ruce. „Nenáviděla jsem, že jsem nebyla sama sebou,“ vzpomínala později na to, jaké bylo žít ve stínu matčina jména. Chtěla uniknout předem narýsované škatulce.
A tak udělala odvážné rozhodnutí – utekla do zahraničí. Už v roce 2005 hrála vedle Orlanda Blooma v historickém velkofilmu Království nebeské, který natáčel Ridley Scott. Odjezd do ciziny pro ni znamenal svobodu. „Byl to způsob, jak se vymanit z ozvěny maminčiny slávy,“ řekla otevřeně. Sbalila kufry a natrvalo se usadila v Londýně.
Francii má sice za rohem, ale zvolila si ostrovní život – paradoxně v zemi, jejíž jazyk zpočátku ani dokonale neovládala. „Paříž postrádá zeleň. Tady je víc stromů, všude malé vesničky, je to tu méně dusivé. A Angličané si míň stěžují, míň soudí než Pařížané… cítím se zde svobodnější, “ vysvětlovala klidným hlasem, co ji v Anglii drží.
Londýn se stal jejím útočištěm i úkrytem před bulvárem. Sama o sobě tvrdí, že je společensky neobratná a na večírky ji neužije. Hollywoodským party se vyhýbá obloukem a nestojí o slávu na červeném koberci – ten prý nechává jejím filmovým postavám.
Ironií osudu právě útěk za hranice katapultoval Evu Green mezi nejzářivější hvězdy světové kinematografie. Nechtěná nálepka „dcery Jobertové“ zmizela ve chvíli, kdy se z ní stala bondgirl. V roce 2006 ztvárnila osudovou Vesper Lyndovou v bondovce Casino Royale a okamžitě se zařadila do síně slávy.
v roce 2007
Její inteligentní, tragická Vesper po boku Daniela Craiga okouzlila diváky i kritiky a zajistila filmové sérii nový začátek. Eva získala prestižní cenu BAFTA pro vycházející hvězdu a přes noc se ocitla v centru masivní publicity.
Z prostředí nezávislého filmu ji hodili do rozbouřeného oceánu globální slávy – mezi žraloky bulváru. A to se jí pranic nelíbilo. „U bondovky člověk musel dělat rozhovory pro samé hloupé časopisy, které se pořád dokola vyptávají na soukromí. Nemám to ráda – zabíjí to kouzlo filmu,“ posteskla si. Jako by ji náhlá sláva upřímně děsila.
V rozhovorech působila nervózně, mluvila potichu a vybírala slova velmi opatrně. K novinářům si udržovala odstup. Zatímco jiní si užívali hollywoodské večírky, Eva mizela domů hned po premiéře. Bála se pozornosti davů. V jádru zůstávala tím nesmělým děvčetem z Paříže, které nejraději sedí v koutě s knihou. Ne náhodou ji režiséři dál obsazovali do tajemných, odtažitých postav.
Po Bondovi se z Greenové stala na plátně královna temnot – a ona to přijala jako výzvu. Sama sebe považuje za niterně křehkou, ale právě proto ji fascinuje hrát ženy nebezpečné a nelítostné. V dobrodružné fantasy Zlatý kompas (2007) se objevila jako čarodějka Serafina, v televizním seriálu Camelot (2011) ztělesnila královu nevlastní sestru Morgan posedlou magií, v burtonovské komedii Temné stíny (2012) si zahrála nesmrtelnou čarodějnici toužící po pomstě.
Třikrát „zlá kouzelnice“ za sebou – a na obzoru byly další podobné úlohy. „Nechci, aby mě zavřeli do škatulky divná čarodějka,“ prohlásila s nadhledem v jednom interview, ale vzápětí dodala, že ta temnota ji prostě láká.
Ani v reálném světě se Eva Green nevyhnula temným stínům. Křehká herečka se musela naučit bránit před predátory, kteří číhali ve filmovém průmyslu. K nejděsivějším patřilo setkání s mocným producentem Harveym Weinsteinem. Roku 2011 si domluvil schůzku s Evou v pařížském hotelu – zval ji do připravovaného filmu.
Když ale mladá herečka přišla do jeho apartmá, ukázalo se, že má v plánu něco docela jiného. Weinstein na ni začal dotírat s ryze osobními požadavky a nerespektoval její odmítnutí. Eva zažila chvíle strachu o vlastní bezpečí: musela od Weinsteina utéct. Celá se třásla a bylo jí zle. „Dostala jsem se z toho, než zašel ještě dál, ale ten zážitek ve mně zanechal šok a odpor, “ přiznala s odstupem.
