Článek
Narodila se 1. května 1918 v Boru u Tachova jako Marie Mottlová. Rodiče ji vedli k praktickému povolání – přáli si z ní mít hospodyňku obklopenou dětmi. Mladá Marie proto nejprve vystudovala zdravotnickou školu a stala se zdravotní sestrou. V nemocnici ale byla nešťastná a každý den tam pro ni představoval utrpení.
V koutku duše totiž toužila po divadle, okouzlená tetičkami ochotnicemi, které od dětství sledovala na jevišti. Nakonec se rodičům vzepřela – odešla do Prahy a za války vystudovala konzervatoř, kterou dokončila roku 1943.
První herecké krůčky si odbyla v malých pražských souborech. Hned po osvobození se díky talentu dostala do nově vzniklého Studia Národního divadla po boku dalších mladých nadějí, jako byli Miloš Kopecký či Luba Skořepová.
Pro dvacetiletou dívku to bylo splnění snu – stanula na prknech milovaného Národního divadla, kam se okamžitě zamilovala. Když pak přešla do stálého činoherního souboru „zlaté kapličky“, zdálo se, že má slibně rozjetou divadelní kariéru. Její životní dráha se ale stočila jinam a radost z prvních úspěchů brzy vystřídala osobní tragédie.
Rána, která zničila život
Koncem 40. let zažila Motlová otřesnou událost, jež poznamenala celý její další život. Spolu s kolegy herci se účastnila prvomájového průvodu – jeli na korbě nákladního auta, jak bylo tehdy zvykem. Vůz však havaroval a všichni se tvrdě zřítili na dlažbu. Mladá Marie utrpěla vážné zranění a přišla o dítě, které čekala.
Lékaři jí poté sdělili krutý ortel: již nikdy nebude moci mít děti. Pro ženu, která vždy po dětech toužila, to byl zdrcující šok. Zničehonic se zhroutil sen o velké rodině, který v ní hluboko zakořenili rodiče, a v její duši se usadil pocit prázdnoty. Svoji bolest nedokázala zpracovat – a tak ji začala utápět v alkoholu.
Zpočátku pila, aby utišila žal nad ztrátou nenarozeného dítěte a vlastní neplodností. Postupně se však láhev stávala únikem i před dalšími trápeními, zejména před zrcadlem, ve kterém denně viděla svoji tvář, již nedokázala přijmout.
Alkohol se pro ni stal utišujícím lékem na duši – a zároveň jedem, který jí pomalu začal ničit život. Navzdory vnitřnímu zmaru dál hrála divadlo, ale její vnitřní nejistoty a rostoucí závislost nešlo skrývat věčně.
Bouřlivá manželství a ztracená sebedůvěra
Po velkou část mládí zůstávala sama, neboť o vážný vztah dlouho nezavadila. Když se konečně provdala, její první manželství se ukázalo jako zlý sen. Manžel byl hrubián a pijan, který herečce ubližoval fyzicky i psychicky. Utekla od něj, ale namísto úlevy to v ní zanechalo další šrámy na duši.
Sebevědomí měla zcela pošlapané – nepotřebovala, aby jí někdo připomínal, že není kráska, ona sama si to opakovala denně. Po rozvodu opět dlouho žila osaměle, než potkala kolegu Karla Fridricha při hostování v kladenském divadle. V roce 1966 se za něj provdala a věřila, že konečně nalezla osobní štěstí.
Zpočátku byli s Karlem skutečně šťastným párem. On byl charismatický muž, původně lodní stevard, který z lásky k divadlu opustil mořeplavbu a přidal se k herecké branži. Ona po letech samoty rozkvetla po jeho boku. Jenže i druhé manželství zůstalo bezdětné – a Marii to čím dál více trápilo. Přehoupla se přes čtyřicítku a pocítila tíhu ubíhajících let. Začala svůj zármutek z neúplného života opět hledat na dně sklenky.
Milující manžel se snažil pomáhat, ale závislost už Marii pevně svírala. Své potíže s pitím si přitom nesla už z minulosti – vždyť právě kvůli alkoholu kdysi přišla opilá na představení a dostala vyhazov z Národního divadla. Vedení ji tehdy okamžitě propustilo a herečka, kdysi hvězda první scény, se musela vrátit na prkna venkovských divadel.
„Z venkova se díky talentu dostala do Národního, a když o místo v něm přišla, skončila zase ve venkovských divadlech,“ shrnula hořce její pád blízká přítelkyně Antonie Hegerlíková.
Okolnosti odchodu Marie Motlové z Národního divadla v roce 1950 vzbuzovaly dohady. Někteří znalci tvrdili, že v té době ještě alkoholu tolik neholdovala a důvodem mohly být i politické tlaky či zdravotní problémy. Jisté však je, že vlastní nejistoty a časté pití ji postupně připravily o vrcholnou divadelní příležitost.
Ztratila prestižní angažmá i poslední zbytky sebedůvěry. Přesto nadále vystupovala v oblastních souborech – herectví se nevzdala, protože je milovala víc než svůj život. Možná i proto pila dál: kdyby přestala hrát, zůstala by jí už jen marnost, které se tolik bála.
Druhá šance před kamerou
Koncem 60. let už Motlová nečekala, že by ji mohlo potkat něco velkého. Bylo jí přes padesát, cítila se unavená a vnitřně zlomená. A právě tehdy zasáhla šťastná náhoda, která jí nabídla nečekaný vzestup. Režisér Jaroslav Papoušek hledal novou tvář pro roli bodré babičky do své plánované filmové komedie o rodině Homolkových. Původně zvažoval obsadit Miladu Ježkovou – populární neherečku, která už zazářila v Menzelových a Formanových filmech.
Nechtěl však opakovat okoukanou dvojici z dřívějších snímků a potřeboval autentickou „ženu z lidu“. Tu mu nečekaně doporučila herečka Helena Růžičková, která měla sama v projektu hrát mladou snachu. Růžičková se prý spiklenecky usmála a řekla režisérovi jediné jméno: „Motlová.“ Papoušek dal na její radu a oslovil tehdy jednapadesátiletou Marii.
Pro překvapenou herečku to byla první filmová role v životě – a hned životní. V trilogii Ecce homo Homolka (1969) a jejích pokračováních Hogo fogo Homolka (1970) a Homolka a Tobolka (1972) vytvořila Motlová výrazný komický pár hašteřivých pražských důchodců spolu s nehercem Josefem Šebánkem.
Jako babi Homolková byla rázovitá, hubatá a přitom srdečná – ztvárnila přesně tu obyčejnou ženu, kterou Papoušek hledal. Její herecký projev působil nesmírně lidsky a přirozeně, jako by před kamerou ani nehrála. Diváci si rozšafnou babičku okamžitě zamilovali a Motlová se ze dne na den stala hvězdou.
Úspěch filmové trilogie přinesl Marii Motlové další nabídky a na sklonku života si tak přece jen užila plody popularity. V 70. letech patřila mezi vyhledávané představitelky starších žen – hrála například vrchní sestru v dramatu Pět mužů a jedno srdce, přísnou jeptišku ve filmu Petrolejové lampy či svéráznou listonošku v komedii Zítra to roztočíme, drahoušku…!.
Nejvíce však zazářila opět v televizních seriálech spisovatele Jaroslava Dietla. Její staropanenská hospodyně Ema, pečující o primáře Sovu v nemocniční sáze Nemocnice na kraji města (1977), dojala i okouzlila diváky svou obětavostí a dobrosrdečností. Podobně životní vedlejší figurku vytvořila coby svérázná výkupčí lahví Kubánková v seriálu Žena za pultem (1978). Tyto role jako by jí byly šity na míru – v každé z nich zúročila svou prostou lidskost a smysl pro humor.
Z profesionálního hlediska prožila Motlová v 70. letech své nejšťastnější období. Konečně vydělávala slušné peníze a byla na roztrhání – filmovala, hrála v televizi i rozhlase. Věhlas ji však nijak nezměnil. Stále to byla skromná žena, která si nepotrpěla na pozlátko slávy. Co si však dopřávala plnými doušky, to byly bujaré večírky po představeních, hospůdky a vinárny.
Ráda vysedávala s kolegy v divadelním klubu, kde se po představení probíral život u sklenky vína. Štědrost jí byla vlastní – když některý přítel neměl na útratu, zaplatila ji za něj. Často kolegům půjčovala peníze, ba i rozdávala bez očekávání splátky. Užívala si zkrátka života přítomným okamžikem a příliš nemyslela na budoucnost.
Život na houpačce
Ačkoliv rozdávala jako „babi Homolková“ úsměvy na všechny strany, její vnitřní trápení neustávalo. Závislost na alkoholu ji neopouštěla, spíše naopak – se zvyšující se slávou měla více důvodů chodit „na jednu skleničku“. Každý úspěšný večer bylo třeba zapít, každé trápení utopit.