Zranitelnost, kterou v sobě nosí, na veřejnosti nikdy nedává okatě najevo. Drží si image „ledové královny“ – až se nechce věřit, že pod ní je tolik pochyb a úzkostí. Když v roce 2014 excelovala v gotickém hororovém seriálu Penny Dreadful, dokázala při natáčení scén posedlosti a exorcismu naplno propadnout běsu – a pak v další minutě zlehčovat situaci vtípky, aby točila s chladnou hlavou.
Roky prožila střídavě v Irsku na place a ve svém londýnském bytě, daleko od společenského ruchu. Soukromí je pro ni posvátné. I díky tomu se jí podařilo udržet svůj osobní život mimo stránky bulváru, což je u hollywoodské hvězdy téměř zázrak. Od rozchodu s novozélandským hercem Martonem Csokasem, s nímž žila v letech 2005–2009, už veřejnost neví o žádném dalším partnerovi. A Evě to tak vyhovuje. O mužích, se kterými randila, mluví decentně – naznačila jen, že jich nebylo mnoho.
„Nikdy jsem často nestřídala partnery a ve dvaačtyřiceti jsem stále svobodná,“ prohlásila upřímně v nedávném rozhovoru. Pro společenské rubriky zkrátka není dost pikantní. Nezajímá je, protože nemá skandály. Zato filmoví fanoušci ji milují. Promítají si do ní svůj obraz ideální ženy – a ona jim to nevymlouvá. Jen občas, když se rozpovídá, poodhalí pravdu: je zcela jiná, než jak působí.
v roce 2017
„Jsem tichá, až nudná, proto hraní miluju,“ rozchechtá se najednou ta seriózní dáma s pronikavým pohledem. Jako by v jediné větě shrnula celý svůj paradoxní život. Herectví je pro ni hrou – vysvobozením z vlastní uzavřenosti. „Myslím si, že hraní je spíš touha hrát si na někoho, neberu ho příliš vážně. Je prostě zábavné nebýt sama sebou. Být sama sebou je totiž nesmírně nudné,“ směje se Eva Green a v jejích očích se na vteřinu mihne vřelé pobavení nad sebou samou.
Její londýnský byt je kabinetem kuriozit: na stěně visí ohromná vycpaná hlava pratura, na policích stojí preparovaní brouci a pod sklem se blyští staré lebky.
Nic z toho neděla pro efekt – sama říká, že vypreparovaná zvířata jsou nádherná a inspirativní. Miluje poklady zapomnění, možná i proto se s nimi cítí dobře: nemluví, nesoudí. V takové tiché společnosti utíkají dny nejlépe. Eva nevyhledává kamery ani pozornost, pokud zrovna nepracuje. Většinu času tráví sama nebo v úzkém kruhu přátel.
Netají se tím, že mateřství není její prioritou – a společenské tlaky vnímá kriticky. „Na mateřství je vyvíjen obrovský tlak ze strany společnosti. Lidé se na vás dívají divně, jako by bylo něco špatného na tom, že nemáte dítě ve čtyřicítce. Pořád je to tak trochu tabu. Tato věta: ‚Nemůžeš to pochopit, nemáš děti‘ je velmi zraňující,“ prohlásila v jednom rozhovoru a dodala, že žena se může naplnit i jinak.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Eva_Green
https://www.idnes.cz/xman/styl/eva-green-greenova-herecka-casino-royale-300-mysticke.A250704_191205_xman-styl_fro
https://english.elpais.com/culture/2022-07-20/eva-green-the-iconic-femme-fatale-who-fled-hollywood-ive-already-been-told-that-im-too-old-for-some-roles.html
https://www.theguardian.com/tv-and-radio/2016/may/03/eva-green-penny-dreadful-witch-golden-compass-casino-royale-camelot
https://www.theguardian.com/culture/2023/apr/28/eva-green-wins-high-court-battle-over-collapse-of-sci-fi-film
https://www.film-news.co.uk/news/UK/11398/Read
https://www.celebitchy.com/503082/eva_green_ambition_kind_of_disgusts_me_it_becomes_quite_scary_in_people/
https://www.interviewmagazine.com/film/eva-green-1
https://www.shortlist.com/news/eva-green-im-basically-an-old-lady
https://www.vice.com/en/article/eva-green-penny-dreadful-interview-french-dreamers/
https://ohnotheydidnt.livejournal.com/18027955.html
https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/films/news/eva-green-harvey-weinstein-sexual-harassment-actress-producer-bond-girl-casino-royale-a8003266.html
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-eva-greenova-jsem-ticha-az-nudna-proto-hrani-miluju-40428584