Motlová tak postupně propadla alkoholu natolik, že bez něj už nedokázala fungovat. Pila takřka denně, mnohdy od rána do noci. Navenek možná působila jako bohémka, která se umí radovat ze života, ve skutečnosti ale jen tlumila svůj vnitřní smutek. „Bohužel pila, protože uvnitř byla nešťastná ze svého vzhledu. Zničilo jí to život,“ vystihla její zoufalství Antonie Hegerlíková.
Neutěšený osobní život se promítal i do jejích praktických záležitostí. Motlová se nikdy nenaučila zacházet s penězi – co vydělala, to hned roztočila. Finanční gramotnost pro ni byla velkou neznámou. Vždyť ani netušila, kolik si vlastně vydělala, a užívala si, dokud něco měla. Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Občas se ocitla bez prostředků a musela narychlo shánět hotovost, aby měla na živobytí… a na další láhev. Traduje se dokonce neuvěřitelná historka, že když byla v koncích, odhodlala se k zoufalému činu: na černém trhu prodala svůj občanský průkaz za čtyřicet tisíc korun. Byla to obrovská suma, za kterou ovšem riskovala kriminál – přesto do toho šla, protože peníze nutně potřebovala.
Tato bezstarostnost však měla svou odvrácenou tvář. Když peníze došly, nezbylo nic. Neměla úspory ani vlastní bydlení, jen pronajatou chalupu na Šumavě, kam jezdívala odpočívat. A dokázala tam vyrazit za každou cenu – jednou ji bolely nohy natolik, že si z Prahy na šumavskou chalupu objednala jako odvoz drahý taxi.
Prostě nasedla a nechala se vézt stovky kilometrů, jen aby se nemusela trmácet veřejnou dopravou. Účet ji nezajímal, hlavně že dorazila do svého útočiště. Peníze pro ni byly pomíjivé, neměly cenu víc než okamžité pohodlí či potěšení.
Zhruba od počátku 80. let se stav Marie Motlové výrazně zhoršoval. Závislost na alkoholu si vybírala krutou daň na jejím zdraví. Herečku začaly trápit vážné zdravotní problémy – zejména jí otekly nohy a na bércích se vytvořily otevřené vředy, které se nehojily. Bolesti byly tak silné, že Motlová už téměř nemohla chodit. Přesto se vytrvale držela své práce.
Ještě v roce 1984, necelý rok před smrtí, přijala malou roli penzistky ve filmové komedii Všichni musí být v pyžamu. Jako by završila spolupráci s režisérem Papouškem, jenž jí kdysi daroval filmovou slávu – tohle byl jeho poslední snímek a pro ni poslední natáčení.
Na place se objevovala o holi a s bolestivou grimasou, ale srdnatě před kamerou odříkávala své repliky. „Filmování mě stále baví, nedovedu si představit, že bych jen tak seděla a užívala si penze. Vždy se raduju, když pro mě mají nějakou roli. A že je maličká, mi vůbec nevadí,“ svěřila se v té době Motlová jednomu novináři. Bylo zřejmé, že herectví pro ni není jen zaměstnání, ale životabudič, který ji drží nad vodou.
Její utrpení však den ode dne rostlo. V posledních měsících už téměř nevycházela z bytu; nebyla toho fyzicky schopná. Dne 26. srpna 1985 ve věku 67 let Marie Motlová naposledy vydechla.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Marie_Motlov%C3%A1
https://www.csfd.cz/tvurce/1015-marie-motlova/biografie/
https://www.lifee.cz/trendy/uplynulo-33-let-od-smrti-babi-homolkove-vedeli-jste-ze-jeji-predstavitelka-marie-motlova-propadla-zavislosti-na-alkoholu_3288.html
https://www.super.cz/clanek/retro-marie-motlova-67-prozila-divoky-zivot-alkohol-tajemstvi-rodneho-listu-i-hrobka-ve-trech-1517404
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/390951/babi-homolkove-by-bylo-98-let-jenze-znicil-ji-alkohol-a-ksefty-na-cernem-trhu.html
https://www.vlasta.cz/celebrity/marie-motlova-homolkovi-filmy-manzel-smrt/
https://www.kafe.cz/celebrity/marie-motlova-homolkovi-zivot/
https://www.tvguru.cz/marie-motlova-homolkovi/
